Ruka z černobílé fotografie
Věra Rosí (p)
Třetí sbírka laureátky Ceny Jiřího Ortena Věry Rosí opouští znělkovou formu předchozí básnické knihy a jako by se obloukem vracela k prvotině Holý bílý kmen. Ačkoli zhuštěné životní příběhy a mezilidské vztahy, zejména zoufalá přetrženost partnerského soužití muže a ženy, tvoří tematické jádro sbírky, pořád zbyl neprobádaný prostor krajiny v jejích početných podobách - krajiny měst, vsí, lesů i zahrad, babiččiny sednice a molových skříní i cest vlakem, který už nestaví ani ve stanicích.... celý text
Přidat komentář
Některé básně ve mně vyvolávaly obrazy jak z filmů Andreje Tarkovského. Velmi dobrá sbírka, která zaujme i při opakovaném čtení. Doporučuji.
Autorovy další knížky
1999 | Holý bílý kmen |
2012 | Dlouhé nůžky noci |
2018 | Brno ve vůni ricinu |
2016 | Ruka z černobílé fotografie |
"Piješ natruc svůj vroucí čaj z pitevny,
zatímco dům se rozpíná až k vesmíru
hudbou skřítků.
Ruka z černobílé fotografie se pohnula,
dotýká se mne."
Začátek knihy mi dal příslib, že se bude jednat o zajímavé básně, ale postupem času mi to nadšení z četby vyprchalo. A asi jsem se ve verších i trochu ztrácela...
Přečteno: červenec 2019