Rub a líc života
Ludmila Hénková
Na 46 kratších povídek citlivé autorky vypovídá často o mezních situacích života lidí, kteří nežijí právě na výsluní. Autorka zvolila pro každého hrdinu vlastní jazyk odpovídající prostředí, ve kterém se pohybuje. Nenásilnou a dojemnou mravoučností přinášejí úlevu a vyzývají k zamyšlení.
Přidat komentář
Přečetla jsem asi tři povídky, ale popravdě mě moc nezaujaly.
Povídka psaná jazykem dvanáctiletého kluka mi neseděla právě tím jazykem a třeba krátké pojednání o matce, jež synovi poví, že její nos se jí nelíbí, načež jí on odvětí, že se nediví a že takový nos má i jeho spolužák končí tak, že se jí nakonec nos zalíbí protože je vděčná, že jí pomáhá rozpoznat vůně.
No ... prostě spíš fantazírování no.