Ruská sága
Boris Borisovič Kolokolov
Román je věnován objevitelským plavbám ruských námořníků v první polovině 18. století. Autor se snaží vnést jasno do historie zkoumání severovýchodního pobřeží Ruska a objevení předpokládaného průlivu mezi Čukotským poloostrovem a Aljaškou, tj. průlivu mezi Ruskem a americkou pevninou.
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1987 , Albatros (ČR)Originální název:
Russkaja saga, 1982
více info...
Přidat komentář
Překvapující kniha, ke které jsem se dostala až teď, v dospělosti. Ostatně, připadá mi, že pro dětského čtenáře by to byla i poměrně obtížná četba. Kniha obsahuje řadu historických reálií (ověřovala jsem i v jiných zdrojích, nakolik přesně je autor uvádí - ale zjevně vycházel z ověřených historických faktů) a popisuje komplikované vztahy mezi veliteli expedice na Aljašku, Vitusem Beringem a Alexejem Čirikovem. Zatímco první jméno je známo každému školákovi, druhé je neprávem opomíjeno. A to i přesto, že Bering zdaleka nebyl tak skvělý mořeplavec, jak by se na první pohled mohlo zdát. Naopak, při plavbě lodi sv. Petr udělal až příliš mnoho začátečnických chyb, za které ke konci plavby zaplatil životem.
Knihu jsem poprvé četl jako kluk, někdy koncem 80. let. Od té doby jsem si z toho jen pamatoval, že Bering nebyl, že na druhé lodi se plavil ještě Čirikov, který byl sympatičtější a schopnější. Při druhém čtení o třicet let později mně kniha celkem nudila, zdálo se mi, že na román je to moc nudné a občas se to snaží být literaturou faktu. Základem děje je Velká severní expedice, kdy se Rusové rozhodli objevit Ameriku přes Tichý oceán. Po letech příprav konečně z Ochotsku vyráží dvě lodě, jedna pod vedením Beringa a druhá pod Čirikovem. Dorazí na Kamčatku a vše se jen zdržuje, oba velitelé si navzájem nerozumí a trvá dlouho než konečně zase vyrazí. Mezi řádky je tak nějak vidět autorova nechuť k čemukoliv zahraničnímu, všichni méně schopní námořníci a jsou neRusové. Naopak ruští námořníci jsou až idealizování – nejen Čirikov ale například i Ovcyn. Po dočtení knížky ale nezbývá než souhlasit s Kolokolovem, že by oslavován neměl být jen Bering, že více se o objevy zasloužil téměř zapomenutý Čirikov.
Celkově je to zajímavé čtení, ale chtělo by to více oživit děj. A nebo nepsat to jako román, ale vyloženě jako literaturu faktu. Takto dlouho váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec dávám jen tři. Knížku ale rád doporučím a kdo má rád objevné plavby, měl by si k ní najít cestu.