Přidat komentář
V době mého dětství naprosto neomezená studnice informací z různých oblastí. Využívala jsem často.
90%
Malá encyklopedie, na kterou mě upozornila má oblíbená čtenářka Snoopi. Doprovázela mě celé mládí a považuji ji pořád za mimořádnou poučnou knížku, kde najdete prakticky všechno, co v mladším věku potřebujete.
Doporučuji!
Tahle kniha si mne prostě "našla". Vylovila jsem ji z knihobudky OC na Smíchově, a to přímo před hladovým zrakem muže, který se též chystal "na lov", samozřejmě nikoliv moji maličkosti :-) Nijak nadšeně se zrovna netvářil, když jsem dovnitř hrábla jako první, ale tak už to někdy chodívá - takovou kořist jsem si přece nemohla nechat ujít! :-)
Vůbec nevadí, že kniha je již značně opotřebovaná, několikrát slepovaná a ohmataná dotyky nedočkavých ruček, bažících po poznání - právě takové knihy bývají nejlepší. Prakticky ihned jsem jí slíbila i "menší kosmetický zákrok", na který se zajisté těší spolu se mnou: nemůžu se dočkat, až tasím štětec, smočím jej v lepidle - a téhle ošuntělé krásce, z níž se perly jen sypou, opravím poničenou vazbu. Pro ni to bude znamenat nový život, pro mě nostalgický návrat do knihovnické éry.
Ta práce mě bavila... ta práce mne uhranula, doslova mne očarovala nejen extatickou vůní, jež se linula z nových, poprvé otvíraných přírůstků při jejich katalogizaci... ta práce si získala celé mé srdce. A kromě té nesmírně uklidňující rutiny při zarovnávání regálů, toho blaženého vědomí, že "věci jsou tak, jak mají být", toho pocitu, že doslova "existuji teď a tady", jsem asi nejvíc milovala chvíle, kdy jsem si mohla hrát na knihaře. Na velikého "Pana doktora všech poraněných knih", jen ten bílý plášť mi chyběl. Nebylo to součástí profese, ale k mé práci to patřilo. Pokaždé jsem se radovala jako malé dítě, když mi v kanceláři přidělili bedny s knihami "na odpis" - a já pak kolem sebe šermovala štětcem ulepeným od lepidla, lechtala knihy na vazbách, obnovovala skrytá nervová spojení a těm kráskám se zlámanými vazy vracela život.
Činila jsem tak s velkým uspokojením. Těšilo mě vědomí, že po té "malé operaci" ještě získají druhou šanci, prodlouží si život a budou dále oslovovat četné čtenáře, a s přáním, aby se dostaly do těch správných rukou, jsem je rovnala zpátky do regálů. Vždyť ne všechny staré knihy patří do popelnice: mohou nám ještě dlouho dobře sloužit, když se k nim budeme chovat odpovídajícím způsobem. A přestože se práci knihovnice již nevěnuji, láska ke knihám mne provází na celý život.
Těším se, až budu v prstech něžně promílat stránky této "malé velké encyklopedie", která byla takovým nezbytným "internetem" či Wikipedií našeho dětství. Dalo se z ní "vygůglit" snad všechno, co jsme potřebovali vědět, a na rozdíl od samotné Wikipedie to byly informace ověřené. Obdivuhodné je, jaké množství poznatků se tvůrcům podařilo vměstnat do tak malého prostoru, kolik látky z různých oblastí v rozsahu středoškolského učiva autoři napěchovali do knížečky, která se možná již nevejde do kapsy, ale do chlebníku určitě.
Načerpáme zde znalosti, týkající se vesmíru a kosmonautiky, matematiky, fyziky, chemie, přírodních věd, zeměpisu, kultury, vědy a techniky, Československa, dopravy, sportu a dokonce i turistiky. Stručný a přitom zajímavý výklad doprovázejí četné ilustrace, grafy a mapy - obrázky vlajek států a mezinárodních organizací, hudebních nástrojů, řádů, vyznamenání, odznaků, medailí a hodností, typických stavitelských slohů, dopravních značek... ale najdeme zde i Morseovu abecedu, Braillovo písmo, prstovou a semaforovou abecedu, obrázky stop některých zvířat a spoustu dalších zajímavostí.
Samozřejmě musím uznat, že vzhledem k datu vydání /r. 1985/ je to příručka v mnoha ohledech zastaralá a poplatná své době, neboť autoři ani ve snu nemohli předvídat tak dramatickou změnu na poli historie, jakou představoval rozpad SSSR. Ale i tak zde můžeme nalézt cenné informace, které se nemění a zůstávají stejné, zatímco všude kolem vznikají a zanikají státy, padají i vznikají vlády a svět se pořád otáčí :-)
Na závěr si dovolím citovat slova z úvodu:
"Při častém používání knížky se stane, že všechen rozum z jejích stránek se vám pomalu přesune do hlavy. My bychom vám jen přáli, aby to bylo hodně brzo, abyste pak mohli tuhle knížku klidně odložit nebo ji dát někomu jinému, kdo ten rozum v kapse ještě potřebuje".
Moc hezká slova. Ale já si ten malý poklad s dovolením ponechám. Budu jím s radostí listovat a nechám se opájet všemi těmi znalostmi, které nabízí. Kouzlo této příručky totiž spočívá v tom, že pokaždé objevím něco nového.
