Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73788/rozum-a-cit-73788.jpg
4
2699
2699
Sestry Dashwoodovvy - Elinor, Marianna a Margaret - se po otcově smrti musí spolu s matkou odstěhovat z rodinného panství k vzdáleným příbuzným a žít v mnohem skromnějších podmínkách. Nejstarší z nich, rozvážná Elinor, navenek neprojevující city, a prostření, romanticky založená a impulzivní Marianna, prožívají nová přátelství a vztahy. Na vlastní kůži pocítí, že láska často naráží na společenské konvence a předsudky. Musí se nejednou smířit s krutou životní realitou a najít rovnováhu mezi tím, co káže rozum a co srdce. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Asi nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Jenže ona zůstala celý život svobodná... kdyby ženské netrpěly tím sebeklamem, jaký tu věrohodně vylíčila, tak se nevdají.
Nebyla jsem zklamaná. Příběh je sice banální, ale moc se mi líbila práce autorky s povahově odlišnými postavami (citová Marianna versus racionální Elinor, drbny, intrikánky, snobky...), jejich psychologií a z toho vyplývajícím pohledem na svět a řešením problémů. Překvapila mne zdravá dávka ironie a cynismu. A celkem legrační jsou opakované diskuse postav na téma, za kolik liber ročně lze slušně vyžít a vydržovat rodinu... když si člověk vezme, kolik bylo v té době v Anglii rodin, co neviděly libru, jak je rok dlouhý, ani jednu :-). Zkrátka jsou tu předestřeny problémy lidí z vyšších vrstev, kteří nejsou nuceni pracovat (ba dokonce je to pokládáno za dehonestující), takže se celé dny zabývají pouze návštěvami, klípky a lovem ženichů/nevěst.
Zajímavé je, že paralelně jsem četla Babičku o dvě generace mladší Boženy Němcové, nicméně Rozum a cit mi připadal jednak věrohodnější, jednak i o hodně čtivější a rozhodně zajímavější.
Po půl roce jsem se pustil do dalšího díla od Austenové a to se samozřejmě nese ve stejném duchu. Nemůžu říct, že by mne nějak nadchlo, ale líbila se mi práce s postavami i jazyk, jakým to bylo napsáno. Co se díla jinak týče, tak můžeme říct, že po úpadku epistolárních románů to byla právě Austenová, která začala dopisy užívat hojně i ve vložené podobě, čímž zajistila přežití dopisů v literární podobě. A navíc i tím, že nejde jen o ukázku dokumentu, ale pro děj jsou důležité a nemusí být vždy zcela věrohodné.
Kniha romantická, ale i poučná, o životě jedné rodiny a hlavně žen v tehdejší době. Film jsem viděla také, ten byl fajn oddychový.
Mám ráda Jane a její způsob psaní, jazykové obraty a celkově tu dobu, v které se její romány odehrávají. Obvykle mi nevadí ani pomalé tempo a dlouhé okecávání naprosto běžných každodenních záležitostí. Ale tady mi to nějak nesedlo. Nedokázala jsem se do toho tak ponořit a místy mi to věčné tlachání o chlapech, zásnubách, setkáních a pocitech trošku lezlo na nervy a přišlo mi to už moc.
Konečně jsem se dopracovala k Jane Austenové a nebyla jsem zklamaná. Věřím, že dobu, ve které se příběh odehrává, vystihla velmi přesně, ale toho "ochichání", "juchání" a pořádání zásnub po jedné procházce bylo na mě trochu moc. Místo abych plula na romantické vlně, tak jsem si pořád říkala "Ježiš holka! Zamysli se!" ;) Navíc ani jeden z pánů za mnoho nestál, takže jsem spíš doufala, že si holky najdou někoho jiného a lepšího ;)
Rozum a cit se mezi zlatý fond literatury řadí zcela oprávněně. Ani po dvou stoletích od svého prvního vydání neztrací nic ze své krásy. Ano, společnost se proměnila, ale prožívání prvních lásek a niterné užírání ani moc ne. Příběh není ničím výjimečný, co tuto knihu vyzdvihuje nad jiné je vybroušený styl, věty poskládané tak, že ač v nich není ani jediné hrubé slovo, tak sarkasmus z nich přímo odkapává.
Jane Austen, co víc k tomu dodat, nic. Je to klasika, která si generaci po generaci zachovává svojí krásu, klasika, kterou by měl každý znát a klasika, která i za dalších sto let bude na příčkách oblíbených a známých děl. Nedá mi to a porovnala jsem knihu s filmovou adaptací a byla jsem dost překvapená, že film je o tolik jiný. Postavy tam některé ani nevystupují a několik scén je jinak, než tomu je v knižní verzi, přesto je film s Emmou Thompson a Kate Winslet, v hlavních rolích, velmi milý a povedený. No trochu jsem si dovolila odběhnout od hodnocení knihy, nicméně kniha je úžasná a prostě tady není co dodat. Doporučuji všem. Je to prostě klasika.!
