Ruská kocovina: Putinův svět a přízraky minulosti
Shaun Walker
Rozpad sovětského světa vedl v Rusku k dlouhé a bezvýchodné kocovině, na niž Putinův režim aplikoval jednoduchý lék: Národní hrdost. Téma vítězství ve Velké vlastenecké válce však přináší mnohá nebezpečí spojená s temnými proudy dějin. Cílené manipulaci podléhá historie vzdálenější i nedávná. Do pozitivního obrazu Ruska se nehodí vzpomínky na Stalinovy oběti, Gulag či deportace, ale mizí také pravda o čečenské válce, o olympiádě v Soči nebo o Krymu. Čím víc se Rusko upíná k minulosti, tím víc si zavírá cestu k solidní vizi budoucnosti a reálnému řešení problémů. Reportér Shaun Walker se nezaměřuje jen na Putinovu politiku. Navštívil různé kouty rozlehlé ruské říše a přinesl zprávu o ztracené generaci: Svůj stát ztratily miliony Rusů, kterým se politici dokola snaží navrátit smysl života a pocit sebeurčení, třeba i metodami naprosto cynickými.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2019 , PasekaOriginální název:
The Long Hangover: Putin's New Russia and the Ghosts of the Past, 2018
více info...
Přidat komentář
Z příběhů a událostí v knize by se dalo vyždímat hodně emocí, hrát na city a naštěstí se tak nestalo. Vše je odvyprávěné se snahou nezůstat u černobílého vidění světa, ale ukázat problém z více úhlů. Za mě skvěle napsaná kniha, kterou budu doporučovat dál.
Ruská kocovina je opravdu unikátní a velmi zajímavá kniha, a to zejména ve dnešní době. A to je psána před ruskou agresí v roce 2022. (Původně speciální 3denní operace) Kéž by s knihou však strávili čas především ti, kterým by byla nejvíce k užitku. Což se bohužel asi nestane.
Nehorázné mi přijde i vyjádření některých zdejších čtenářů a čtenářek. A co, že autor pobíhal mezi pamětníky a současníky daných událostí? Vždyť to je snad jeho práce, o čem jiném by to probůh mělo být?
Knihu hodnotím jako vcelku poměrně dost objektivní, nahlíží a často i vysvětluje/omlouvá některé názory, které nám mohou připadat nelogické. Že by se autor někomu posmíval, to už je zkrátka čirá fabulace, nicméně můžeme to snad přičíst tomu, že ne všichni zvládli při čtení to "vystřízlivění" a možná se tak jen snažili vyhnout té svojí "ruské kocovině" :)
Já dávám samozřejmě plný počet a jsem rád, že hloupé a nepříliš kvalitně podložené napadání tohoto díla, je alespoň zde v menšině.
Teda, to byl nářez! Knihu jsem měla doma asi 2 roky. Myslím, že nikdo z nás netušil, že by v Evropě mohla vypuknout válka. Autora velmi obdivuju nejen pro jeho odvahu být přítomen vojenským konfliktům a riskovat život, ale především pro jeho snahu o objektivitu. Dvě hlavní myšlenky si z knihy odnáším: 1. rozpad Sovětského svazu byl pro mnohé obyvatelé ztrátou naděje a 2.co vše dokáže lež, zvláště je-li všudypřítomná a ovlivňuje masy díky masmédiím
Skvělá kniha, která si právě nyní naléhavě žádá pokračování. Doufám, že se tak časem stane.
Není to "aha kniha", většinu věcí člověk ví, spoustu věcí pamatuje; koneckonců autor, britský novinář proživší více než deset let v Moskvě, který zjevně procestoval krizové oblasti bývalého Sovětského svazu křížem krážem, datuje epilog rokem 2017. Informace, které jsou seřazeny do souvislých celků, se týkají následujícího:
1. Dohled nad minulostí - Putinova vzestupu po pádu SSSR a jeho způsob interpretace historie, glorifikace Velké vlastenecké války, Čečna jako příklad "řešení" problematické oblasti, Kolyma jako jeden z příkladů gulagů na konci světa.
