Rudá země
Joe Abercrombie
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/184409/bmid_ruda-zeme-iHW-184409.jpg
4
190
190
První zákon série
< 6. díl
Sty Jižní se vrátí domů a zjistí, že z její farmy zůstalo jen spáleniště a její bratr a sestra byli uneseni. Ví, že pokud se s nimi chce ještě někdy shledat, musí se vrátit ke svým starým špatným způsobům. Na dlouhé pronásledování se vydá pouze v doprovodu svého zbabělého nevlastního otce Jehněte. Brzy se však ukáže, že i on skrývá svou vlastní krvavou minulost. Vlastně tu nejkrvavější. Jejich cesta vede pustinou, kde neplatí zákon, do pohraničního městečka zmítaného zlatou horečkou, šarvátkami, souboji a masakry, až nahoru do nezmapovaných hor. Setkají se se starými nepřáteli a jsou dokonce nuceni uzavřít spojenectví s Nicomo Coskou, neblaze proslulým vojákem štěstěny, na jehož slovo by se nikdy nikdo neměl spoléhat…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , PolarisOriginální název:
Red Country, 2012
více info...
Přidat komentář
Joe je můj oblíbený spisovatel. Skvělá stylistika, text krásně plyne, postavy, které si člověk nemůže neoblíbit, i když se někdy chovají jako idioti (a kdo z nás ne?), dialogy mající hlavu a patu, výborně popsaná akce. To všechno tu najdeme plus excelentní westernová atmosféra, která mě nadchla. Ve třech čtvrtinách knihy jsem byl přesvědčen, že to bude za pět hvězd, ale konec knížky byl podle mě zbytečně natažený a najednou se tam dělo příliš mnoho věcí, jen aby se všechny linky příběhu uzavřely. Působilo to na mě lehce překombinovaně, ale i tak to je super čtení:)
--- 85 % ---
Tedy od čtvrtiny příběhu mi něco našeptávalo,že tu máme Devítiprsťáka. Hm.
Knihu jsem přečetl velmi rychle,odložil a šel spát. Řeknu vám tedy - Nic moc.
Za týden mi něco nedalo a nedalo a nedalo...takže zpátky do děje a hezky od začátku.
Perfektní kniha ,prostě Abercrombie. Dokonce bych řekl,že nejlepší.
Zatoužila jsem zarochnit se ve špíně a pro daný účel existuje skvělá volba: Joe Abercrombie, přesněji jeho knihy. Nicméně mám takový pocit, že pana spisovatele někdo vzal na pivo a vedl k němu řeč ve stylu: "Hele, Joe, tvé výtvory jsou čím dál krvavější, nechutnější, pesimističtější, už tím nikoho nepřekvapuješ, ztrácí to sílu. Taky tvé postavy začínají být únavné, čtenář je nemá rád. Vole, udělej s tím něco!" A Joe udělal, vypůjčil si snad všechny ingredience z éry osídlování Divokého západu a napsal "Rudou zemi". Nechybí v ní krev, nechutnosti, pesimismus, každá z postav (s výjimkou dětí) v sobě má cosi ošklivého... jenže tentokrát lze i v těch nejhnusnějších hajzlech zahlédnout přinejmenším na okamžik špetku něčeho dobrého. Hlavní "kladní" hrdinové pak se sebou stále svádějí vnitřní boj, někdy marný, občas vítězný, aby konali v souladu s morálním kompasem. Čtenář tentokrát nemusí tolik tápat, komu držet palce, ačkoliv události a jejich protagonisté zcela postrádají černobílost. No, tmavě šedá až černá tady má početnou reprezentaci, ale ne vše, co se zpočátku tváří jako čiré zlo, čirým zlem také zůstane.
Pátrání po unesených dětech je motiv, který ospravedlňuje nutnost páchat ohavnosti, zvláště pokud je člověk zahnán do kouta a v zápase o vlastní život nemá příliš na vybranou. Prostoru pro černý humor i zamyšlení je dostatek, čehož Abercrombie šikovně využívá.
Držkatá Sty, zbabělec Templ, (ne)předvídatelný seveřan Jehně a další pestré charaktery ze společenstva měli mé sympatie, které vydržely od začátku do konce navzdory nehrdinským výpadkům v příčetnosti nebo v odvaze.
Užila jsem si špíny až nad hlavu a přitom mě závěr zanechal čistou, bez pocitů zmaru obvykle provázejících autorova díla. Výborné, pátá hvězda zůstala těsně mimo dosah.
P.S.: Korektury mohly a měly být pečlivější.
