Rukojemník: Lokomotívy v daždi
Peter Pišťanek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183724/bmid_rukojemnik-lokomotivy-v-dazdi-ooZ-183724.JPG
4
64
64
Strhujúci príbeh osemročného chlapca, ktorého rodičia sa nevrátili z návštevy Viedne, a preto vyrastá u svojich starých rodičov. Žije obklopený svojimi detskými a dospelými priateľmi i nepriateľmi v takmer magickom prostredí Starej Vsi, navonok idylickej pohraničnej obce. Dej sa odohráva v polovici šesťdesiatych rokov minulého storočia a hlavný hrdina prežíva svoje detské dobrodružstvá, stvára bežné chlapčenské pestvá a popritom sa dozvedá aj niečo o živote, o jeho kráse i ťarche. To, že jeho rodičia sú relatívne blízko a pritom beznádejne ďaleko, dodáva chlapcovmu príbehu zaujímavý paradox, ktorý sa vo svojej detskej naivite nakoniec rozhodne vyriešiť tak radikálne, ako len vie.... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
Rukojemník: Lokomotívy v daždi, 2014
více info...
Přidat komentář
...z raja nám ostalo na zemi kadečo...napríklad aj kniha Rukojemník od Petra Pišťánka.
Ďakujem za krásny zážitok.
Rozprávanie nevážne o vážnych veciach z pohľadu dieťaťa bolo naozaj dušu pohládzajúce.
Videl som film, no bolo to dávno, no túto knihu som čítal ešte skôr. Keď som sa prehrabával krabicami s knihami a do rúk sa mi dostala táto, bolo mi jasné, že ju budem čoskoro čítať znova. Niečo takto fyzicky dokonalé si to priam vyžaduje.
Páči sa mi aj po obsahovej stránke. Žiadne ťažké témy, ktoré by nútili k nekonečnému a zbytočnému zamýšľaniu sa nad stavom vecí. Jednoduchý príbeh. Príbeh detstva, plný detských dobrodružstiev, detského pohľadu na svet i na dospelých, zabalený v najdokonalejšej obálke. Častokrát som knihu zatváral len kvôli tomu pohľadu.
Kniha, ktorá v podstate nemá dej a napriek tomu zaujme viac, než iná kniha s premršteným dejom. Pišťanekove rozprávanie o peripetiách detstva v prihraničnej dedine so všetkými svojimi typickými figúrkami (krčmár, udavač, lampasák, telocvikár, alkoholik, radodajka a pod.), je akoby mi hladkal tú časť duše, ktorá potrebuje práve tento druh poláskania. Možnože existujú lepšie príbehy z toho obdobia, možnože sú aj drsnejšie, zábavnejšie, krutejšie a láskavejšie, no tie nikto nedal na papier, aby nám tú našu slovenskú (nie nemeckú, írsku atď.) nedávnu históriu pripomenul. Pišťanek to však na papier dal a moja vďaka mu za to patrí plným právom.
Nostalgické obrazy z dětství vyloženě "svěrákovského" ražení. Svět jedné vesnice, blízké cihelny, hospody, svérázných obyvatel typu hrdinný děda, všetečná bábi, špinavý alkoholik a úlisný komunista. Svět malinovky, kondenzovaného mléka, klokánků a povyražení při příjezdu hovnocucu. Příjemným stylem popsaný dětský svět s hrozbou událostí roku 68 v pozadí a to vše v moc pěkném přebalu (kdo by někdy nevzpomněl na ty jízdenky).
Kniha je z doby rokov 1960 -tych na až do - 68. Pohľad mladého chlapca ktorého rodičia nechajú v Československu, jeho pretĺkanie životom pričom je v tieni veľkého totalitného brata. Miestami napínavá, a určite nenudí. Peter Achberger už trpí kvôli svojmu priezvisku a ako vnuk starých "prešporákov" a bývalých súkromníkov to v tejto socialistickej dobe nemá ľahké. Ani jeho kamarát Ferko Glanz, syn vysokého komunistického pohlavára. Oboch ich však niečo spojí. Z jednej strany pragmatizmus a túžba byť slobodný na druhej strane chorobná túžba byť rešpektovaný s pocitom moci. Dve protichodné povahy však v závere knihy prekvapia čitateľov. Vrelo odporúčam.