2. Dohled nad přítomností - ruské olympijské hry prezentované jako symbol ruské velikosti, již konečně uznal západní svět; anexe Krymu, co k ní vedlo a jak je vnímána třeba krymskými Tatary.
3. Minulost se stává přítomností - válka na Donbase.
4. Minulost v budoucnosti - po válce - a před válkou: protože po únorových ukrajinských událostech je všechno jinak, i když stejné.
Vše prostupující idea - pro mnohé byl rozpad SSSR vnímán jako ztráta vlasti a tím i smyslu života. A je příznačné, že propagandu nazývají její tvůrci "zvláštní informačně-strategickou operací k formování názorů mas"... Ruská kocovina je faktograficky výživné, neveselé čtení. Nicméně mnohé osvětluje.
Asi veľa ľudí teraz prežíva "ruskú kocovinu" z putinovky (52%).
Reportážna kniha opisuje zážitky s ľuďmi, autor pobehoval na miestach, o ktorých sa vraví, že neexistuje tam sloboda, demokracia a informácie sa utajujú, ľudia sú zmanipulovaní. A práve preto mohol medzi tými ľuďmi pobehovať a učiť sa od nich úprimnosti a odvahe, ktorá nemá podklad v túžbe vydať knihu a zarobiť na tom, alebo iným spôsobom prísť k peniazom. Autor nezažil Čínu, kde by si takto nemohol dovoliť pobehovať a robiť rozhovory s bežnými, či dokonca významnejšími ľuďmi a mať možnosť sa "smiať" zo zaostalosti či nevedomosti, britská nadradenosť, ktorá sa tvári uhladene a súcitne, to s prehľadom máte v tejto knihe. Hoci jeho objektivizmus nesiaha tak ďaleko, sú tu zážitky obyčajných ľudí, preto sa kvôli nim oplatí prečítať knihu. Dve hviezdičky dávam za to, že si tu môžete vypočuť nie autorove názory či jeho prehľad (ktorý sa občas zadrháva, ako s "antisemitizmom" na Ukrajine, ktorý veruže bol, a to už možno od 16.storočia; možno aj skôr, nepamätám si to presne; nemal rasistický podtón, pogromy na Židoch ale robili z prozaických dôvodov: nestíhali platiť im dlhy), ale za názory a pohľad Ukrajincov a Rusov.
"Čin je silnejší než slovo, ale ozvena je silnejšia než činy." (Karl Kraus) A s tým počítajú najviac masmédiá. Ak tu nejaká vojna vždy bola, je a bude, budeme ju válčiť s masmédiami po celom svete. "Informácia, ktorá v skutočnosti vôbec nemusí byť informáciou, ale poslúži na iritáciu verejnosti, je najspoľahlivejšia zbraň v dejinách ľudstva."
Bezemoční vstup do ruské "kuchyně". Skvěle napsáno. Hodně jsem už o ruských reáliích načetl, takže mě nijak tato kniha nešokovala, ale stejně je úžasná.
