Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437160/mid_rozum-a-cit-12Q-437160.jpg
4
2640
2640
Anglicko na začiatku 19. storočia vyzerá ako rozľahlý park, domácke sídla a v nich šťastní a láskaví ľudia. Ale všetko nie je také idylické, ako to vyzerá. Pani Dashwoodová so svojimi tromi dcérami – Elinor, Mariannou a Margaret – sa po manželovej smrti musí vysťahovať práve z takého útulného sídla. Všetok majetok totiž zdedil John, Dashwoodov syn z prvého manželstva. Nový domov nájdu u vzdialeného príbuzného Sira Johna Middletona, no starosti s dvoma dcérami na vydaj jej zostanú. Do rozumnej Elinor sa zahľadí bohatý a láskavý Edward a ona sa snaží utajiť svoj cit pred matkou i sestrami, o citlivú Marianne prejaví záujem plukovník Brandon. Ktorá z týchto dvoch lások bude naplnená? Zvíťazí rozum alebo cit?... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)Originální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Kniha mě ze začátku velmi zaujala, ale po přečtení pár dalších kapitol mi připadala skoro stejná jako Pýcha a předsudek. V obouch jde o dramatickou lásku a zároveň zklamání. Doufala jsem, že mě zaujme více, protože Jane Austenová je výborná spisovatelka. Nicméně musím uznat, že mě nenatchla natolik, abych jsi pustila i filmové zpracování, které bylo i u Pýchy a předsudku výborné.
Přijde mi, že autorka vykráda sama sebe. Knížka mi přijde hodně podobná Pýše a předsudku. Bojím se číst od autorky její daší knihy, protože si myslím, že zase budou stejné jako tyhle dvě. Pýcha předsudek se mi líbila o trochu více než Rozum a cit už jen kvůli způsobu vyprávění.
Druhý příběh, který následoval ihned po přečtení Pýchy a předsudku. I když jsem prvně viděla filmové zpracování (které je mimochodem výborné a vždy se na něj ráda podívám) musím říct, že za první zminovanou knihou nezaostává. Sice mi postavy nebyly tak blízké jako v Pýše a předsudku, ale ty dramata, zápletky a rozuzlení byly stejně skvělé a pořád žasnu nad tím jak někdo takové skvosty mohl napsat.
Krásné čtení, neboť dramat rozhodně nebylo málo. Člověk se z knihy dozví všechno o každodenním životě normální venkovské rodiny. Matky a starší ženy se snaží provdat mladé sestry Dashwoodovy, které jsou si oporou navzájem, jelikož zklamání z lásky potká každou.
Konec byl trochu zrychlený, ale uspokojivý, oblíbené postavy se totiž dočkaly své svatby a zaopatřeného života.
Opět další z mých knižních návratů. Knihy Jane Austen miluji již od školy a od té doby si je také čas od času přečtu znovu. Tentokráte došlo na Rozum a cit. I když u mě na prvním místě je a bude už asi vždy její Pýcha a předsudek, tak Rozum a cit má zasloužené druhé místo. Všechny hlavní hrdiny mám ráda. Pro někoho se může zdát kniha zdlouhavější, ale já si čas od času ráda přečtu poctivé staré autory. Stará dobrá Anglie, gentlemani a mladé dámy, krásný styl psaní, jemný a inteligentní humor, co více si člověk může přát.
Skvělá knížka, zabaví, potěší, zaujme a nechá vás napnuté. Zajímavé postavy a pěkný příběh, kdyby nebyla kniha chvílemi příliš protahovaná, nemám co vytknout. Plánuji si od autorky přečíst i další knihy, jelikož jak Rozum a cit, tak Pýcha a předsudek jsou velmi dobré, uklidňující čtení.
Na stará kolena ze mě bude obtloustlá tetka, usrkávající horký čaj, která se bude přitrouble a blaženě usmívat nad knihami od Austenové. K dokonalosti výjevu chybí asi už jen háčkovaná dečka a chovná stanice koček.
Knihy od Austenové jsou pro mě v podstatě love story na jedno brdo, silné a inteligentní hrdinky, charakterní hrdinové, trocha společenské kritiky a na konci láska jako trám. Ale když k tomu připočtu tu její ironii, jemný humor, hraní si s dialogy a hlavně to kouzlo tehdejší doby... přiznávám se, že je ti to žeru i s navijákem.
Pro milovnice dob dávno minulých, společenský dýchánků u čaje, překrásných panství, květnaté mluvy a zaryté romantičky jsou knihy od Austenové takřka povinnost. Pokud jste neměli tu čest ještě přičichnout k autorčinu stylu psaní, tak bych Vám jako prvotinu spíš doporučila Pýchu a předsudek.
Ale abych její knihy nezaškatulkovala jen jako sladkobolné čtení, Austenová dokáže být i velmi ostrý společenský kritik a málokdo dokáže tak barvitě a krásně popsat kouzlo staré dobré Anglie.
!!! SPOILER !!!!
Kniha začína smrtí pana Dashwooda, kvůli které se paní Dashwoodová společně s jejími dcerami musí přestěhovat. Jejich sídlo Norland totiž připadlo jeho synovi z předchozího vztahu. Tam se krátce po otcově smrti přestěhuje i se svojí manželkou, kterou paní Dashwoodová nemá moc v lásce. A tak se se svými dcerami přestěhuje do zahradního domku, který patří k sídlu jejího vzdáleného příbuzného.
