Ruka na zrkadle
Janis Heaphy Durham
Neuveriteľne vierohodný príbeh o živote po živote. Skeptička sa snaží zosúladiť to, čo vie, s tým, čo vidí. Príbeh lásky. V roku 2004 Max Besler, manžel Janis Heaphy Durhamovej, zomrel na rakovinu pažeráka vo veku 56 rokov. V čase trúchlenia sa Heaphy Durhamová začala stretávať s fenoménmi, aké nikdy nezažila: s blikajúcimi svetlami, otvárajúcimi sa a zatvárajúcimi sa dverami. Hodinové ručičky zastali na 12.44, čo bol presný čas Maxovej smrti. Potom sa však udialo niečo alarmujúce, čo nadobro zmenilo jej život. Na prvé výročie Maxovej smrti sa na kúpeľňovom zrkadle z ničoho nič objavil odtlačok ruky z poprašku. Je to neuveriteľné, ale podobné obrazce sa objavili aj na druhé a tretie výročie Maxovej smrti. Bolo jasné, že ide o niečo nadprirodzené. Tak sa začala cesta Heaphy Durhamovej vedúca k transformácii jej duchovnosti, ktorá navždy zmenila jej spôsob nazerania na realitu. V jej priebehu sa autorka rozprávala s vedcami a s ľuďmi praktizujúcimi duchovný život. Objavila, že hranica medzi týmto a oným svetom nie je vôbec pevná a že tieto dva svety môže premostiť láska.... celý text
Literatura světová Esoterika, astrologie, okultismus Literatura naučná
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
The Hand on the Mirror
více info...
Přidat komentář
Ruka na zrcadle je příběh ženy důchodového věku,která hledá pravdu a vysvětlení jevů,které se kolem ní odehrávají po smrti milovaného manžela. Co to je,kdo nebo co to dělá? Je to její Max a jeho znamení s poselstvím "po životě život nekončí"? Kniha má otevřený konec,takže rozhodnutí je na každém z nás.
Já jsem trochu zklamaná,přiznám se. Části o výzkumech se opakovaly a nudily,bylo to zdlouhavé a já jen rychle přejížděla řádky. Myslím,že toho bylo až zbytečně moc a vyprávění to zabilo. Méně je někdy více...
Co bych vypíchla je Janisiin popis vztahu s Maxem až do jeho skonu. Je to velmi citlivé, autentické a křehké. Zalesklo se mi oko,protože představa ztráty milované osoby je nepředstavitelná ,ať je vám 20 nebo 60.
Knížka pro ty, které zajímá téma života po smrti, komunikace se zemřelými, propojení vědy a duchovna. Autorka mi zpočátku přišla jako nesympatická kariéristka, co na můj vkus až příliš mluvila o svém životě. Nezajímají mě její memoáry, ale duchové, že:-)
Ale musím říct, že když se tím člověk probere, dostane kniha docela grády. Z ambiciózní novinářky se stane zvídavá důchodkyně, která na základě vlastních neuvěřitelných zážitků po smrti manžela bádá, cestuje, hovoří s vědci zabývajícími se parapsychologií, dumá nad souvislostmi s kvantovou fyzikou (ve smyslu duchovní svět je vyšší fyzika, které jen nerozumíme).
Autorka pokládá otázku, proč je "nadpřirozeno" stále cosi nepatřičného, o čem se mluví a píše v rozpacích, i když velké množství lidí tyto zážitky má.
Založila jsem si spoustu stránek a odkazů k dalšímu bádání. Pokud hledáte další odborné autory a zdroje (např. Dean Radin, psycholog zkoumající tzv. jevy psí), zde je najdete v hojném počtu.
Tyto odkazy na další možnosti bádání uvedené v textu považuji za největší plus celé knihy.
Také bylo sympatické, jak paní autorka získala díky duchovním zážitkům širší životní rozhled a zdála se mi nakonec lidštější, vnitřně bohatší a "hlubší", než byla před všemi těmito událostmi.