Kniha, kterou můžu určitě doporučit. Opět jde o knihu západního novináře, která sice je k Rusku kritická, ale umí zamířit i do vlastních řad. Tím se dostávám k přínosu knihy. Celá kniha se snaží ukázat, jak bylo vítězství ve 2. světové válce povýšeno na hlavní tmelící článek ruského státu, a zároveň státní ideologii, o které se nediskutuje, jelikož jde o jednu z mála událostí, na jejímž pozitivním hodnocení se shodne celá ruská společnost. Tomu pak padá za oběť veškerá problematizace vlastní minulosti, a vytváří se selektivní přístup k historii. Autor to ukazuje na různých příkladech, na tom, jak je tento systém ve vyhrocené formě aplikován v Čečensku, jak se nakládá s odkazem táborů Gulagu, a následně i to, jak se to v důsledcích projevuje v krizi na Ukrajině - na Krymu a na Donbase. Autor se ale zároveň snaží věci pochopit, a ne pouze odsoudit - což je problém, se kterým, jak sám uvádí, je na západě velký problém. Kdejakému obhájci dobra na západě totiž stačí vědět, že "Rusko je zlé, Putin diktátor, a ti, kteří mu věří mají mozky vymytý propagandou a nebo jsou prostě hlupáci". Ono to ale tak není. Putinův režim jen umně zneužívá některé psychologické faktory, které jsou (nejen) v ruském lidu přítomné. To, jakou obrovskou katastrofu znamenala 2. světová válka, a i to, jaké ponížení a šok znamenala ruská devadesátá léta. Toto je bohužel u nás též problém pochopit, jelikož my vnímáme naše devadesátky jako dobu nově získané svobody, kdy se sice dělo spoustu nešvarů a korupce, ale zároveň se lidem zvedala životní úroveň a otevřely netušené možnosti. Pro Rusko znamenaly devadesátky pád na úplné dno, rozklad základních hodnot, volný ring pro mafii, vraždy, hlad, bídu, drogy, prostituci a pohrdání světa. U nás by to sneslo srovnání možná tak s hospodářskou krizí 30. let. A upřímně, těžko se pak divit, že pro velkou část lidí tak SSSR představoval sice nedokonalou, ale přesto velmoc, kde fungovala pravidla, řád, a uspokojení základních potřeb. Od toho se pak odvíjí i dnešek, a když si knihu přečtete, nebudete se pak divit, proč Rusko tak afektovaně prožívá akce typu odstranění Koněvovy sochy a stavění pomníků Vlasovcům.
Kvalita knihy je celou dobu výborná, jen po obecnějším začátku mě chvíli překvapovalo, že ve druhé polovině autor najednou sklouzává na dost konkrétní příběhy lidí na úkor obecností, nicméně záměr který sleduje je pořád patrný.
Pokud se chcete něco dozvědět o moderním postsovětském prostoru začněte tímto. Na malém prostoru Vás autor provede reportážním stylem prošpikovaným odkazy do dějin (skvěle i do západních, tam kde děláme vlastně podobné věci!) a literatury, včetně dalších doporučení. A to takovými jejiž nalezení mi třeba trvalo roky zájmu o oblast. Aby ne. Sovětské a ruské dějiny vystudoval. Ačkoliv zde najdeme některá klišé které nemůže minout snad žádná reportáž, jako výlet na Kolymu, tak autor realisticky stojí i například vůči Ukrajině. Tu jednoznačně popisuje jako zemi která je sice obětí invaze, ale která si na svůj rozvrat zadělávala neuvěřitelně dlouho a její nekritické přijimání vlastních dějin je v konečném důsledku stejně nebezpečné jako u postsovětského Ruska. Autor byl osobně na Majdanu, při obsazení Krymu, na olympiádě v Soči i v začátku bojů o Donbas. Ze všech míst přináší svědectví z první ruky a to i za použití šikovně zapomenutého diktafonu, nebo rozhovoru s warlordem kdy byl málem zastřelen. Už jen to že šikovně stihl ony události přináší do knihy jinde na Západě neviděné sondy do uvažování aktérů přímo z linií dějiných událostí, a navíc se k těm samým vrací i po letech, aby zjistil kam se posunuli.
Velmi zajímavá kniha reportážního typu, ze které je patrná autorova osobní zkušenost s lidmi a režimy Ukrajiny i Ruska. Krátké historické "výlety" do časů, které formovaly složitou současnost Ruska, Ukrajiny a dalších postižených zemí. Postižených ruským mesiáštvím kombinovaným s komplexem méněcennosti a obecnou nostalgií po "velikosti CCCP".
Současně se autor poměrně elegantně vyhnul zcela jednostrannému pohledu na současné konflikty Ruska a zemí, které samo Rusko považuje za své. Ať už je to Čečensko, Ukrajina a nebo Gruzie.
Jako jeden ze střípků k pochopení toho, co se na východ od našich hranic vlastně děje, patří tato kniha jednoznačně k těm, které mohu doporučit.
