Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276388/bmid_rozum-a-cit.jpg
4
2670
2670
JANE AUSTENOVÉ (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2009 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
K Jane Austen jsem se dostala po letech odkládání díky čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda. Knížka se čte s lehkostí. To, že ji napsala žena na začátku 19. století, dodává četbě a celé knize úplně jiný rozměr.
Knihu jsem si vybrala díky výzvě. Co se týče knihy po litrární stránce, tak ji hodnotím kladně. Četla se dobře, postavy byly barvitě popsány a jejich charakteristiky vykresleny velmi detailně. I popisy míst byly zajímavé a téma lásky a vztahů je vždy aktuální. Samotný příběh byl milý a upřímně jsem čekala, jak to dopadne, protože film jsem doposud neviděla. Ovšem ta doba a zvyky žen v tehdejší společnosti, to je pro mě naprostá katastrofa... představa takového života mě děsí a vůbec si nedovedu představit, že mým životním posláním by mělo být vypadat dobře, chovat se zdvořile, vyženit bohatého muže a po zbytek života pečovat o domácnost a udržovat společenské styky... jediné, co by mě na celém tom životu lákalo, bylo to, že ženy měly (možná zdánlivě) dostatek času na čtení :)
Mám ji ráda. Sympatické ženské hrdinky vystavené razantní změně poměrů. Nevzdávají se. Dopadne to dobře. Spokojenost.
Společně s Pýchou a předsudkem je Rozum a cit nejikoničtější román Jane Austenové (velkou zásluhu na tom patrně má skvělá filmová adaptace). Příběh Elinor a Marianne není ani tak o lásce romantické, jako spíše o lásce sourozenecké. Austenová zde bravurně vykreslila sesterské pouto a lásku. Jedná se o pomalu plynoucí příběh, během kterého se dívky musí naučit, že rozum a cit nejsou "nepřátelé" a nestojí proti sobě. Naopak se doplňují a jejich vztah je takřka symbiotický. Knihu jsem četla podruhé a určitě ne naposledy.
Přečetla jsem v rámci Čtenářské výzvy - téma "kniha Jane Austenové". Myslím, že občas neuškodí sáhnout po žánru i knize, která by asi nebyla "mým šálkem kávy". Přišlo mi to starosvětsky milé, starosvětsky nezkažené. Červená knihovna, kde se ale spíš uvažuje o uzavření manželství než o sexu. Z dob, kdy společenské ohledy a zájem celku (například rodiny) byly víc než vlastní názor. Nemusí se nám to líbit, ale není špatné se nad tím zamyslet.
A navíc - a to jsem vůbec nečekala - je kniha prodchnutá i láskou ke knihám:
"Až se počasí trochu ustálí a vrátí se mi víc síly, začala, budeme spolu každý den chodit na dlouhé procházky. Dojdeme až na statek na konci návrší a podíváme se, jak se tam vede těm dětem. Taky si zajdeme až k nově vysázenému lesíku sira Johna v Barton Cross a k opatství. Vypravíme se i k troskám kláštera a podle základů se pokusíme zjistit, kam až původně sahal. Vím, že budeme šťastné. Vím, že strávíme spokojené léto. Umínila jsem si, že budu vstávat nejpozději v šest, a od té chvíle až do oběda strávím každou chviličku hudbou nebo četbou. Sestavila jsem si plán a jsem rozhodnuta začít se vážně vzdělávat. Naši knihovnu doma už znám až moc dobře, abych tam hledala něco víc než zábavu. Ale u Middletonových se najde hodně knih, které stojí za přečtení, a krom toho si další, novější autory můžu vypůjčit od plukovníka Brandona. I kdybych četla jen šest hodin denně, vyzískám během roku hodně poučení, které mi momentálně chybí."
Pro všechny vyznavače filmu dodávám (při vší úctě ke všem filmovým zpracováním) - to ve filmu chybí.
Skvělý! Po přečtení Pýchy a předsudku pár let zpět, která mě úplně neohromila, jsem měla k této knize téměř nulová očekávání. Ale bylo to super! Obě hlavní sestry jsem si okamžitě oblíbila a v jejich povahách spatřovala sebe a mou sestru :D Příběh jsem si užila, ačkoli byl pln klišoidních zápletek. Ale výsledek? Fakt skvělá romantická kniha, která rozhodně pohladí na duši :)
Nádherný román. Je to opravdu krásné dílo, na kterém se mi líbí snad úplně všechno: propracované postavy, které dělají chyby a učí se z nich, zajímavé postřehy či ironické poznámky na adresu některých členů společnosti. V tomhle je Austenová úžasná!
Jednu hvězdičku ale uberu kvůli překladu Blanky Carrière (vydání Omega), v textu byly gramatické chyby a na mnoha místech chyběly čárky. Bylo to dost rušivé. A taky mě dost mrzí konec knihy, kdy je Mariannin a Brandonův vztah (který je za mě zajímavější než ten Elinořin a Edwardův) popsán na dvou stranách.
Klasika literatury ukazující život anglické společnosti před 200 lety. Svým způsobem stále aktuální téma života žen.