Kniha Ruka na zrcadle pojednává o mostě mezi tímto a oním světem a o tom, že je možné prohloubit svou intuici tak, aby člověk vnímal spoustu znamení od svých již zemřelých blízkých. Autorka se svěřuje, že se nejprve styděla zveřejnit všechny své zážitky a příhody, aby nebyla označena za blázna, ale postupně se setkává s mnoha významnými lidmi a zjišťuje, že vůbec není se svými zážitky sama a že oni její poznatky považují za běžné. Popisuje svůj životní příběh, svou duchovní cestu po smrti milovaného manžela Maxe - nejprve žal, potom strach, když se začínají dít zvláštní věci - zvuky, pohybující se koberec, různé stopy, blikající světla, poté přichází úžas, když si začíná uvědomovat, že jsou to znamení a nakonec i naději, že naší fyzickou smrtí život nekončí. Je to nádherný lidský příběh, který pohladí po duši.
Na knize se mi nejvíce líbily doložené fotky, které dodaly jiný pohled na celou knihu. Celkově se zajímám o to, jestli ještě něco existuje něco nadpřirozeného a myslím si, že tahle kniha je přesně to co jsem hledala. Do poloviny knihy byla dějová linka super, pak už to trochu vázlo, ale i tak si myslím že je to super kniha. Koho takové věci zajímají a baví, tak si myslím, že si knihu užije a něco si i z ní odnese.
Není to první kniha, kterou jsem o tomto tématu přečetla a moc se od ostatních nelišila. Příběh byl zajímavý, místy mrazivý, místy dojemný, občas trochu nudněji popisovaný, ale snad každý se někdy v životě setkal se zážitkem, který v sobě měl něco nadpřirozeného, tak proč nebýt otevřený i jiným možnostem.
Věděla jsem, že Ruka na zrcadle je tématem mezi nebem a zemí. Sama jsem se osobně nejednou setkala se skutečnostmi, kdy mi zůstal rozum stát, proto jsem sáhla po knize, která nemusí oslovit každého.
Asi jsem moc kritická, ale autorka do svého příběhu zakomponovala příliš mnoho informací, které se pro mne staly nekonečně nudné.
Ovšem nedá se přehlédnout, že si k vůli knize stačila procestovat pěkný kus světa a měla podporu svého druhého manžela...
nie je to duchárčina, cieľom ktorej je, aby vás oblievala husia koža. autorka popisuje svoju cestu od skepticizmu až po uverenie na nejakú formu života po živote, pretože po smrti milovaného manžela začali sa jej diať čudné veci a ako sa s tým bála vyjsť na verejnosť, pretože vedela, že by ju pokladali za psychicky narušenú, prišla by o miesto v spoločnosti a snáď aj o zamestnanie.
Pritom sa nám všetkým dejú nejaké tie podobné veci, ale nie všetci ich vnímame rovnakým spôsobom.
Čekala jsem jiné pojetí tohoto tématu, ale nemohu říct, že by knížka byla vyloženě špatná. Není to ucelený příběh, jak by mnozí očekávali, ale jakési putování a hledání... Rozhodně nezaujme ty, kteří mají v oblibě smyšlené duchařské příběhy, protože autorka popisuje události bez přikreslení. Konec má otevřenou myšlenku - a záleží na čtenáři, do jaké míry se rozhodne věřit.
Cílem knihy není "líbivost", ale podělit se o zážitky s těmi, kterým se dějí podobné věci.
Dílo nepatří mezi úplně lehkou četbu, takže ani já ji "nesmlsla" za jeden den a prokládala jsem jej jinou, oddechovější literaturou.
V podstatě by se stačilo podívat na fotky uvnitř knihy a přečíst si zhruba první polovinu.
Kniha, při které jsem měla strach jít večer na záchod. Tedy, alespoň co se týče čtení na začátku. Opravdu z vyprávění spisovatelky mrazilo. Škoda, že se to pak v polovině knihy obrátilo a čtení už bylo nudné a nezáživné...
Také z knihy nejsem nijak zvlášť odvázaná. Čekala jsem víc, nevadí, zase něco jiného. Přečetla jsem ji poměrně rychle, možná i proto, že jsem přeskakovala ty části s odbornými výrazy (z fyziky apod.), které mě nic neříkají.