Knihu jsem četla už dřív a moc se mi líbila. Včera jsem viděla film "Jak jsme hráli čáru", který vznikl na základě literární předlohy Rukojmí , a knihu jsem si připomněla. Moc pěkné čtení
Obálka nemá chybu a anotace slibovala krásný a dobrodružný příběh ("chlapec se rozhodne pro radikální řešení situace") kluka, kterého režim drží jako rukojmího, když jeho rodiče emigrovali. Jenže jsem nedostala, co jsem čekala :-( Četlo se to příjemně, ale po padesáti stránkách jsem čekala, že se konečně přidá i nějaký děj. Po sto stránkách jsem tušila, že se ho nedočkám. Pak už jsem se začala nudit - když se zeptám rodičů dostane se mi stejných historek, možná lepších, protože jsou z první ruky vyprávěné. I bez děje bych se obešla, protože třeba Andělin popel jsou také jen vzpomínky na dětství, ale neodtrhnete se od nich. Ve srovnání s tím je Rukojmí slabota.
Jsou knihy, které se čtou rychle, protože jsou napínavé a nemůžeme se dočkat, jak dopadnou. To ale není případ „Rukojmí“. Já jsem si to snad až schválně prodlužovala, abych mohla s malým Petrem a jeho prarodiči strávit víc času. Příběh je vyprávěný s takovou lehkostí a vroucností, že jsem měla pocit, jako by mi ta doba byla blízká – ačkoliv jsem ji nezažila. Před obálkou se skláním, stejně tak jako před celou knihou. Báječná!
Prečo som si vybrala túto knihu na čítanie? Tak prvý a veľký dojem na mňa spravila obálka. Keďže patrím medzi tie staršie :-) ročníky, pamätám si ešte tieto cestovné vlakové lístky. Jedným okom som aj zachytila film, keď to manžel pozeral, takže výzor hlavných postáv som si už pri čítaní nedokázala zmeniť. Zo začiatku som mala problém sa do knihy "zažrať" - opisy boli z pohľadu malého chlapca, ktorého vychovávajú starí rodičia, keďže rodičia sa z návštevy z Viedne nevrátili. V knihe sú použité vulgarizmy, ale podľa mňa v pohode. Keď idem okolo detského ihriska, počujem ich viac a častejšie. :-( Počas čítania som si 2x poplakala. Od začiatku knihy až po koniec stúpalo moje hodnotenie.
Začnu svůj komentář asi trochu zeširoka. Rád jezdím na kole. Jako kluk jsem se sice nikdy nedočkal tak krásného kola jako Peter Achberger - fungl nového favorita s berany otočenými nahoru - ale moji lásku k cyklistice to nepoznamenalo. Dnes mám horské kolo a jezdím na něm i nějaké závody. Postupem času už nejraději ty rovinaté, na jižní Moravě. Většina tras místních závodů vede cik-cak přes bývalou železnou oponu či po „signálkách“, cestách původně lemovaných ostnatými dráty a strážními stanovišti. Přejíždíme několikrát hranici - chvíli v Rakousku, chvíli na Moravě - aniž bychom si jí byť vůbec všimli… Pro většinu mých spolubojovníků je to něco naprosto normálního. A je to tak správně.
