Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286415/mid_rozum-a-cit-wBn-286415.png
4
2670
2670
Rozum a cit vypráví příběh vdovy po panu Dashwoodovi a jejích tří dcer, které se musí nějak vyrovnat se ztrátou manžela a otce. Jedná se o první publikovaný román světově známé spisovatelky Jane Austenové, která ho pro čtenáře připravovala více než dvacet let.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2016 , OmegaOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
A klidně na mě házejte hlínu, ale prvotina paní Austen mě toliko neuchvátila. Rozhodně to není tím, že by byla knížka špatně napsaná, chraň bůh, to ne, čte se sama a více než dobře. Co mi poněkud vadilo, byly přímo hlavní hrdinky. Mám dojem, že se autorka snažila tolik dostát názvu knihy, až ze slečen vlastně udělala karikaturky na dané ctnosti.
Zatímco mladší sestra se zmítá ve vírů vášní, podléhá silnému nervovému vypětí lásky, prolévá moře slz, její starší sestřička je tak rozumná, že by svým vnějším zdánlivým chladem zmrazila Marianiny slz v ledové rampouchy.
Každopádně i přesto jsem si Rozum a cit vychutnala, což je z valné většiny zásluha vypravěčského talentu paní Austen. Její popisy, charakteristiky i zvolené prostředí je téměř bezchybné. Samotný děj je sice celkem zamotaný, ale neměla jsem pocit, že bych se v něm ztrácela.
Nepřeslazená romantika, z níž mě netrnuly zuby.
Začátek knihy byl pro mě náročnější, než jsem si zvykla na styl psaní. Nicméně posléze jsem se nemohla odtrhnout a čtení mě velice bavilo. Působivé vyprávění, chvílemi vtipné i smutné. Nejvíce se mi líbí popisovaná soudržnost sester a matky. A líbí se mi svým způsobem i doba, ze které kniha pochází.
Nepokladám sa za romantika, ale knihy Austenovej hltám jedna radosť. Atmosféra, príbeh, jazyk, správanie, charaktery, obdobie.
Čo sa týka knihy Rozum a cit, nie je to moja obľúbená Austenovej kniha. Neuveriteľne ma iritovalo nezištné správanie Elinor a na druhú stranu som nikdy neuverila láske Marianne k Brandonovi...
Číst knihy Jane Austen v dnešní době je ošemetné, dámy. Je jasné, že se tak od čtvrté stránky musíte do někoho zamilovat, neb je to z doby, kdy ještě mladí pánové nepouštěli dveře, když do nich vcházíte, potutelně neodstrkovali židle, když si sedáte a nedali vám svou tašku, když viděli, že nic nenesete. Na, tumáš, vem moji bednu s lahváčema, copak nevidíš, že už nesu svoje cigára, ženská nešťastná?! Tady se mladé ženy nosí na rukou, recitují se jim básně a píší něžné dopisy. Stojí to pak hodně sklenek whiskey dostat se ze světa madam Austenové zpět do reality, ale když už jsme mírně naváté (Dáma se nikdy nezřídí pod obraz!), pojďme si rozebrat, zda se ve vztazích řídit rozumem či citem?! Já vám nevím, zkusila jsem napsat do Bravíčka, jestli by mi na tuto ošemetnou otázku neodpověděli a oni prej, řiď se citem, poslouchej své srdce. No, mé srdce povětšinu času touží po někom jako je pan Willoughby a zbytky rozumu jen chabě oponují, že tihle frajírci bývají problémoví, obvykle to končí slzami a radikálním ztenčením nikotinových zásob. Kolikrát já si už předsevzala, že místo muži se oddám raději vyšívání deček nebo štrikování, pak ale nastoupí na scénu další rebel bez příčiny, já odhazuji pletací jehlice vdál a jsem znovu ztracena jak David Hasselhoff na pláži v Kalifornii po láhvi ginu.