Příběh se točí kolem jejích dcer. Nejstarší dcera se jmenuje Elinor, je velmi zdrženlivá a také zamilovaná do Edwarda. Jejich vztah však není podporován, protože matka Edwarda si přeje pro svého syna bohatou nevěstu.
Dalši dcera se jmenuje Mariana, je velmi impulzivní. Později se zamiluje do Willoughbyho. Do Mariany je ale zamilovaný i plukovník Bradon, ten však nedáva najevo své city.
A pak ještem nejmladší dcera - Margaret.
Vztah Mariany a Willougbyho vypadá velmi světle, tedy do té doby, než se Willougbhy odstěhuje do Londýna.
Po nějaké době přijedou na návštevu k jejich sousedům jejich příbuzné Nancy a Lucy. Po pár rozhovorech Lucy dojde, že je Elinor zamilovaná do Edwarda. Oznámí jí, že je s Edwardem už 3 roky zasnoubená a chystá se jejich svatba. Elinor to velmi zarmoutí, ale nedává to najevo. Na konci podzimu pozve matka jejich sousedů Elinor a Marianu do Londýna. Mariana vidí příležitost vidět opět svojí lásku a tak hned po příjezdu napíše Willoughbymu dopis. Odpovědi se nedočká. Po nějáke době ho náhodou potká na večírku s jinou ženou. Mariana se s ním snaží promluvit, ale on se k ní chová velmi zle. Rozhodne se mu napsat další dopis, ve kterém žádá o vysvětlení. Tentokrát se odpovědi dočká. V dopise stojí, že se bude ženit s jinou ženou. Mariana propadne smutku.
Knížka se mi nečetla moc dobře, byla zdlouhavá a občas jsem se do toho zamotala. Často jsem nevědela o co v danou chvíli jde. Jinak knížka nebyla špatná.
Jako všechny romány Jane Austenové je děj knihy příjemný. Její proza je snad trochu moc uhlazená a zápletky všech jejích kniho jsou v podstatě stejné, ale já ( i když si jinak na romány nepotrpím), jsem si zrovna Austenovou opravdu oblíbila.
Kniha vypráví osudy sester Elinor a Marianny z přelomu 18. století. Zavádí nás do dávných časů, je zde láska, bolest, rodinné večeře, společenské návštěvy, příbuzní. Líbilo se mi i filmové zpracování.
Do knihy jsem se vůbec nezačetla a troufám si říct, že to bylo docela utrpení.. nakonec jsem to přeci jen přelouskala, ale můj šálek "čaje" :D to rozhodně není.... děj byl utahaný, občas až zmatený, postavy na můj vkus dost "suché".. nechť si ale každý udělá svůj názor sám :)
Neskutočné vzácne dielo od Jane Austen. Elinor ako postavu som si zamilovala a priala som si pre ňu to najlepšie. A to je dôkaz aká je kniha úžasná. Rozbúchala mi srdce, vtiahla ma do príbehu, tešila na každú ďalšiu stranu. A pritom knihy z tejto doby nemám rada. Dali by som jej aj 100 hviezdičiek keby to bolo možné.
Toto byla moje první kniha od Jane Austenové a získala si mě natolik, že si určitě přečtu její další díla. Má krásný styl psaní, možná byly nějaké části, na můj vkus, až příliš rozepsané. Ale jinak nemám co vytknout. K této knize se budu s radostí vracet.
některé věci nemuseli být tak detailně popsány, ale děj se pak rozjel a četlo se lépe. I když i tak mi to trvalo než jsem knihu dočetla. Konec byl pěkný a byla jsem ráda, že to pro obě dobře dopadlo. Jinak na tu dobu, ve které autorka knihu psala si myslím, že je to skvělá kniha.
Kniha mě velmi příjemně překvapila. Sice mi vadil pomalý rozjezd, zvláštní popisování charakterů a uspěchaný konec, ale na druhou stranu, musím ocenit jazyk, vtipnost a hlavní postavu Elinor, kterou jsem si velmi oblíbila. Očekávala jsem něco podobného Větrné hůrce, ale obdržela jsem kvalitní a čtivý příběh. Zapomenutelný, ale čtivý. Book´s calling bookclub.
Kniha plných zvratov, ktorá sa končí šťastne hlavne pre hlavné postavy sestry. Na začiatku som potrebovala čas, aby som prišla na chuť tomu deju. No ukázalo sa, že príbeh začal byť zaujímavý. Plná citov a sklamaní, kde prestíž a majetok ovládne nie jedného.
Po Pýše a předsudku jsem se na Rozum a cit velmi těšila. Bohužel mě kniha docela zklamala. Byla sice napsaná velmi pěkným stylem, začátek knihy se ale strašně vlekl. Začetla jsem se až někde okolo 150. stránky. V knize bylo také až příliš postav, takže jsem se chvílemi ztrácela. Poté mě ale kniha chytla a až do konce jsem ji četla téměř jedním dechem. Pýše a předsudku se kniha ale nikdy nevyrovná.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Myslím, že Pýcha a předsudek je objektivně lepší, ale kupodivu jsem měl vždycky raději Rozum a cit.
Austenová je neuvěřitelně nadčasová spisovatelka, nikdy mi nebylo dost jasné, proč by ji měl někdo srovnávat se sestrami Bronteovými, které jsou co do literárních kvalit (alespoň podle mne) o dost slabší.