Rubato
Rudolf Sloboda
Voľné pokračovanie Uršule(1987).
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 1990 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Rubato, 1990
více info...
Přidat komentář
Zvláštní kniha. Vyprávění chladné a jako by bez emocí a přitom plné dramat a především hledání ....
Posloucháno jako audiokniha. Tatána Medvecká super ale opět jsem si potvrdil, že když chlap píše o ženské hrdince a naopak je to pro mne nestravitelné. Abych věděl po první zmínce o nevlastním synovi, že s ním bude hrdinka souložit..No nepřesvědčilo mne to
1990, Slovenský spisovateľ
Rubato alias Slobodova Faidra je novela viac než vydarená a aj keď téma, námet na prvý pohľad vyznieva deprimujúco vôbec taká nie je. Autor svojím typickým pohodovým štýlom - striedaním prítomného času s minulým rozpráva príbeh outsiderky Uršule (objavujúcej sa už v dvoch predchádzajúcich prózach) ako svojskú ( Théseus - stavbár Mišo) parafrázu na grécky mýtus prešpikovanú humorom a podnetnými filozofickými úvahami. Jediné čo mi nešturmovalo bol filozofický rozhľad mladého (Hippolyta), na maturanta až príliš zrelý. Inak je to predstaviteľ typického slovenského katolíka (ale Uršula so svojím márnym hľadaním vnútorného Boha - duše vlastne tiež ) - rozumovo uznáva hmotu ako to jediné čo tvorí náš svet, ale kedže hmotu stvoril Boh, jeho ateizmus nejde proti nemu, to by nastalo iba keby vyznával iného Boha no a sprostredkovateľom medzi hmotným svetom a Bohom je pre neho vzor pre všetkých ľudí - Kristus, aj keď tak celkom dobre nechápe, prečo vlastne musel vstať z mŕtvych. Úvahy v tejto knihe mi pomohli viacej si ujasniť, že náboženský dualizmus ( rozdelenie na hmotu a Boha) je jednou z najväčších myšlienkových pohrôm.
Když mi Palivo podával slovenskou knihu, tak jsem si říkal "Čo??". Ale protože jeho doporučení jsou z velký části dobrý, tak jsem odložil své předsudky a naozaj se půstil do čteniania.
Ještě štěstí, ze kniha byla přeložena do češtiny, protože jinak bych si ani neškrt. Řeči o tom, ze slovenštině se dá v klidu porozumět, sou pěkná kokotovka, protože já tomu nerozumím ani za popel. A to jsem vyrůstal v Československu a na vejšce asi dva tejdny chodil se Slovenkou.
Slobodova hrdinka je vesnická inženýrka, která před několika lety zabila svýho starýho hasákem, protože ji chtěl seřezat. Slušný! Tadle kuchca (to je slovensky) má teď novyho staryho a s tím žije na jiný vesnici na Slovensku. Tendle novej starej se jednou spustil a natrtkal sousedku a tej se potom narodil syn. No a tomu je 18 a zamiluje se do svý nevlastní mámy (inženýrka) a začne ji trtkat.
Na to konto se jeho práva máma zvencne protože na to přijde a jak bystrý čtenář od začátku tuší, tak na to přijde i novej starej a oběsí se. Slušný!
Podle příběhu by se mohlo zdát, ze sou všichni hloupý jak štoudev a prcaj kachny, ale tomu tak neni. Hlavní hrdinka i jeji nevlastní syn jsou lidi s mozkem a spousta stran řeší jejich postavení k bohu a jak k němu došli. To je zajímavý, pokud to člověka zajímá. Sloboda i tak popisuje hlavní hrdinku velmi sympaticky a ja ji teda fandil. I když se v knize trtká, není třeba očekávat scény jak od Houellebecqa a proto se klidně tato kniha hodí ke čtení ve vlaku.
Po několika týdnech neustálého sledování psychologicko-sociologických sond Farmár hladá ženu a Aj múdrý schybí jsem se rozhodl, že je zapotřebí ponořit se více do slovenského naturelu a tak jsem šáhl po Rubatu, páč anotace "buchta na vesnici co má vožralého manžela si to začne rozdávat s nevlastním synem" slibovala techno thriller minimálně na stejné úrovni, jako když ve třetí série Farmára Jožo nenakrmil prasata, Janě řekl, že je kokot a zlil se na palouku.
Inu, nenaplnilo se to. Sem tam nějaký střípek přiletí, to když například manželka po pořádné rubačce od starého zareaguje tak, že jde koupit maso a udělá řízky na véču, ale jinak tu není v podstatě nic o krmení prasat, hrdinové mluví souvislé věty a nonstop vožralá je tu jen jedna postava, čemuž, když se to odehrává na Slovensku, nevěřím.
Nicméně, i přesto, že jsem neukojil svoji touhu po exkurzi do hloubi slovenského hnoje (a to je myšleno doslovně), byl jsem uspokojen, protože skoroincest je rozehrán bezvadně a nějaká ta vražda s nádechem slepičáku je pořád na spadnutí. Bravurní je, že Sloboda toto téma, které by Troška jistojistě přetavil do Slunce, Seno, Slovensko, podává naprosto fatálně, samozřejmě a seriózně, což se může jevit jako sebevražda, ale v jeho podání to funguje, protože všechno detailně prokresluje a hloubí. Uršula, hlavní postava, moří čtenáře vlastními monology a myšlenkami, které poskakují od "dneska udělám slepičí vývar" až po "Bůh není mrtvý a rozhodně není muž." Ano, i o Nitezchem tu přemýšlí slovenská žena při vaření oběda.
Antické drama ovšem přichází a to v míře solidní, přičemž to hlavní se ale odehrává někde úplně jinde, aneb "co teda s tím Bohem". A za ty myšlenky, klobouk dolů.
Chlapský pohled do ženské duše vždy dává podnět k přemýšlení. Jsem vlastně ráda, že Uršulina slova psal muž, protože aspoň chápu proč jsou taková. Občas cynická, nemilosrdná, jiná a nemateřská. Jednoduše jsou více mužská, je tam už podtext a pohled na ženy mužskýma očima, jejich smýšlení a představy o tom, co ženy chtějí. Ale je to pravda? Není to jen část jejich já? Není po spojení první a druhé Uršuly nějaká třetí? Kdoví. Snad Bůh.
Štítky knihy
rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1990 |  Rozum |
| 1987 | Medová žihadla |
| 1983 |  Stratený raj |
| 1987 | Uršuľa |
| 1988 | Lampa s růžovým stínidlem |
Zajímavá kniha, plná beznaděje a syrovosti, ovšem příjemně vyprávěná.