Tuto knihu jsem četla až po Pýcha a předsudek a možná proto, mě tato kniha tolik nezaujala. Ale i přesto je to celkem pěkné čtení :)
Začátek a prostředek jsou příjemně rozvláčné, ale konec mi přijde hodně zkrácený, takový trochu: už mě to nebaví, tak to rychle ukončíme. Je zde mnoho postav, což je občas trochu matoucí. Ale jako oddychovka je to super knížka
Největší chybu, kterou rozhodně nemůžete udělat před tím než si přečtete nějakou knihu od Jane Austen je, že se podíváte na filmové zpracování, proto průměrné hodnocení, protože mě kniha nebavila, začátek byl pro mě zdlouhavý, jelikož jsem stejně věděla, jak to skončí. Od teď se budu dívat na film až po dočtení knihy, nikdy dřív. Není to tak krásné a kouzelné, když víte, co se má stát.
No, Pýcha a předsudek to není, ale to bylo jasný. Nenadchlo mě to až tak, jak jsem očekávala. Trvalo mi dýl, než jsem se začetla, ale stejně z toho mám takový slabší pocit. Nejvíc se mi líbila asi druhá - prostřední část, tu jsem přečetla rychle. Možná mě trochu odrazovalo občasný zdlouhavý popisování a miliony postav - někdy jsem se musela zamyslet, když se na posledních stránkách objevil někdo, o kom byla zmínka na začátku, že o kom se vlastně mluví a co je zač. Konec se už pak dal očekávat.
Takový průměr, ani nic úžasného, ani nic hrozného, nelituju, že jsem se do ní pustila. A stejně mám styl, kterým Jane píše, ráda.
Červená knihovna mě nezajímá, ale slečna Austenová je moje srdeční autorka. Takový talent pro odhalování a znechucování nectností, to se hned tak nevidí. Téměř na každé stránce si (někdy zcela nemístně) říkám "fakt doufám, že taková nejsem" :o)
Každá její kniha je pro mě milým zážitkem.
SPOILER!
Já nevím, proč mě to nějak zvlášť nenadchlo... Možná, že už mi to přilšo v máločem nové po 2 knihách od Austenové, které jsem četla před touhle? Nebo že jsem jako u každé takové knížky od začátku tušila, jak to skončí a pokud jsem si nebyla jistá přesně, tak jsem se aspoň nemusela bát, že by se jedna z dívek nevdala? Přitom příběh byl propracovaný a kdoví jestli ne i lepší než v Pýše a předsudku - akorát ta to zkrátka vždycky přebije svými postavami, těm se nic nevyrovná.
Musím říct, že jsem ze začátku byla zklamaná z Elinor - zcela upřímně přiznávám, že se mi zdálo, že je přespříliš rozumná, opatrná, někdy fakt už moc a ještě si na tom zakládá a shazuje tím pádem ostatní, co nesmýšlí stejně jako ona. Na druhou stranu jsem si oblíbila ne tolik "dokonalou" Mariannu, která mě hrozně bavila svojí temperamentní, živou, veselou, byť občas maličko naivní povahou. V průběhu knížky si mě i ta Elinor s opravdu dobrým srdcem získala, ale mojí oblíbenkyní zůstává stále Marianna. Z mužů...Ze začátku jsem se nemohla rozhodnout, nejmíň ráda jsem měla asi Edwarda, na Austenovou mi přišel trochu nezajímavý a naopak mým oblíbencem byl plukovník Brandon a Willoughby. Když ten ale odpadl, tak jsem měla chtě nechtě jasno.;-) Možná škoda, že Austenová ještě víc nepsala o Marianně a Brandonovi, pro mě opravdu skvělý pár... Naopak Elinor s Edwardem by mi klidně stačili jako vedlejší postavy. Možná to je to, co mě trochu zklamalo...:-(
Jinak mně se to zdlouhavé ani nezdálo, jak tu psalo dost lidí.
Zkrátka, jsem trošku rozpolcená a nevím si rady s hodnocením. I když je mi to líto a nečekala jsem to, asi skončím u 4 (podivné, když si vezmu, že i kritizované Mansfieldské panství ode mě dostalo 5...)