Joe Abercombie je můj oblíbený autor a proto dost dobře nechápu, jak mi mohla kniha tak dlouho odolávat. Ale o to víc jsem si vychutnal další příběhy z fiktivních zemí, které jsou zde podány tak povědomě. Rozlehlé, sluncem a větrem bičované pusté pláně, karavany, zlatá horečka, domorodci.....to už tu přece všechno bylo. A přece nám to Abercombie podává jinak, po svém.
Jednomu se může na začátku zdát, že se příběh loudá, že nemá směr ani rychlost. A přesně jako vlak, kterej postupně nabírá rychlost, má i kniha podobnej šmrnc. Vlak, co se rozjel, co postupně nabral rychlost a co pak cestou drtí všechno, co se mu postaví do cesty. A zastavil až na poslední stránce románu...
Abercombieho hrdinové jsou takoví, jaké je chceme mít. Žádnej šampon a mýdlo, natož deodorant. Žádnej Ken a Barbie. Žádnej vyhraněnej klaďas, Mirek Dušín se opět nekoná. Ostatně takoví jsou jeho hrdinové vždycky, žádná novinka a tím líp. A přesto nebo právě proto jsem jim fandil, přesto jsem si přál, aby Sty, Jehně a Temple došli svému cíli a dosáhli svého.
Nekompromisní, špibavá, místy brutální a přesto plná naděje, citu i lásky. Taková je Rudá země. Byl jsem tam rád a doporučuju! Mord na to! 4,6
Minimalne polovinu knihu je to neco jineho nez predchozi Abercrombie. Prakticky se jedna o regulerni, pomaleji vypraveny western. Zlatokopecka horecka, vsemi druhy krize zmitani hrdinove, sveho druhu indiani, bohem opomenute mestecko plne neresti a spousta chlastu. Westernova klasika. V druhe polovine nastupuje klasictejsi Abercrombie. Spousta sarkasmu, navrat starych znamych (Jehne!, Cosca, Caul Tresavec) a vybarveni nove prichozich. Intriky, brutalita, cerny humor. Jak me kniha na prvnich stranach natolik nebrala, postavy jsem si po nekde kolem strany 100 zamiloval a nadherne sarkastickou Stydlivku Jizni predevsim. Doufam, ze se s ni ve svete Prvniho zakona jeste setkam. Abercrombie v mem zebriku stoupa k absolutnimu vrcholu. Nakonec, clovek musi byt realista. Mord na to.
Po předešlých Abercrombieho knihách docela zklamání. Málo akce, nezajímavé postavy. U Jehněte sice snaha o přenesení zavedené postavy do nové roviny, ovšem tak nějak nepovedená. Templ je asi nejzajímavější postava, ale na kvalit kohokoliv z hlavní trojice Prvního zákona tu nikdo nemá. Ani Jehně. První zákon uchvátil prostředím, Hrdinové mistrným vypravěčským umem, ale Rudá země zůstává neslaná a nemastná. Snad se v další knize objeví Glokta.
Možná je to tím, že jsem předtím četl Sandersona, ale kniha mě moc nenadchla. Příběh fajn, body za postavu Jehněte a Templa. Měl jsem problém se s postavami nějak ztotožnit, v podstatě mě jejich osud nijak nezajímal, chybělo mi barvitější podání prostředí...
Jedním slovem paráda. A to jsem si myslel, že fantasy ani moc nemusím. Žádné zrůdy, žádná kouzla, příšery apod. Pro mě skvělý historický román s až básnickým jazykem.
Joe is back.A je tu vo svojej zatial najlepšej forme.Sme znovu na ceste.Na jej konci nikto nie je taký ,ako bol na začiatku.Alebo taký,akým sa aspon snažil byt.Nakoniec,je treba byt realista.Každý sme,kým sme.Akokolvek možeme niečo iné predstierat,či tomu dokonca aj verit.Krotkému a zbabelému severanovi podpália dom.Unesu surodencov,zabiju im priatela.Cesta za pomstou sa začína.Cez prérie sa práve valia tisícky dobrodruhov a zufalcov.Na ceste za zlatom,za vysnívanymi chimérami.Medzi nimi stretneme našich starych známych,všetci starší,unavenejší a ešte viac cynickejší..ak je to ešte vobec možné.Takže namiesto plnokrvnej fantasy skor road moavie,tarantinov štýl westernu,občas aj ten klasický s Johnom Waynom a najazdami divokych komančov..vlastne sorry,duchov.Hoci ten nepriatelom nerezal hlavy a nehadzal ich do nich.Abercrombie ako vždy svojich hrdinov nešetrí.Bojím sa že Sty Jižní a Templa už nikdy nestretneme,oboch som si velmi oblubil.Milostná scéna bola nezabudnutelná..Hoci nik nevie.Verím že si Joe rozmyslí svoj nápad s teen literaturou,mladí by nemali o iluzie prichádzat už tak skoro.V závere nám v žiari zapadajuceho slnka zamával svojou svalnatou zjazvenou rukou bez prostredníka náš severanský utečenec.Pán bývalé Jehne,verím že sa znoovu uvidíme,Tento Joeov svet potrebuje svojho vyrovnávača,za ktorým ide poslušne sama smrt.Spolu s Hrdinami knihu hodnotím ako najlepšiu autorovu knihu.