Na první pohled mě upoutal ten přirozeně působící lehký nadhled, který nad dějem autorka měla a který byl na stránkách knihy trvale přítomen. Vlastně si říkám, že pokud bych nevěděl, že Jane Austen žila v době, o které píše, vsadil bych si na to, že je spisovatelem někdo z naší současnosti. Někdo, kdo má tu dobu upřímně rád, ale kdo už je od ní vzdálen dostatečně na to, aby prokoukl pasti tehdejšího společenského pořádku a popsal dobovou atmosféru s láskyplnou, ale vědoucí ironií. To, jak dokázala paní Jane vyhmátnout slabá místa měšťanské a šlechtické komunikace, když sama vězela přímo uprostřed toho pomyslného hrnce, ve kterém se její svět vařil, je prostě obdivuhodné. A neméně obdivuhodné je, že dokázala psát s ironickým odstupem, aniž by z toho vznikl nějaký posměšný škleb nebo okázalé opovržení. Když Elinor konstatuje, že "nejrozkošnější děvčata na světě lze potkat prakticky ve všech koutech Anglie a ve všech tělesných, povahových i rozumových obměnách", je to prostě zároveň vtipné, něžné i chytré. Stejně jako postřeh plukovníka Brandona na adresu roztomile umanuté Marianne: "Je něco tak milého v předsudcích mladého ducha, že člověk pocítí lítost, když vidí, jak nakonec ustupují obecně uznávaným názorům." :-)
Ale příběh děvčat Dashwoodových mě zaujal nejen jako sonda do středních vrstev předviktoriánské Anglie. Když jsem zhruba po třetině románu sestry na týden opustil (knížka byla příliš těžká, než abych ji tahal v batohu na dovolenou), uvědomoval jsem si vícekrát, že na postavy myslím a rozvažuji si pro sebe, jak to s nimi nakonec dopadne. Přirostly mi k srdci! Tak jsem zvědavý, jestli to u dalších románů Jane Austen bude podobné.
Po přečtení (kdy jsem místy usínala, občas se ztratila v myšlenkových pochodech postav), je ve své podstatě kniha mistrovsky zfilmovana s Emmou Thompson v hlavní roli. Film nenudí tak jako místy kniha. Kniha vystihuje dobu, její náročnost, denní rutiny, postavení žen, intriky lidí, zranitelnost života a i jeho smysl a možnost důstojného žití v 19.stoleti, kdy starému člověku nad hrobem je přes 40. Je to u me poprvé, ale nebýt filmu, knihu bych asi nedočetla. Teď ji uznávám jako moc pěknou literaturu.
(SPOILER) Až se přecedí přes s(m)ítka, všechna ta natržená, roztržená srdce se spojí s tím, kdo o ně stál, pro ně vstal. V dobrém i zlém. Přes kličky, /do/padnou svatební mašličky. Emoční rolničky. Mandlové koláčky k medovému čaji. Ruměnky pod slaměnkovými kloboučky gentlemanům s empatií. Spolu nasytí ten lidsky nezastupitelný třpyt rajské mety. Páj manželství.
Tak tohle mě tak strašně nebavilo.
Knihu ani nehodnotím, jistě má tento světoznámý příběh mnoho fanoušků, bylo by to nefér.
Dočetla jsem jen díky čtenářské výzvě, teď honem rychle pro Kinga.
Myslím, že si už žádnou knihu od Austenové nikdy nepřečtu.
Bavilo mě to víc, než jsem čekala. Milé překvapení. Dokonce jsem se několikrát zasmála. Jen mi chvílemi přišlo, že pro Austen existují pouze dva typy lidí - hrozně nudní a uzavření, anebo vášniví a společenští. Ale i to bych řekla nakonec docela zpestřila.
Austenová vytvořila přehlídku typů anglických aristokratů. Je smutné, že mezi nimi bylo tolik duševně prázdných lidí, kteří dbají jen na vnější lesk, dobré styky a majetek, ale vzdělání, moudrost a kvalita člověka je nezajímají. Vždy když toto čtu je mi smutno z prázdnoty jejich životů. Jak je mohlo bavit žít jen návštěvami přátel, večírky, plesy, lovem a nekonečnými společenskými rozhovory! I když je Elinor hodně zidealizovan á, líbí se mi její moudrost, schopnost přijímat věci tak, jak jsou, a inteligence, kterou si vybrousila sama, bez systematického vzdělávání.
"Elinor uvažovala v duchu o tom, jaké nenapravitelné škody napáchá finanční zajištěnost ve věku příliš mladém, se všemi důsledky v podobě navyklé nečinnosti, požitkářství a života v nadbytku, na rozumu, povahových vlastnostech a životních osudech mladíka. Okolnosti u něho vypěstovaly poživačnost a marnotratnost - a poživačnost a marnotratnost z něho udělaly chladnokrevného sobce."
Anglická klasika, která mě přenesla do atmosféry venkovský sídel, čajů o páté a zdvořilé konverzace. Kniha mě bavila, jenom bych možná ocenila, kdyby měl příběh o trochu méně stran a tím pádem větší spád.
(SPOILER) Byla jsem zklamaná. Knihu jsem četla , protože jsem viděla film. Doufala jsem že v knize najdu více popsaný vývoj vztahu Mariany a plukovníka , ale bohužel jsem se nedočkala. Takhle mi z toho vyplývá že si ho Mariana vzala pouze proto, že ji nic jiného nezbylo, a já čekala velkou romantiku.
Tak tahle kniha byla opravdu výzva, prostě a jednoduše nuda a vůbec mě to nebavilo. Jedna z mála knih, kdy jsem se hrozila toho že má 380 stran. Paradoxně film je skvělý a asi si s ním vylepším dojem přečtené knihy.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu zvolila do letošní čtenářské výzvy. Kdysi jsem viděla film se stejným názvem a překvapilo mě, jak se mi nyní knižní předloha filmu líbila. Taková stará klasická romantika po anglicku, kde si čtenář může vychutnat uhlazený jazyk. Dokonce jsem v knize našla i pár humorných scén.