Rudé písmeno

28.07.2022

Příběh možná až jednoduchý schovaný do mnoha slov a úvah. Tady jsem se s autorem nepotkala a jeho kudrlinky mě nenadchly, spíše nudily. Dočetla jsem, nerada vzdávám, ale nadšená nejsem. Poučení: měla jsem dát na výši hodnocení

10.04.2022

Musím říct, že jsem byla příjemně překvapena. Bála jsem se náboženského tématu a ztvárnění puritánské společnosti, ale nakonec příběh Hester zaujal. Knížka se dvěmi antagonisty, kdy člověk otevřeně nesnáší Chillingworha, ale zároveň je zde postava Dimmesdale, který je sice pastor, ale celou dobu zatajuje svůj hřích a nechává trpět Hester s jejich dcerou.

13.03.2022

Prvni kniha, kterou jsem si precetla az pote, co jsem videla hvezdne obsazeny film z roku 1995 s D.Moore a G. Oldmanem. Byla jsem filmem tak uchvacena, ze jsem si koupila knihu, ktera me ve sve podstate nezklamala, ale jen utvrdila v tom, ze film byl opravdu jen velmi volne inspirovan timto mistrovskym dilem americkeho spisovatele Nathaniela Hawthorna. Pamatuji si, ze jsme tuto knihu meli jako povinnou cetbu na gymnaziu, v te dobe jsem ji prilis nechapala a nedokazala videt ona alegoricka vyobrazeni, kterymi je cele dilo protknuto. Jazyk i stylistika je velmi narocna, minimum dialogu v cele knize, dlouhe pasaze plne jadrnych popisu mohou byt misty az nudne a opakujici se. V mnoha vecech se kniha od filmu lisi, v te nejvetsi vztah dvou hlavnich hrdinu a jejich pohled na sarlatove pismeno. V knize je bravurne vystizena metafora pismene vtisknuteho do reverendovy hrudi, nasledkem te bolesti pak umirajiciho.
Zajimave take je, ze v knize nosi Hester pismeno S (z anglictiny vina), ktere si sama vysije a nosi jej, ve filmu je to A (z anglictiny jako cizoloznice), ktere ji je pripnuto na prsa, cimz je odsouzena k vecne hanbe. V knize me take trochu zarazil zacatek pribehu, kdy je Hester i s ditetem vystavena na pranyri, temer az do konce knihy nevime, kdo je otcem ditete, jake byly dny, ktere tomuto dni predchazely. Musim uznat, ze kdybych nevidela film, ale cetla pouze knihu, zrejme bych byla vyvojem deje, pokrivenym charakterem duchovniho i samotnym zaverem, trochu rozcarovana. Ve filmu vsak roli reverenda excelente a velmi presvedcive zahral G. Oldman, ktery sve postave vnuknul i vice statecnosti a nebojacnosti, kterou zrejme postava literarni zcela postradala.

22.02.2022

čítať Šarlátové písmeno v preklade p. Mihála, je ako čítať Kukučína, alebo Hronského. Ten pán vedel po slovensky, ale týmto sa podľa môjho pocitu poriadne vzdialil duchu anglického originálu. Ak by som sa v budúcnosti vrátil ku tejto knihe, vyberiem si preklad p. Kamenistého, pretože ten Mihálov považujem za nešťastný.

16.01.2022

Stylem psaní i jazykem se kniza řadí ke klasickému dílu americké literatury. Je to kniha o vině, trestu, odpuštění i rozhřešení. I když nám v současnosti mohou některé věci v knize připadat dost šílené, hlavně poslední kapitoly, pojednávající právě o odpuštění či lásce, jsou platné dodnes.

24.05.2021

Knihu jsem přečetla díky výzvě a musím říct, že mě upravdu příběh bavil a četla se sama.

29.03.2021

Skutečně první americký román, jenž snese srovnání s tím nejlepším, co nám dala evropská literatura 19. století. Velmi zjednodušeně je román o tom, že se má mluvit a jednat pravdivě, a tím je nesmrtelný. Obdivuji Melvilla a Melville obdivoval Hawthorneho, proto není překvapením, že i já nakonec obdivuji Hawthorneho. Dříve jsem četl a do paměti se mi nezapomenutelně vryla sbírka povídek Mateřské znaménko, a nejinak tomu bude i se Šarlatovým písmenem. Jedná se o velmi dobrý historický a o vynikající eticko-psychologický román, který je stylisticky vybroušený, a Hawthorne je po právu řazen mezi takové autory jako byli Poe, Melville či Irving.

