Rum a Coca-Cola

25.10.2020

"Tvrdit o někom, že když je bohatý, tak už nepotřebuje krást, je stejné jako tvrdit o někom, kdo váží sto padesát kilo, že už nemá chuť k jídlu."

Na tuto knihu jsem narazila náhodou v knihovně a pobavil/zaujal mě název (který je ve skutečnosti odkazem na píseň od The Andrews Sisters, což jsem nevěděla), a také fakt, že ji napsal absolvent ČVUT. Jedná se o deník autorova dědečka z let 1929-1946 protkaný spoustou postřehů a dobových faktů z doby před a během druhé světové války.

Musím říct, že je to jedna z knih, které mám nutkání si přečíst víckrát za život. Velmi mě to vtáhlo do děje a jsem ráda, že jsem si připomněla spoustu věcí z historie, jejichž detaily časem v mé hlavě nahradily jiné věci. Autor deníku často filozofuje a připomíná myšlenky velkých filozofů. Také je v knize spousta hudebních a filmových referencí, přeložených či originálních textů dobových písní a šlágrů. Myslím si, že by se ke knize dal vytvořit slušný playlist na Spotify, což se teď u nově vycházejících knih poměrně rozmáhá.

Námět i doba jsou samozřejmě extrémně depresivní, líbilo se mi ale, že se autor deníku nevzdává a líčí, jak se s hrůzami a děsy té doby vyrovnával on i jiní.