Asi nejlepší kniha od Abercrombieho co jsem četl. Líbilo se mi vše od zajímavých postav (Temple, Sty, Jehně..), k prostředí a dobrému balancu realističnosti/příběhovosti, kde nezachází do přílišných extrémů. Další věcí co se mi líbilo, byl sarkastický styl vyprávění, který sice už autor používal i dříve u některých postav (Glotka, Gorst), ale zde mi to více sedlo.
Skoro klasický Abercrombie. Tohoto autora mám velmi rád a u žádné jeho knihy jsem se nenudil. Špinavý, westernový příběh o hledání, pátrání a pomstě. Velké plus za postavu Jehněte :)
Moje první kniha od Abercrombieho a nadšená jsem tedy moc nebyla. Četla jsem jí snad tři týdny? Postavy jsou zajímavé (Coska, Templ, Jehně) a i ostatní, ale vůbec mě to nezajímalo. Takže, za mě nic moc.
Líbilo, a to tak, že hodně. Příjemná fantasy kovbojka, připomínající Žambochovo Na ostří čepelí, samozřejmě ovšem v Abercrombieho stylu. Zápletka samotná je příznačně jednoduchá - hrdince unesou rodinu a ona se rozhodne vydat po stopách zločinců. Putuje zdivočelou zemí ala Divoký západ, a přestože má v důsledku nízký cíl, nabalují se na ni události většího významu.
Joe Abercrombie opět vtipně překrucuje poetiku fantasy románů do reálného obrazu, v němž jsou obsazeni skuteční lidé se svými slabostmi. Pravdou je, že tenhle recept je u autora trochu ohraný, takže komu nesedl předtím, neosloví jej ani zde. Přesto patří Rudá země dle mého k jeho nejlepším a nejjednoznačnějším románům - vyhnul se opakování motivu jako v Nejlépe chutná za studena, má rozmáchlejší děj než Hrdinové, a na rozdíl od Prvního zákona se drží při zemi a nepouští se do obr epiky.
Bavilo mě to víc než Hrdinové. Skvělá kniha s lehkými prvky fantasy.
Připadá mě, jako kdyby si autor Hrdiny a touto knihou připravoval půdu pro závěrečnou trilogii z tohoto světa. No uvidíme čím nás ještě překvapí :)
Asi nejslabší kniha od tohoto autora co jsem četl, postrádala to s čím mě překvapili předešlé tituly z trilogie prvního zákona. Asi jsem postrádal staré známé, kdo ví jestli tomu tak mohlo být, a nebo jestli to bylo absencí soubojů, které mne předešlé knihy tak zaujali, kdo ví?
Vida, a to jsem si myslel, že z téhle krávy už mléko nepoteče. Po vcelku nudných Hrdinech zase Abercrombie přišel s knihou, kterou můžu označit za opravdu povedenou. Dokonce ji klidně zařadím do té skupiny knih, které začnete odpoledne číst a najednou jsou tři hodiny ráno, víte, že byste měli jít spát, ale nejde to :) Opravdu mě to velice chytlo, tohle spojení fantasy, westernu a zálesáckého románu à la Jack London. Atmosféru a prostředí Abercrombie vykreslil fakt parádně - nespoutanou divočinu, poté zablácené zlatokopecké městěčko prolezlé špínou a zničenými lidskými sny. Dokonce i ten Abercrombieho rádoby realismus ("život není fér, lidi jsou svině, atd."), který mě u jeho posledních knih dosti vytáčel a tahle jím je taky samozřejmě prostoupená skrz naskrz, mi nijak nevadí. Do tohoto prostředí se prostě tak nějak hodí. A koneckonců ten jeho cynismus se mi taky zdá trochu potlačený, jako by tušil, že už na to nikdo není zvědavý. Jinak mě samozřejmě potěšil Devítiprsťákův návrat, ale i ostatní postavy jsou fajn a příběh moc slušně odsýpá. O třídu výš oproti Nejlépe chutná za studena a nejméně o dvě proti Hrdinům. Narozdíl od obou zmíněných knih, k této se někdy s chutí vrátím. A dalším příběhům ze světa Prvního zákona bych se po tomto vynikajícím čtenářském zážitku vůbec nebránil. Když Joe chce, pořád umí.
