Rozvětvený paroháč
Marcel Aymé
Výbor povídek. Povídky spojuje výrazný smysl pro spojení reality a fantazie, který se projevuje záplavou neobvyklých a důmyslných nápadů. Záměrem výboru je ukázat určitou základní linii autorova epického díla - na malé povídkové ploše se setkávají nové a originální formy, hříčky logické i absurdní, příběhy něžně poetické, jiskřivě i účastně humorné. Nechybí ani satira a realismus, který z melancholických podob přechází až k vyhraněnému sociálně kritickému pohledu. Obsahuje povídky: Seznam, Zásnuby, Čas na příděl, Recidiva, Trpaslík, Rozvětvený paroháč, Muž, který procházel zdí, Zpátky, Zabavené manželky, Poslední, Napříč Paříží, Lhostejný, Hůl, Roťák, Mám výpověď, Ulice nového zákona, Ulice Saint-Sulpice. Z francouzských originálů Le Vin de Paris (Gallimard 1947), Le Nain (Gallimard 1954), Le Passe-Muraille (Gallimard 1943), Derrière chez Martin (Gallimard 1938) přeložila Jarmila Fialová, z francouzských originálů En arrière (Gallimard 1950) přeložila Marie Janů. Doslov napsal Václav Jamek. Vydání první.... celý text
Literatura světová Humor Povídky
Vydáno: 1989 , OdeonOriginální název:
Le Vin de Paris / Le Nain / Le Passe-Muraille / Derriére chez Martin, 1946
více info...
Přidat komentář
Povídková sbírka nabízí širokou škálu témat, které Aymé zpracoval mistrovským způsobem. Některé povídky jsou opředeny lehkým fanastičnem či absurditou, jiné jsou naopak velmi realistické. Autor mě opět nezklamal a po Zelené kobyle je to další kniha, která mě náramně pobavila .
Vedle očekávaných povídek s fantazijními motivy a živočišnou energií, které jsem jako dávný čtenář Zelené kobyly očekával, obsahuje kniha i velmi zajímavé realistické povídky. Některé z nich jsou výborné.
Dostaly se mi do rukou zvláštní těžko zařaditelné příběhy ... začínají téměř pohádkově, to se takhle usadíte do křesla, otevřete knížku a začtete se do první věty: ... bylo nebylo žil byl kdesi kdosi ... vplujete tak do příběhu, kde vždy najdete nějakou záhadnou kombinaci různorodých, dost neočekávaných a taky dost kuriozních příhod ... a Vám to nepřijde vůbec zvláštní, no úplně stejně jako v pohádce :-). V Aymého povídkách se prostě realita propojuje s fantazií harmonicky, čtete příběh ve kterém úplně poklidně plyne přirozený lidský život, postavy žijí své normální životy s všedními starostmi ... ovšem pozor, to jsou jen připravené kulisy, takže se nenechte zmást realistickým prostředím, je tu vlastně od toho, aby vyzdvihlo ústřední prvek každé z povídek – a tím je fantastično, které dělá život postav nějak speciální, neobvyklý .. a přitom působí jako by šlo o naprosto běžnou každodenní součást života všech postav, nic zvláštního, nikdo se nad tím nepozastavuje, nic, co by mělo způsobovat sebemenší údiv (vzpomněla jsem si na Kafkovu Proměnu :-).
Přiznávám, že mě tenhle zvláštní styl vyprávění zaujal, není to tak úplně magický realismus (ikdyž samozřejmě určité shodné prvky jsou zcela zřejmé) ... já bych Aymého styl spíš popsala jako bezbřehá fantazie zaznamenaná sarkastickým jazykem, sklouzávajícím až k černému humoru s trochu filozofickým podtextem :-), která nám otevírá kouzelný (pohádkový, zázračný) svět, tak nějak koexistující s tím našim reálným. Tyhle "světy" se nijak nenarušují, spíš naopak, stejně jako v pohádkách je tady zázračno něčím nutným, nepřekvapujícím, přirozeným, nijak neporušujícím pravidla reálného světa, ... u některých povídek jde prostě jen o originální (bláznivý :-) nápad zasazený do reálného prostředí ... daný jev prostě JE :-) ... takže to přijměte ... protože pak si užijete docela příjemné čtení :-).
Týmto výberom poviedok z Aymého tvorby som si prišla na svoje. Jeho zostavovatelia chceli priblížiť rôzne polohy poviedkovej tvorby autora a siahli po všetkých jeho poviedkových knihách, aby zachytili rôzne autorom preberané tematiky. Nesmierne ma okúzlila košatosť Aymého námetov a fantastika prýštiaca z jeho krátkych próz. Pri mnohých poviedkach (zvlášť v prvých dvoch tretinách knihy) hneď poznať autora Zelenej kobyly, pri ďalších zas možno spoznať Aymého iné rozprávačské roviny, avšak pri zachovaní jeho, pre mňa, čarovnej poetiky, z ktorej cítiť láskavé poznanie sveta a jeho obyvateľov.
Knihu jsem objevil v knihově rodičů a pokud mám být upřímný, nijak mě nenadchla: sice jsou jednotlivé povídky velmi originální, ale již za týden na knihu zapomenete. Tedy: číst se to dá, ale na světě je tolik krásných knih, že nemá smysl trávit čas takovouto.
Štítky knihy
francouzské povídkyAutorovy další knížky
1970 | Zelená kobyla |
1989 | Rozvětvený paroháč |
1965 | Pohádky kocoura Moura |
1994 | Cesty školáků |
1937 | Rodinný domek |
Výbor z povídkové tvorby autora; úžasné nápady, navíc skvostně zpracované řekněme v „čapkovském“ stylu. Co víc si přát? Oproti Zelené kobyle o několik stupňů výše.