Rudá záře nad Kladnem
Antonín Zápotocký
Rudá záře nad Kladnem je tzv. budovatelský román Antonína Zápotockého. Pojednává o historii dělnického hnutí na Kladně v letech 1918–1920 z komunistického pohledu. V období komunistické vlády v Československu na něj bylo poukazováno jako na velmi významné dílo.
Přidat komentář
Chtěl jsem téhle knize dát spravedlivou šanci a přistupovat k ní bez předsudků. Bohužel jsem ji četl krátce po dočtení Anny proletářky od skutečně nadaného spisovatele, a snad i proto jsem k ní tak nesmířlivý.
Popisují se v zásadě tytéž historické události jako v Anně proletářce - prvoválečná bída, ještě větší bída a hlad mezi dělníky po konci války a vyhlášení republiky a nakonec stávky a bouře, které vyvrcholily obsazením Lidového domu policií a rozdělením strany socialistické dělnické na levici (KSČ) a pravici (ČSSD).
Stejně jako v Anně proletářce je děj ponořený do ideologie tak, že se zmateně rozhlížíte a hledáte postavu, která ještě myslí na vlastní pěst a dosud nečetla Marxe a Lenina. Tohle není román otázek a hledání, chybí tu vlastně jakákoliv nejistota, vše předem směřuje k jednomu morálnímu závěru (připomínám, že kniha byla napsána až v 50. let, s vědomím toho, co bude v dějinách následovat).
Silnou stranou této knihy je popis dělnického života a různá příkoří, která je potkala. Zde byla kniha velmi uvěřitelná. V popisu buržoazie už tak přesvědčivá nebyla - každý trochu bohatší člověk v téhle knize je ztělesněný ďábel.
Slabou stranou je, že v téhle knize těžko vůbec vysledovat osudy konkrétních lidí, když jsou zavalené citacemi z novin, z pamfletů, projevů, schůzí - vše vesměs epizodní s cílem zesměšnit opoziční názory a vyzdvihnout ty komunistické. Rozšafné rozhovory, které nad nimi vedou figurky v křeči, jsou spíš otravné, když každá rádoby diskuse o nich má předem daný závěr v souladu se stranickou linií.
Uvědomuju si, že velká část výtek, které tu vznáším proti Zápotockému, jsou vinou samotného žánru socialistického realismu. Přesto tak to cítím jako čtenář 21. století. Není to román v dnešním pojetí, je to už jenom historický dokument.
Ale jo, je to psaný pěkně. Já už to jako povinnou četbu neměl, přečet jsem si to ze zvědavosti. Sice mě tam celkem nudily ty části o socializaci, neustále se opakující a zdlouhavý, ale na druhou stranu je tam pěkně popsanej život dělníků na Kladně po 1. světové válce, že jsem se i do toho dokázal vžít.
Zábavný byly ty části, kde se starej Šádek neustále s někym o něco sází a jelikož má filipa, pokaždý vyhraje.
To by měla být povinná literatura v jisté slévárně. A pak ještě Jak se kazila (vlastně kalila) ocel...
Povzdech pamětníka: škoda Kladna.....
Překvapivě dobře napsaná kronika dělnického hnutí v bouřlivých letech 1918-1921, Zápotockému se nedá upřít znalost dělnického prostředí, které působí uvěřitelně a nesterilně
Autorovy další knížky
1971 | Barunka |
1986 | Rudá záře nad Kladnem |
1986 | Vstanou noví bojovníci |
1960 | Rozbřesk |
1986 | Bouřlivý rok 1905 |
Hodně velká agitka. Kterou jsme ještě měly v čítankách, tudíž jsme se o knize dozvěděly. V dnešní době historické dílo, které ale díky svému obsahu a době zřejmě pro mnoho lidí skončilo v propadlišti dějin a to z více důvodů.