Rudolf Valentino Jeho život a lásky

24.08.2019

Protagonista této biografie náhle zemřel 26. srpna 1926 a za posledním řádkem jeho životním příběhu jsou data, kdy kniha vznikala: od 20. září do 1. října téhož roku. To mluví za vše. Český překlad následoval bezprostředně.
Je to typická, horkou jehlou spíchnutá účelová publikace, plná patosu a nabubřelosti, která měla za cíl přiblížit jeho život a lásky pozůstalému filmovému publiku, hlavně obdivovatelkám, které omdlévaly už jen při vyslovení jeho jména. Díky zásadnímu rozšíření filmu jako obrazového média a možnosti návštěvy kin přístupné doslova širokým masám, které ve 20. letech minulého století nastalo nejen v USA, ale i v Evropě, se mladý Ital stal miláčkem publika, ikonou, sex-symbolem.
Rodolfo Alphonso Raffaello Pietro Filiberto Guglielmi, v Hollywoodu přejmenovaný na Rudolpha Valentina, vystudoval v rodné zemi na agronoma, začínal jako gigolo na francouzských plážích, ale světovou kariéru udělal díky svému líbeznému vzhledu, talentu tanečníka, svůdce, až v Americe u filmu. Kniha zachycuje dráhu jeho komety a současně odkrývá mechanismy hollywoodské velkovýrobny hvězd, špinavých praktik filmové branže, přelétavosti a chamtivosti, která tomu vládla.

Ukázka sladkého života filmových hvězd v dobovém překladu: "... rozloženi na polštářích dlouhé lumusiny, odjížděli ... do některého restaurant-dancingu na Highland-Avenue, vyhledat společnost nějaké jiné hvězdy, náležící jako Rudi k aristokracii big four, filmovému smart setu nebo pojísti langustu a la Parisienne v záplavě shimmy, v malebné společnosti koupajících se, mužů v černých trikotech a žen v sugestivních a fantastických kostýmech, dole v některém restaurantu Santa Monicy, pláže Hollywoodu."

A tento luxusní život skončil newyorským smutečním obřadem, na který svět nikdy nezapomene: "S počátku nedochází k výtržnosti ... ale náhle propuká venku bouře. V náhlém přívalu začne se lidská masa hýbat bouří šílenství. Nastane zmatek. Policie je přemožena, týrána; je povolána jízdní policie a teprve tento oddíl jízdy zjedná opět pořádek. Za jakou cenu! Pokopané ženy, vláčené blátem, se zraněnými tvářemi a roztrhanými šaty. Ve zmatku se ozývá křik, křik zlosti a bolesti, hluk podkov koní na kluzké dlažbě, třeskot rozbitých tabulí skla. Tlakem mas prolomily se výkladní skříně ... déšť skla roztřikuje se na davy, zraňuje zvědavce a dopadá v lehkém cinkotu na chodník. Jeden fotograf poražen a jeho aparát rozbit na kusy ...".
Od těch dob už šoubyznys zaznamenal desítky podobných scén, ale tato byla v takovém měřítku první!
Rozkošná četba.