U klasické literatury líbí se mi, jak citlivě a promyšleně autorky psaly. Každá věta je barvitě popsaná, žádné nadávky, žádná sprosta slova.
Máme se čemu poučit, zejména dobrému sesterskeho vztahu. A já jako žena 21st. a tak trochu feministka jen si přála aby se tihle děvčata dobře provdala. Doba to byla jiná ve které bych nechtěla žít.
Přečteno za pár dní. Jazyk je vybroušený a slovní zásoba bohatá. To mám ráda. Děj ale takříkajíc pomalý a zabalený do obrovského množství společenských hovorů a zdvořilostí. Samé naléhavé pozvání na návštěvu, ó né děkujeme. Prosím, navštivte nás... Ó né nemůžeme..... Zkrátka někdy je toho zdvořilého plkání až moc. Romantická linka je řádně zamotaná a někdy jsem se ztrácela v postavách. Intriky, pomluvy, překážky. Prostě všechno co má správná romantika mít.
Rozum a cit rozhodně zařazuji jako druhou nejoblíbenější knihu od Jane Austenové - hned za Pýcha a předsudek. Charaktery postav opět skvěle popsány a děj se mi také zamlouval. Pro srovnání jsem si pustila i filmové zpracování, a i když byly herecké výkony skvělé, kniha byla z mého pohledu desetkrát lepší.
Jakož to velká čtenářka fantasy a sci-fi, jsem dokonce i já vzala do ruky nějakou tu klasiku, která mi nemusela být zadána povinnou četbou.
Příběh Jane Austen jsem viděla jako filmové zpracování z roku 1995. Protože plukovník Brandon v podání Alana Rickmana, to jsem si nemohla nechat ujít. Tak přirozeně jsem doufala, že v knize bude toho o něm a Marianne více. Bohužel v tomto směru jsem zůstala neukojena a bylo tam skoro o nich nic jako ve filmu. Pro mě je trochu těžké si tu dobu představit, kde jediné na čem záleží jsou peníze a vysoké postavení, ale přesto Jane Austen se nám snaží vylíčit tu dobu a hlavně silné ženy, které v ní museli žít a přes strasti si jdou za svými sny.
Asi se nestanu skálopevnou fanynkou tvorby paní Austenové, ale ráda bych ze zvědavosti přečetla pár jejich dalších děl a to Pýchu a předsudek a Emmu.
Mě se zamlouvala víc Pýcha a předsudek, i když jsem ráda, že nemusím v tom období žít.
Rozum a cit
Rozhodně doporučuju. Místy jsem cítila tu nespravedlnost vůči Elinor a říkala jsem si, jak jen může být tak klidná a rozvážná. Naopak Marianna, která se nechala zaslepit a stále věřila ve svou lásku se mi podobá rozhodně více, ale samozřejmě dle mého byli její reakce stále mírně. Já bych už běsnila
Každopádně je to krásný vhled do toho, jak to ještě ne až tak dávno fungovalo. Nedej bože, když se mladá dívka dlouze zadívala na muže - to už byla skoro ruka v rukávě.
Krásně něžný příběh a rozhodně si potřebuju přečíst i Pýchu a předsudek.
Pěkný romantický příběh s dobrým koncem a mnoha postavami, které mají velmi rozdílné charaktery. To děj hodně obohatilo.
Ke knize se ráda a pravidelně vracím, je to hodně dívčí četba, trochu staře napsaná, tedy alespoň podle mě, mám radši modernější jazyk, ale ty myšlenky a určitá něha je občas potřeba.
Kniha se mi líbila. Byla to moje první audiokniha a nejsem schopna hodnotit psaní ale jako mluvené slovo to bylo úžasné a mohla jsem poslouchat v práci
Byla to krásná knížka! Hodně mě chytla a nemohla jsem se odtrhnout. Jak píše Starmoon, všechny postavy a vztahy mezi nimi jsou krásně zapamatovatelné a také krásně vykreslené. Líbí se mi, že krásně popisuje tehdejší dobu a kastovnictví. Těším se na další knihy od Jane Austenové.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Musím ocenit vyšperkovaný cit pro jazyk a slovní obraty. Ale ten děj....kdo, s kým a jakou budou mít rentu....přišlo mi to úsměvné, ale prostě to tak tehdy asi bylo. Vše vyvážil autorčin cynismus a sarkasmus. Pýcha a předsudek byl ale o mnoho lepší.