V knížce je uvedeno, že je pro čtenáře od 9 let, což mi vůbec nevadí a nikdy nikomu v naší rodině nevadilo... Ona je totiž díky své ilustrované a grafické úpravě, vážně pro každého. Mladší, starší..., každý si v ní najde to své, co ho potěší a hlavně poučí.
Tahle nádherná - malá encyklopedie, u nás doma čestné místo v knihovně, řadu let právem má.
jééé, na tuhle knížku bych málem zapomněl, informace jsem z ní jako dítě úplně hltal a učil se podle ní morseovku, hlavní města a vlajky států, délku řek, hloubku moří a výšku hor, taky tuším vojenské hodnosti či pionýrský slib...
Bytelný svazácký net co jede i bez eletriky; málokdo ví, že je tahle knížečka civilním výstupem původně armádní zakázky v rámci programu vybavenosti protiatomových krytů za studené války. Univerzální učebnice nuklární zimu přečkavšího potomstva...jojo, to byly časy.
A teď k věci, respektive k zjevnému slonu v místnosti. Když si dneska budu chtít něco dohledat, tak rychleji, aktualizovaněji a obšírněji pořídím v éteru. K čemu teda tahle knížka je? Inu, když pominu nostalgii, tak současný taktický potenciál Rozumu do kapsy tkví v jeho umístění. Konkrétně na záchodě. A ne, nejde mi ani tak o toaletní humor (i když o ten jde samozřejmě taky) jako spíš o podnětný tip v rámci slovansko-bratrského sdílení Know-How...zkrátka, encyklopedií se jednomu moc prokusávat nechce a ta tak, coby hrob moudrosti, většinou končí opuštěna na nějakém čestném místě, kde tiše chřadne. Rozum do kapsy však není svými rozměry, narozdíl od objemnějších soukmenovců, předurčen k trpkému kysnutí pod bustou Sókratovou. Kdeže! On je svým „ready to go“ formátem, tématickou pestrostí a úsečným zhuštěním přímo stvořen k „relativně zábavné“, pravidelné a nárazové autoedukaci...no a kde jinde se nová matérie lépe vstřebává než tam, kde se jí volné místo paralelně uvolňuje? Nejen chlebem člověk živ jest...
Ale dost již potrubních žertů o něž tu, jak jsme si vysvětlili, primárně nejde; již po týdnu pilného následování výše nastíněné metodiky mohu hrdě prohlásit, že jsem se mnohému přiučil. Kupříkladu jak si dle čtyř jednoduchých sčítacích pravidel (úvodní a značně stručná historie dobývání kosmu je okamžitě stíhána nelítostnou šelmou matematiky; kdo chce kam, pomožme mu tam...) snadno dovodit číslice binární soustavy, nebo že lze všechna složená přirozená čísla beze zbytku vyjádřit jako součin prvočísel (ono to ani jinak nejde; když nejsou dělitelná dvěma, tedy prvním prvočíslem, tak jsou lichá a tudíž zcela určitě dělitelná sledem jiných, vyšších prvočísel:) V neposlední řadě jsem se vlivem relativity v oné „relativní zábavnosti“ odnaučil zbytečně dlouho trůnit...zkrátka a dobře si k míse umístěte Rozum a rázem zjistíte, že jste pro své okolí den ode dne nesnesitelnější, protože chitřejší. A co teprv ten uznalý obdiv, jehož se vám dostane od onu místnost navštívivších honorací a návštěv všeho druhu!
5 praktických, základní školu shrnujících *****
PS: Mě to nedá. V sekci táboření jsem, povšechně listujíc celkem, našel hned dva návody k zhotovení polní latríny...jo a s tím armádním programem v úvodu jsem si samozřejmě dělal legraci.
Tato kniha vyšla už v tolika inkarnacích a i v dnešním světě internetu má co nabídnout.
Můj syn tuhle úžasnou encyklopedii dostal, když šel do první třídy a my s manželem mu ji tajně kradli, když jsme se něco chtěli dozvědět v dobách " před netem", úžasná encyklopedie, která s ním putovala přes gympl na koleje a dnes je na piedestalu jeho knihovny v jeho domácnosti. Jednou jsem si ji chtěla z nostalgie prohlédnout, půjčil mi ji, ale neodpustil si poznámku..." Mami opatrně".
Vždy poruke, vždy pripravený poskytnúť informácie takmer na všetko. To je Rozum do vrecka. Presne ako píšu kolegovia v predošlých komentároch - v dobe keď ešte nebol google (teda už bol, lenže mať internetové pripojenie v našich končinách bola fakt frajerina), bolo jedinou možnosťou čerpať vedomosti z múdrych kníh a jednou z nich bola aj táto. Kto sa odtiaľ učil vlajky tak ako ja, ruku hore! :D
Srdeční záležitost mého otce. Jako malou mě zkoušel z vlajek...no neumím je dodnes, nicméně je to jedná z krásných vzpomínek na dětství.
Kde jsme hledali informace, když nebyl všude internet? No přece z těchto malých encyklopedií :)
Zcela Zásadní knížečka a etalon všelikých znalostí a zajímavostí dětství. Kdo ji neměl, jako by nebyl. Obkresloval jsem si z ní vlajky, učil morseovku, planety, dokonce jsem se z ní nazpaměť naučil někde na základce řeckou abecedu, kterou stále umím odříkat. Pořád mám doma izolepou šetrně ošetřované vydání z dětských let, kde mám tužkou různé poznámky a nedám na ní dopustit.
Výborná knížka mého dětství. Učila jsem se podle ní morseovku a další.