Rudá hvězda

01.02.2019

Náhodou se mi dostal do rukou tenhle spisek, a kdo by nestál o to přečíst si utopický román socialistického předrevolučního autora? ...no, a dobré :-)
Tváří se to jako autentický záznam zanechaný socialistou Leonidem poté, co se za podivných okolností ocitl v psychiatrické léčebně a potom odtud zmizel, zanechav po sobě tento spisek (takže takové postmoderní).
Revolucionář Leonid potká sympatického cizince, který mu nabídne, aby s ním odletěl na Mars jako vyslanec lidí. Leonid souhlasí, takže lodí ze skla a hliníku, za pomoci záporné hmoty vyrazí. Cestou a pak po přistání se seznamuje se společností Marsovců, jejich kulturou a znalostmi. Na Marsu už totiž proběhla celoplanetární socialistická revoluce a všechno tam báječně funguje. Leonid si je samozřejmě vědom, že na Zemi to nepůjde tak snadno, protože zatímco na Marsu to provedli najednou a vytvořili si jednotnou společnost s jedním jazykem, na Zemi s nesjednoceným proletariátem to půjde těžko.
První část je tedy hodně popisná a odpovídá představě sovětského socialisty kolem roku 1905 o vzdělání, práci, řízení "státu", umění.... trochu úsměvné (jenže zase, když člověk ví, jak to v reálu dopadlo...).
Pak ovšem nastane zvrat. Ukáže se totiž, že i Marsovci mají potíže (kolektivní, samozřejmě), že si Leonida nepřivezli jen kvůli skamarádění a že někteří Marsovci mají poněkud podlejší plány. Do toho se ukáže, že jeden z Marsovců, který mu byl od začátku blízký, je ve skutečnosti žena, a že vzájemný pocit blízkosti je ve skutečnosti hluboká láska. Tím se to celé ještě zkomplikuje. V dramatickém závěru se Leonid ocitá zpět na Zemi a rovnou u kamaráda v psychiatrické léčebně.
Řekla bych, že je to dobrý pokus jak dát do atraktivního sci-fi oblečku vylíčení světlých zítřků komunistické společnosti.