Jooooo...! Dokonale popsaný příběh. Vřele doporučuji, kdo miluje mystično. Bude vás mrazit v zádech.
Autorka nám zajímavě předkládá důkazy a indicie o životě po smrti. Některé důkazy byly opravdu velmi zajímavé ale u některých to hraničilo až s naivitou vidět důkaz málem v každé věci. Po přečtení téhle knihy se určitě člověk zamyslí jestli nás čeká něco na druhé straně. Kniha se čte celkem svižně až některé nudnější pasáže.
Knížku jsem přečetla doslova jedním dechem. Ač jsem od samotného názvu očekávala něco jiného a některé části byli zdlouhavé..V obsahu nejde tolik o fakta jak o celkové zamyšlení a to se autorce myslím povedlo. Je na každém z nás, jak dalece jsme schopni těmto věcem věřit..
Tak nějak jsem víceméně rozčarovaná sama nad sebou. Sama pro sebe jsem si říkala, že tohle musí být něco- už podle obálky, no a nebylo . Ale přitom kniha byla napsaná hezky- občas nuda, ale to se dalo vydržet, protože jsem pořád čekala, kdy to přijde. Kdy přijde co? No přeci vysvětlení života po životě. V mé víře, že moje dávno zesnulá babička nade mnou pořád drží ochrannou ruku mě to nezlomilo, ale toužila jsem vědět něco víc . Takže , kdo nebude očekávat moc, hezky si počte, kdo ale bude čekat vysvětlení nevysvětlitelného, případně nějaké bombastické vysvětlení, bude zklamán. A dost mě dostalo i to, co zarazilo čitatele v komentářích pode mnou - do dvou let po smrti byla byla ukrutně šťastná s jiným - no podle mě fakt trochu jetý.
Myslím, že kniha vyvolává větší očekávání, než může splnit. Vlastně jsem ani tak nebyla překvapená, dostala jsem to, co se dalo čekat, ale pořád jsem někde potají doufala, že v tom bude víc.... a nebylo :-/ Špatné to není, je za tím cítit kus novinářské práce hnané touhou se něco dozvědět, přinést světu něco nového, něco víc než jen dohady, a snahu interpetovat svůj zážitek nejen jako duchařskou historku. Mno, asi nemám nijak zvlášť vyhraněný názor, řekla bych, že je takový nijaký, podobně jako tato kniha.
Kniha mě zklamala. Pokud by byl příběh alespoň z poloviny tak povedený, jako grafika obálky, určitě by to bylo dobré počtení. Bohužel se tak nestalo a zájemcům o nadpřirozené jevy rozhodně nedoporučuji sáhnout po tomto nezáživném a nudném titulu bez hlavy a paty.
Začátek byl výborný. Příběh Janis mě zajímal, hned jsem se začetla. Postupem času to začalo ztrácet na kvalitě. Děj se neustále opakoval, rozhovory s vědci mě nudily. Možná to bylo tím, že se nezajímám o tato témata. Na existenci posmrtného života jsem nevěřila a ani Ruka na zrcadle mě k tomu nepřiměla.
Kniha Ruka na zrcadle pojednává o mostě mezi tímto a oním světem a o tom, že je možné prohloubit svou intuici tak, aby člověk vnímal spoustu znamení od svých již zemřelých blízkých. Autorka se svěřuje, že se nejprve styděla zveřejnit všechny své zážitky a příhody, aby nebyla označena za blázna, ale postupně se setkává s mnoha významnými lidmi a zjišťuje, že vůbec není se svými zážitky sama a že oni její poznatky považují za běžné. Popisuje svůj životní příběh, svou duchovní cestu po smrti milovaného manžela Maxe - nejprve žal, potom strach, když se začínají dít zvláštní věci - zvuky, pohybující se koberec, různé stopy, blikající světla, poté přichází úžas, když si začíná uvědomovat, že jsou to znamení a nakonec i naději, že naší fyzickou smrtí život nekončí. Je to nádherný lidský příběh, který pohladí po duši.