Teď se, abych pravdu řekla, trošku děsím, jestli mě už Austenová maličko neomrzela a jestli se časem jako velká část lidí nestáhnu jen k Pýše a předsudku... Upřímně doufám, že ne, protože ještě nedávno jsem byla naprosto nadšená a taková změna v pohledu na Austenovou by se mi asi zrovna dvakrát nelíbila...;-)
Je to skutečně pouze dobová romantika. Úrovně pánů Dickense nebo Fieldinga rozhodně nedosahuje. Jako oddechovou četbu pro romantické duše lze doporučit.
Tak Pýcha a předsudek se mi líbila daleko víc. Rozum a cit jsem četla u nás na chalupě, v klídku a pohodě, neříkám, že to bylo špatné čtení, ale zároveň jsem se utvrdila v tom, že romány J. Austenové nejsou tak úplně můj "cup of tea". Když už romantiku, tak mám mnohem raději knížky paní H. M. Körnerové..
"Rozum a cit" a "Pýcha a předsudek" jsou jediné romantické díla které vlastním (což tak nějak vystihuje jaký mám vztah podobnému typu literatury).
Musím se ale přiznat, že jsem je dobrovolně četla obě.
Rozum a cit, je jakoby slabší odvar Pýchy a předsudku, ale i tak je to vcelku kvalitní odpočinkové dílo pro zasněné dámy. Je to klasika, kterou by člověk měl znát. Nedokážu si však představit dostatečně mužného muže, který by tuto nemužnou - jemností podobající se krajce z devatenáctého století - krásu, byl schopen dobrovolně přečíst a necítit se jako kastrát.
Upřímně, na mě to bylo opravdu až moc fantaskní - dámy umdlévající z přítomnosti obav že se nevdají v dalších dvou letech?...asi nevládnu takovým jemnocitem, abych se nesmála absurdním romantickým zápletkám a " ďábelským" nástrahám které mohou na ctnostnou dívku od nejmenovaných křiváků beze cti, ve městě čekat.
Celkem asexuální romantika....
Kdyby bylo pravdu reálné mít "problémy a strasti" jen na takové úrovni jako v knize, a věnovat se celé dny návštěvám, četbě, vyšívání, nákupům, dopisováním a námluvami, byla bych neuvěřitelně šťastná mladá dáma Anglie 19. století.
Sice znuděná, ale opravdu velkolepě bezstarostná.
Možná proto má tahle kniha v dnešní době takové kouzlo, je to přece pohádka.
Byla jsem nadšená z Pýchy a Předsudku, proto jsem se rozhodla přečíst i tuhle knihu, ale zklamala mě na celé čáře. Vůbec jsem se do ní nemohla začíst a nebavila mě.
Od prvního setkání s Austenkou jsem čekala hezké a inteligentní klasické čtení (hlavně) pro holky. Nějakou tu nešťastnou lásku a vylíčení poměrů a konvencí v současné společnosti, které jí brání... A to všechno tam taky je. Ale nečekala jsem (ach, já neznalá) tu ironii, ten suchý anglický humor! A to pro mě byla velká třešeň na dortu, to já prostě můžu. K některým pasážím jsem se s chutí vracela (bavili mě obzvlášť Palmerovi), potěšil mě taky závěrečný dějový zvrat. Místy jsem se možná lehce ztrácela v tom, kdo je kdo, ale celkově jde o hezký obraz doby, v níž majetek určoval chod všeho a často přiměl rozum zvítězit v jeho neustálém střetu s citem.
80 %
Nemůžu si pomoct, Pýcha a předsudek je prostě lepší. Bylo to určitě dobře napsané, zajímavý příběh i skvělá zápletka, ale nebylo to "to nejlepší" od Austenové....
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Pro někoho velmi typický a romantické - ale pro mě to zase tak výborné nebylo. Některé pasáže byly k uzoufání nudné a myslela jsem, že u té knížky usnu...