Rozum a cit
Jane Austen
Rozum a cit vypráví příběh vdovy po panu Dashwoodovi a jejích tří dcer, které se musí nějak vyrovnat se ztrátou manžela a otce. Jedná se o první publikovaný román světově známé spisovatelky Jane Austenové, která ho pro čtenáře připravovala více než dvacet let.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2016 , OmegaOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Nedočetla jsem, nebavila mě. Na rozdíl od Pýchy a předsudku, což je naopak klenot v mé knihovně.
Neromantikové, cynici, realisti a vy jiné neláskové odpady, vítejte v pekle.
V pekle vykání si v manželství, intrik, boje o každou libru a podivný styl psaní.
I na tu dobu velmi prázdné, typické téma.
Na prvý pohľad pre mňa ťažšie čítanie, priveľa opisov. No neskôr po vtiahnutí hlbšie do deja, veľmi pútavé príbehy všetkých hrdinov knihy. Inak veľmi pekná a zaujímavá kniha :)
Jane Austenová si moji pozornost získala už svojí Pýchou a předsudkem, kterou budu v blízké době číst znovu. Kdysi jsem viděl adaptaci této knihy a opravdu moc se mi líbila a proto jsem se rozhodl si přečíst také knihu. Kniha se mi hodně moc líbila. Je to krásně a romanticky napsané. A dokáže to pobavit i člověka, který má rád komiksy a fantasy knížky. Kniha se čte velmi dobře a má pár zajímavých zvratů a několik zajímavých postav(u mě jasně vede plukovník Brandon). Rozum a cit je krásná knížka, kterou jsem si opravdu užil.
Kdysi jsem to četla, několikrát viděla a teď jsem si to poslechla jako audioknihu v podání českých herců, představovala jsem si je jako ve filmu a připadala jsem si jako v divadle. Skvělé. A možná se mi to líbí o kousíček víc než Pýcha a předsudek.
Po "Pýcha a predsudok" ma nenechal chladnou ani tento kúsok. Má to všetky charakteristiky Austenovej diela a predsa je to niečím iné a zaujímavé.
Povinnost pro milovníky Pýchy a Předsudku. Je to sice takový slabší odvar, ale stále je to potěšení a pro mě druhá nejlepší kniha Jane Austen.
Dávám pět hvězdiček, abych někoho případně neodradila. Nicméně v polovině knihy jsem stále nevěděla o čem je. Musím si přečíst od spisovatelky ještě jednu, abych mohla být o jejích románech více objektivní.
Pěkný promyšlený příběh vhodný na odpočinek. Sice mě to nezaujalo tak moc, jak by asi mělo, ale i tak jsem si dobře početla.
I když tato kniha byla vydaná dříve jak Pýcha a předsudek, stejně se jí v mnohých oblastech nevyrovná. Oceňuji především schopnost nečekaných zvratů (což je u samotné J.Austenové obvyklý znak). Občas mě vytáčely výlevy samotné Marianny a hlavně jsem nemohla vystát paní Fany F. I přesto je to pěkný příběh, bez extrémního přeslazení :).
Rozum a cit je první kniha od J. Austen, kterou jsem se rozhodla si přečíst a rozhodně nelituju. Posledních 50 stran jsem přečetla snad na jeden nádech a všechno se vyvinulo úplně jinak, než jsem si v hlavně předvídala. Tahle kniha mě opravdu dostala, nemůžu jinak než dát 5 hvězd.
Moje premiéra od Jane Austenové a musím uznat, že se mi velmi líbila. Lehce a pěkně se četla. Děj mě velmi potěšil - Jane vylíčila svět a charakter lidí úplně přesně. Jde vidět, že se od té doby mnoho nezměnilo. + Jsem spíš pro úplné šťastné konce, takže mě ani v tomto ohledu kniha nezklamala. Rozhodně se brzy vrhnu do Pýchy a předsudku.
Četla jsem hned po „Pýše a předsudku“, což byla má první kniha od Austenové a byla jsem z ní opravdu nadšená. Uvažovala jsem, jestli vůbec další knížku číst, protože mě i tak trochu ovlivnily zdejší komentáře, že „Rozum a cit“ už prostě není to „ono“. Navíc jsem znala děj z filmového zpracování, což mě taky odrazovalo. Nakonec jsem do toho šla a zatraceně mě to dostalo. Možná proto, že povahově mám k Elinor blízko a tak jsem občas měla pocit, že mi Austenová mluví z duše. Chvílemi mi jí bylo opravdu líto. Oproti tomu mi občas Mariana s celým svým duševním utrpením a emocionálními výbuchy lezla pěkně na nervy. Ale budiž. Líbil se mi i humor a ironie – zvláště ono hašteření se nad roztomilostí dětiček Middletonových mi přišlo mimořádně nadčasové :) Příliš mnoho romantiky jsem tam nenašla, ale v mém případě je to spíše plus a i tak tam toho bylo dost. Toto období mám ráda, tak oceňuji i popisy každodenního života té doby. Upřímně by se mi asi mnohem víc líbilo, kdyby Elinor skončila s plukovníkem Brandonem (Edwarda mám za pěknýho troubu), takže pro mě svým způsobem happy end jen tak napůl. Ale člověk asi nemůže mít všechno :)
Pro mě další odškrtnutí položky na výpravě za doplněním základního vzdělání a zklamání. Protože já tam tu romantiku prostě necítím.
Nad popisem krajiny se mi zasněně mlžily oči :)
Autorovy další knížky
2007 | Emma |
1996 | Rozum a cit |
2007 | Opatství Northanger |
2009 | Sanditon |
2006 | Mansfieldské panství |
Skvělá kniha, líbí se mi stejně jako Pýcha a předsudek.