Ale já, o málo mladší vrstevník Petra Achbergera, to pořád vnímám jako zázrak. A vždy znovu se tak trochu divím a podvědomě nevycházím z úžasu, že je možno se tam tak volně křížem krážem potloukat. Asi i proto mám ty jihomoravsko-rakouské závody tak rád, nejen proto, že se tam s horským kolem jezdí po rovině…
Krásná a čtivá knížka Petra Pišťanka mi připomíná mé vlastní dětství (a to jsou vždy příjemné vzpomínky) se všemi tehdejšími klukovskými hrami, pochoutkami, stavebnicemi … a zároveň dobu, do které bych se už nechtěl vrátit … a jsem rád, že už v ní nemusí vyrůstat moje děti.
Obrovskou pochvalu zaslouží Dodo Dobrík, autor úžasné obálky. V mých očích to je nejlepší obálka nejen roku, ale minimálně desetiletí.
Ještě jedno doporučení - pro české čtenáře: přečtěte si knížku v originále, ve slovenštině - je nádherná…
Veľké sklamanie, rozčarovanie a hlavne ľútosť nad tým, že P. P. tento jasný prešľap, krotký a štýlovo rozháraný príbeh už nenapraví a už nikdy nič lepšie nenapíše, lebo už nikdy nič nenapíše.
Obálka je geniálna, ale rozumie jej tiež iba generácia, ktorej evokuje predmet, aký si ešte z vlastnej skúsenosti pamätá.
Rivers teda naďalej zostávajú neprekonateľné.
Prvotný dojem povrchnej čitateľky – nádherná obálka (jedna z najúžasnejších, aké kedy videla), perfektný papier, vkusné písmo. Vo vzduchu visí nemá otázka – aký príbeh sa ukrýva vnútri? Anotácia na zadnej strane obálky sľubuje veľa...
... a dáva ešte viac. Úchvatný príbeh detstva jedného chlapca, poznačeného emigráciou rodičov a výchovou starých rodičov, tiež bežnými detskými radosťami. Je písaný akoby detsky, ale nie je určený pre deti. Na povrch preniká (niekedy v náznakoch, niekedy priamočiaro) dospelácky a silný náboj obdobia, v ktorom sa dej odohráva. Žiadna nuda (naopak, veľa srandy), žiadne zbytočné pasáže. Neošúchaný pohľad, ktorý osvetľuje tento úsek nám bytostne blízkych dejín. Autor skutočne je (bol) výborným rozprávačom.
Toľko druhotný dojem ´povrchnej´ čitateľky. Odporúča všetkými piatimi. :-)
Knížka se čte sama, ubíhá jako splašená lokomotiva ... pro člověka, který v té době vyrůstal je to asi samozřejmostí... přečteno za tři dny a to je u mě rekord. Nominuji ji na knihu roku 2014. Rozebírat děj se mi nechce, není potřeba. Uživatel Komnenos to udělal, tak máte příležitost :)
Pišťankovi to aj po 15 rokoch od napísania svojho posledného románu stále píše. Kniha je však úplne o niečom inom ako sme uňho zvyknutí. Žiadni mafiáni, ani vulgarizmy (aj keď tých sa zopár nájde, ale je ich neporovnateľne menej). Pišťanek sa však novej témy zhostil pomerne obstojne. Za všetko hovorí fakt, že človek knihu zhltne rovnako rýchlo ako to bolo u jeho predošlých kníh. Dejová linka tu nie je až taká dôležitá, je skôr kdesi v pozadí. Ide skôr o opis bežných detských radostí a starostí v 60 rokoch minulého storočia. A opis je to vskutku šťavnatý a svieži, číta sa veľmi dobre a plynulo. Knihe niektorí vyčítajú, že je čierno-biela: zlí komunisti a dobrí nekomunisti. Mne sa však taká nejavila. Medzi komunistami sa našli charaktery (napr. major Bašta) a zasa na druhej strane dedo hlavného hrdinu nebol až také neviniatko ako by sa mohlo zdať. A k tomu tu máme ešte nekomunistov, ktorí boli agentmi ŠtB a donášali na deda hlavného hrdinu. Čiže v tomto by som problém