Většina autorů zraje jako víno. U Abercrombieho člověk přemýšlí, kdy nás konečně přestane překvapovat. Kdy konečně skončí to křížové tažení proti fantasy klišé, stereotypním charakterům a předvídatelným zápletkám, kdy konečně prokouknete ten syrový styl psaní, smysl pro dialogy a vůbec umění mistrně uchopit jak marné tak velkolepé okamžiky příběhu.
Tenhle Brit debutoval trilogií První zákon, která nápadně připomínala jakýsi obrácený motiv Tolkienova přeslavného Pána prstenu z pohledu „Denethora“, kde postava všespasícího mága působila jaksi šarlatánsky a celé „záchranné společenství“ bylo jak pěst na oko.
Následoval románem Hrdinové, kde přes jednu bezvýznamnou potyčku – proměnivší se v krvavá jatka, kde iluze o vznešenosti a rytířskosti válečníků a lidské morálce končí v mlýnku na maso – snad nejlépe zvládnul schopnost překvapit čtenáře, vyhrát si s příběhem, slohem a stylistikou.
V románu Nejlépe chutná za studena předvedl motiv pomsty, která se cyklí jako pověstný Uroboros.
A tak přichází Rudá země.
Ačkoli je na Abercrombieho svět prostředí vcelku nevšední, jde vpodstatě o klasickou westernovku. Akorát namísto pistolníků tady pobíhají hanební ničemové s palcáty a samostříly, indiány vytlačili stejně trhlí ušiřezající Duchové, ale jináč jde o divoký Klondyke hadr, kde o klasické kovbojkovské motivy není nouze (ne nadarmo je kniha částečně věnována Clintu Eastwoodovi).
Opět musím uznat, že Joe umí vytvořit uvěřitelné a přece originální charaktery (nad bezužitečným právníkem Templem coby honákem stáda se zákonitě nasměje každá kancelářská krysa). Bohužel nevím, jak uchopit fakt, že řadu postav bude čtenář znát z předchozích knih. Ano. Některé prochází zajímavým vývojem, jsou starší a jinačí, jiné se drží ve svých mantinelech a propojují Rudou zemi s ostatními knihami, ale i tak mám pocit, že se autor trochu vykrádá a ne každý to ocení (a neznalý čtenář asi ani nepochopí). Nicméně věřím, že věrní fanoušci budou spokojení. Kniha se čte dobře, je prosycena starými dobrými prvky, kterými se Abercrombie prosadil (pravdou je, že tenhle recept je už u Joa trochu ohraný, ale komu vyhovuje, bude spokojený), má rozmáchlejší děj než Hrdinové a na rozdíl od Prvního zákona se drží hodně při zemi a nepouští se do obr epiky.
Většinou čím víc někoho poznávám, tím víc autora předvídám a přestává mne bavit.
Tohleto ale vůbec nezklamalo.
Klasický Abercrombie - s některými jeho postavami se člověk znovu setkává velmi rád (Jehně), s jinými nikoli (Nicomo Cosca). Popisy některých dějů nejsou pro slabé povahy, knížka ale rozhodně stojí za to. Abercrombie si mě prostě získal. :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sama čepel |
| 2018 | Půl krále |
| 2009 | Až budou viset |
| 2011 | Hrdinové |
| 2009 | Poslední argument králů |
Po úžasné trilogii Prvního zákona jsem za prosinec "slupnul" v chronologickém pořadí tři sequely. Zatímco Nejlépe chutná za studena se úvodní trilogii takřka vyrovná a Hrdinové jsou napsaní velmi dobře, Rudá země za nimi citelně pokulhává. Nejen uspěchaným překladem a nedostatečnými korekturami, ale též minimalistickým (navíc úplně zbytečným) využitím takové superpostavy, jakou je Caul Třesavec. Figur je zde jak na osmi orlojích, evidentní identita šéfky Zálomu (krásná dagosská obchodnice a věčná intrikánka) zůstane nakonec neprozrazena, dva legendární mágové (učedníci samotného Tvůrce) nesvedou vyčarovat ani pingpongový míček a starý vysloužilý herec, který v půlce knihy přišel o všechny rekvizity, má v závěru příběhu náhle kompletní divadelní fundus a bez jakékoliv přípravy sehraje s osmi naprostými amatéry tak dokonalý tyátr, že přesvědčí značně podezíravého Coscu i samotného inkvizitora. Snad stokrát si někdo na dvou až třech řádcích olizuje zuby a dvěstěkrát je na nejméně pěti řádcích připomínána Templova nespolehlivost. Jakoby jindy skvělý Joe Abercrombie tady nutně potřeboval popsat co nejvíce stránek ...