13.03.2021

Je to jako když procházíte galerií a prohlížíte si obrazy. Některé netečně, jiné se zájmem, ale pak se bezděčně zastavíte u jednoho a víte, že je tomistrné dílo. A najednou pocítíte tu sílu a radost, kterou vám jeho pozorování dává. Stejně jsem to cítil při čtení této knihy. Někdo může podotýkat, že je to dvěstě let starý text a proto už nemá co říci. S tím nesouhlasím. Samozřejmě, děj není nijak košatý. Je to prostě životní příběh několika lidí, kteří se vymkli z běžné normality jen tím, že ve společnosti, kde se hříchy úzkostlivě tajily, se ty jejich dostaly na "světlo". A taky tím, jakou projevili sílu, aby se s tím vyrovnali. Text má, jak je to u Hawthornea běžné, více rovin. Od těch zjevných, přes ty skryté, ale hlavní je jistě ta, která hledá dobro ve světě i v lidech.

18.02.2021

Co říci, snad jen - jsem ráda, že to mám za sebou. Těžko hodnotit starou knihu jiného světa dnešní optikou. V jistých ohledech nadčasová, v jazyku zastaralá. Kdo nemá rád crcání se sáhodlouhými popisy, bude potřebovat sirky mezi víčka. Jisté pasáže mi však učarovaly a body autor získává i za své pozorovatelské schopnosti vůči lidskému vzezření i vnitřnímu ustrojení.

15.06.2020

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Vypravěč záměrně nedodává všechny detaily. Osud ženy je vykreslen na pozadí puritánské kolonie v Novém světě v Americe. Kniha je překvapivě čtivá (alespoň pro mě byla) a lze ji aplikovat i na dnešní společnost a její principy, především úzkoprsost. Čteno i v orginále i v překladu.

17.05.2020

Na čtení trochu těžší, ale jinak velmi zajímavý dobový příběh o puritánství a narušení pořádku. Hodně mě zaujalo, jak velmi se liší kniha od filmu.

26.04.2020

Číst to bylo utrpení. Zdlouhavé, kostrbaté. Ale protože to patří mezi nejvýznamnější klasická díla americké literatury, chtěla jsem to zvládnout. V tomto případě je lepší seznámit se s filmovou verzí. Uf.
Ovšem! Samotný děj z 2. poloviny 17. století ukazuje silně puritánskou - konzervativní - zabedněnou - pokryteckou! společnost nových amerických osadníků, která tvrdě odsoudí ženu za nemanželské početí dítěte. Hester nechce uvést jméno otce a je společností krutě ostrakizovaná. V knize jsou dobře vyjádřeny emoce hlavních hrdinů, snaha zbavit se viny, najít odpuštění, vnitřní boj... Tohle je ta zajímavější část.
Ale, nemohl by to někdo přepsat?

04.03.2020

Abych pravdu řekla, tak se mi na knize nejvíce líbila závěrečná slova od pana Zdeňka Vančury. V tu chvíli jsem si říkala, že kniha měla určitě zajímavý dopad na začínající americkou prózu.
K samotnému příběhu vlastně ani nevím, co napsat. V některých ohledech určitě zajímavé, ale vlastně mě příběh vůbec neoslovil. Největším utrpením bylo přelouskat úvod z celnice. Ráda v knihách hledám něco nevšedního a ukrytého, ale tady mi to nešlo. Špatně se to četlo, příběh se táhl. Nezasáhl mě ani konec. Teď jsem jedině ráda, že už mám dočteno.

10.02.2020

Pre mňa je Šarlátové písmeno hlavne štúdia duševného stavu človeka síce nepotrestaného spoločnosťou, ale dobre si uvedomujúceho svoje zlyhanie, dusiaceho sa svojou vlastnou neschopnosťou prijať zodpovedajúci trest a pokaziť si život, ale aj túžbou zbaviť sa viny a dosiahnuť vykúpenie. Z tejto perspektívy Hester obišla najlepšie, lebo aj keď jej poníženie v podobe písmena na jej hrudi bolo všetkým viditeľné, jej svedomie sa týmto očistilo a ona bola dostatočne silná na to, aby to prijala, vydržala a pretvorila v niečo úctyhodné.

Zajímavá sonda o tom, co vše může způsobit nemanželský štych.

10.11.2019

Je to klasika, takže se to nečte nejsnadněji ale stojí to za to si přečíst. Nejen kvůli splnění povinné četby, ale protože nahlédnete pod pokličku doby, kdy se cizoložstvi trestalo hodně zvláštním způsobem. A navíc, co s člověkem dokáže udělat špatné svědomí. Mně se to líbilo ????