nevidel. Videl by som ho skôr v niečom inom. O niektorých záležitostiach sa Pišťanek zbytočne až príliš rozpisuje. Na druhej strane tu je viacero vecí, ktoré Pišťanek len preletí, pričom by im mohlo byť venované oveľa viac priestoru. Napríklad keď Peter s dedom objavia spis ŠtB a mená donášačov, je to iba na jednu stranu. Pritom je to taká vďačná téma, že by sa o tom dalo napísať minimálne na 10 strán. Alebo keď sa Peter nie vlastnou vinou opije, čakal som, že Pišťanek si užije aký z toho bude mať chlapec prúser a on to preletel niekoľkými vetami. Na záver by som chcel ešte vyzdvihnúť postavu Ferka Glanza, Petrovho kamaráta a syna predsedu MNV. Podľa mňa je to najtragickejšia postava celého románu. Stále je odstrkovaný rodinou aj rovesníkmi a tak sa utieka do vlastných svetov a aby dokázal v tomto neprajnom svete prežiť, je tak trochu sviňa. Napokon Ferko skončí veľmi smutne. Ale nebudem už viac prezrádzať, aj tak som prezradil dosť. Oplatí sa knihu prečítať, i keď na Rivers to nemá.
Štítky knihy
zfilmováno dětství 60. léta 20. století socialismus emigrace sirotci svět očima dítěte prarodiče a vnoučata české rományAutorovy další knížky
| 1991 |  Rivers of Babylon |
| 2002 | Roger Krowiak |
| 1999 |  Sekerou a nožom |
| 1999 | Rivers of Babylon 3 alebo Fredyho koniec |
| 2008 | Mladý Dônč |
Popsat nějaké mezní období či temnou etapu dějin národa rastrem dětských očí je osvědčený a mnohokrát použitý literární model a Peter Pišťanek se s ním popasoval na výbornou - jeho Peter Achberger prožívá ,,idylické" dětství v jednom z nejhorších období česko-slovenských dějin, totiž v 60. letech 20. století, v totalitním období komunismu, vyrůstá bez rodičů, neboť bolševická diktatura rozdělila Evropu tzv. Železnou oponou, Peterovi rodiče emigrovali do nedalekého Rakouska a komunistický režim jim odmítl syna vydat a tak malý Peter vyrůstá u svých prarodičů - babičky a dědy, bývalého legionáře a prvorepublikového bratislavského kavárníka, kterému komunisti znárodnili (=ukradli) kavárnu a udělali z něj nuceně zaměstance ve vesnické hospodě. Život na slovenské vesnici 60. let je popsán velmi plasticky, autor pracuje až s jakousi fetišizací socialistické reality, jeho text obsahuje podrobné výčty všech dobových značek tehdejšího zboží týkajícího se dětského světa, sladkostí, bonbonů, zmrzlin atd. Pišťanek také naprosto geniálně postihuje to násilné přervání staletého míšení národů, jazyků i kultur uvnitř Rakouska-Uherska a propojení jihu Slovenska (ale i českých zemí) s Vídní a Rakouskem, přirozenými sousedy a ten zřejmý fakt, jak nám v porovnání s kapitalistickým západem obrazně ,,ujížděl vlak". Děj knihy vrcholí během tzv. Pražského jara, tání tuhých poměrů období komunistického dogmatismu a samozřejmě s následnou invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a s ní spojené vlně emigrace z ČSSR a dočasně propustných hranic. Velmi symbolická je pak závěrečná cesta z příhraniční Devínske Nové Vsi do Rakouska, stačí jen popojet jednu zastávku vlakem přes hraniční řeku Moravu, v podstatě banální cesta, ze které udělala komunistická Železná opona nedostižnou metu. A ještě je potřeba zmínit formální zpracování českého překladu knihy a její skutečně nádhernou obálku, odkazující k podobě papírových dobových jízdenek, ta se opravdu povedla...