Ruský román
Meir Šalev
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120356/bmid_rusky-roman-R5y-120356.jpg
5
25
25
Na počátku 20. století se mnoho idealistických Židů z Ruska usídlilo v Palestině a jejich úsilí položilo základ modernímu státu Izrael. Ruský román předního izraelského prozaika Meira Šaleva předestírá groteskně vážné zpodobení družstevní vesnice v Izraeli, jež připomíná Chagallovy obrazy: podobně jako ony je silné především atmosférou, barvami a symboly. Všechny postavy se pohybují na pomezí uvěřitelnosti - svérázný učitel Pines, jenž prokládá svou řeč biblickými citáty a sbírá broučky, strážník a terorista Rilov, trávící dny v kanalizaci, či strýc Efrajim, který zmizí s milovaným býkem na zádech. Podobně pozoruhodná jsou zvířata: zádumčivý mezek Zajcer se svými neotřesitelnými zásadami, pelikáni přinášející v zobáku poštu z Ruska či kocour Bulgakov, z nějž zkažená lidská společnost udělala zabijáka. Šalev si tropí šprýmy z národních mýtů a utopických vizí izraelských průkopníků, přičemž rafinovaně využívá poetiky východoevropské jidiš literatury.... celý text
Přidat komentář
Přemýšlím, co o této knize napsat.
Není to kniha asi pro každého a i když jsem ji dočetla za poměrně dlouhou dobu , vím,že bych jí měla věnovat mnohem víc času. V každém ohledu je zvláštní , svým příběhem, jazykem , určitou chaotičností .
Nevzpomínám si na knihu , kde by mi tak dělalo problém pamatovat si kdo je kdo.
Tady se to autorovi povedlo .
Takže pro mě byl největším plusem jazyk , myšlenky . Děj až nakonec.
Takže ani nevím jestli doporučovat nebo ne. Do tramvaje to moc není.
Příběhy o průkopnících – pionýrech osídlujících a osévajících novou zemi – známe hlavně z amerických westernů. V Ruském románu však čtenář dostává úžasný košatý blízkovýchodní variant „dobývání chleba z půdy“, a musím zdůraznit, že jde o verzi mému srdci a myšlení mnohem bližší. Magický realizmus tohoto příběhu čtyř generací osídlenců se bohatě vyrovná latinskoamerické úrovni magična a propletenců vztahů a lidí, zde však v reálném a tvrdém světě totálně kolektivního hospodaření, myšlení, žití zaznívají soudružské proslovy nadšených úderníků, přičemž přes střechy domů létají postavy a tvorové jak ze Chagallových obrazů. Autor nezapomněl ani na příběh o babičce a jejím americkém vysavači, který později rozvinul do samostatné knížky; úsměvný hold vzdal i Michailu Bulgakovovi a jeho Mistrovi a Markétce. Četné groteskní prvky příběhu jen potvrzují jedinečnost židovského humoru.
I nezasvěcenému čtenáři podává kniha hodně plastický obraz podstatného úseku vzniku a existence Izraele, přičemž světodějné události se v příběhu mihnou jenom jako kratičké zmínky bez většího dopadu na postavy příběhu. (Škoda, že vydavatel nedoplnil autorův text zasvěceným doslovem, kterým by čtenáři neznalému historických souvislostí vysvětlil, jak to bylo s vykupováním palestinské půdy pro první čtyři předválečné alije (přistěhovalecké vlny), co to je kibuc, o jaké ideové pozadí jde v některých nám ne zcela jasných myšlenkách a názorech hrdinů.)
Románu dominuje krásné a přitažlivé téma, již tolikrát v literatuře zpracované a nikdy neobehrané: vztah dědy a vnuka. A právě díky vztahu vnuka – vypravěče k dědovi a jeho kamarádům – souputníkům je kniha plná prvků, jaké ze západní literatury už téměř vymizely: lásky, obdivu a úcty k starcům, stařenám, stárnutí, stáří. V tom je kniha naprosto jedinečná. Smůla je, že pro český a slovenský knižní trh má naprosto nevhodný, nepřitažlivý název, což má asi za následek, že tak čtivý, hluboký, zajímavý, veselý i smutný, poučný i zábavný příběh zde má tak málo čtenářů. Moc, moc doporučuji.
Příběh, postavy, způsob vyprávění, jazyk - všechno parádní. Přála jsem si, aby knížka nekončila...
Zprvu jsem se ztrácela v množství jmen, netušila kdo je čí syn či bratr. posléze jsem se začetla a neodložila knížku až na jejím konci. Velice barvitě vylíčený příběh prostých lidí, kteří přišli zúrodňovat bažiny, vybudovat svou vesnici, ženit se a vdávat. Vše samozřejmě pod dohledem a se souhlasem výboru. Meir Šalev je obdařen darem vtipně popisovat události a vylíčit povahové rysy svých postav, že si je zamilujete a s napětím sledujete jak se jejich osud bude dále vyvíjet.
Modry vrch je kuzelny, pomaly plynuci pribeh zo zivota malej osady a jej obyvatelov, v ktorom sa zivoty osadnikov prepletavaju s osudmi zvierat, ako je u Shaleva zvykom. Tato fikcia plna fantastickosti a nadprirodzena pripomina Dom duchov od Isabel Allende ci Marquezove Pribehy z Maconda ci Sto rokov samoty. Ich velkost vsak podla mojho nazoru nedosahuje.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Ruský román |
| 2012 |  Moje ruská babička a její americký vysavač |
| 2017 | Dve medvedice |
| 2008 | Chlapec a holubica |
| 2003 | Štyri hostiny |
Kniha známého izraelského spisovatele Meira Šaleva „Ruský román“ vypráví o osudech
několika generací obyvatelů malé vesnice v Izraeli.
Kniha beze sporu nejvíc připomíná román Gabriela Garcíi Márqueze „Sto roků samoty“.
Tento román miluji – dává možnost podívat se na svou rodinu z jiného uhlu pohledu. Tato podobnost je ale zároveň největší potenciální slabinou Šalevova románu: kde končí obratné využití metod magického realizmu a kde už začíná opisování? Rozhodnutí je na čtenáři. Podle mě je „Ruský román“ svébytným a zajímavým textem, ale paralely s románem „Sto roků samoty“ nejsou jen v rovině témat (oba se věnují dějinám rodiny ve vesnici, kterou založil praotec této rodiny), ale i v detailech (fyzicky silný hrdina opustí vesnici s kočovným cirkusem). Celkově však tuto adaptaci jihoamerického románu na půdě Izraele hodnotím jako podařený experiment.
Pro člověka, který neví nic o Izraeli a židovské kultuře, bude velmi těžké pochopit, co se děje a proč. I pro toho, kdo o tom ví víc, jsou poznámky a komentáře velmi dobrou pomůckou.
Pokud se vám líbí román „Sto roků samoty“, tak bych vám rozhodně doporučil i tuto knihu. Pokud ne, pravděpodobně ani tento román neoznačíte za dobrý. Pokud jste však ještě nečetli Márqueze, měli byste začít jeho románem, a už pak se vrátit k Šalevovi.