A nezbytná citace, která dle mého názoru poměrně výstižně dokládá neschopnost Rusů pochopit demokracii a svobodu slova jako takovou. Nikdy, vyjma pár chaotických let vlády Jelcina, ji vlastně nezažili a jejich ( a nejen jejich, jak lze vidět v téměř celé postkomunistické Evropě, a onen jed přesvědčení "celosvětového spiknutí elit" se jim daří šířit i na západ od nás) vnímání svobody je tímto bohužel značně deformováno. Snad ne trvale, ale v to můžeme jen doufat.
"V Rusku, kde se už samotné myšlence, že teoreticky může existovat objektivní zpravodajství, vysmívali dokonce i sečtělí intelektuálové, bylo přesvědčení, že se všichni novináři prostě jen řídí rozkazy, všeobecně rozšířeno. Vzhledem k Putinovu přesvědčení, že Obamova vláda pracuje na jeho svržení, západní média musela zákonitě směřovat k témuž cíli."
Pohled na současné Rusko po nástupu na prezidentské křeslo Vladimíra Putina, kde se projevuje jeho politika k zemím, které se po rozpadu Sovětského svazu chtěly osamostatnit. Kapitoly o Ukrajině, Čečensku, Gruzii a jejich historické souvislosti jsou výpovědí o těžkém traumatu.
Je to taková kombinace Světlany Alexijevičové a Michaila Zygarova, přičemž z obou má to lepší. Kombinace historické přesnosti a zároveň empatie a životních příběhů poskytuje skvělou sondu do současného Ruska a jeho konfliktů.
Čtivá sociologická sonda do způsobu ovládnutí mas Putinem v rusku a o rozpolcenosti Ukrajiny. Doporučuji nejen všem čtenářům Sputniku a Parlamentních listů.
Opravdu výjimečná kniha, napsaná tak poutavým stylem, že podle mě zaujme i člověka, kterého politika příliš nezajímá. Je to spíš společenský než politologický titul, zajímavý náhled do jedné společnosti prostřednictvím reálných příběhů v historickém kontextu. Nenechte si zmást názvem, ve skutečnosti je půlka knihy o Ukrajině (i když je to celé složitější, jak pochopíte, až si knihu přečtete) i když to s Ruskem úzce souvisí. Vřele doporučuji, tu knihu by si měli přečíst všichni.
Asi naivní byla moje představa, že v Rusku se vzpomíná na tamní gulagy se stejnou hrůzou jako u nás na nacistické koncentrační tábory. Autor ale na svých cestách dokázal, že jednodušší je zapomenout a oběti nejen stalinistického režimu zapírat nebo celou situaci bagatelizovat. Ale "krátká" paměť se netýká jen bývalého Sovětského svazu, jak novinář píše. Anglie taky o své "otkrokářské" minulosti ve školách neučí.
Výborná kniha, o tom jak je upamatování utrpení miliónů lidí obětováno na oltář národní hrdosti, která ještě kdysi ve velké dnes roztříštěné zemi zbyla. A i tu hrdost dle autora Putin kutá hlavně z iluze.
Kniha psaná velmi poutavým stylem. Doporučuji všem, kteří chtějí pochopit ukrajinskou a ruskou (=sovětskou) mentalitu dnešních lidí. Při čtení nevím co mě děsilo více: zda-li fakt, že se to (skutečně) odehrává ve 21. století nebo to, že se to odehrává pár set km od nás.
Po přečtení knihy vám bude docházet spousta souvislostí k událostem, které se staly třeba nedávno (např. akce starosty Řeporyjí).
Velice oceňuji, že mi už konečně někdo vysvětlit proč a jak byly války v Čečensku, jak to bylo s Krymem nebo např. s válkou v Donbasu. Anotace knihy souhlasí.
Britský novinář, obeznámený s životem po rozpadu Sovětského svazu. Jeho náhled není černobílý, i tak se nyní zjišťuje, že některé skutečnosti v jednotlivých odpadlých republikách Sovětského svazu, byly určitě jinak. Stálo za to si knihu přečíst a zamyslet se.