Rušný dům
Ludvík Vaculík
Autobiografická próza z 50.let, kdy autor pracoval jako vychovatel na chlapeckém internátu. Autor vypráví o kolektivu dospívajících chlapců a jejich vychovatelů, ukazuje náročnost pedagogické práce. Je to kniha napsaná vtipně a živě, klade však palčivé otázky, otevřeně hovoří o negativních jevech.
Přidat komentář
Rozhorlený, naštvaný, vášnivý... Celý Vaculík.
Tam, kde systémově převládá přetvářka a vypočítavost, hledá jeho Lysák opravdovost. A snaží se k tomu vést své nevyzrálé a naivní svěřence. Jenže to, co mne na začátku bavilo, postupně vyznívalo monotónně. Rád bych napsal, že autor tak vyjadřuje bezvýchodnost toho hrdinova quiotovského jednání. Bohužel, to tam fakt není. Jen ta naštvanost. Je naštvaný na systém nebo (aspoň podvědomě) na to, že mezi "ně" vlezl? Ne, ani to tam není.
Jen ta naštvanost. Tak velká, že má čtenář až chuť společně s jeho Marií uchlácholit Lysáka dlaní po jeho paži. Jenže on Vám odpoví, že to není žádný argument!
výborná prvotina, škoda jen, že kniha není doplněna různočtením, rád bych znal původní verzi, kterou musel Vaculík přepracovat kvůli cenzuře
Autorovy další knížky
1990 | Český snář |
1968 | Sekyra |
2004 | Morčata |
1995 | Jak se dělá chlapec |
1990 | Jaro je tady |
Jde bohužel o komunistickou propagandou naplněný román. A je smutné vidět, jak autor v těch dobách myslel. Asi to budovatelství bylo ve vzduchu. V době, kdy to vydali, už mohli vědět, jak moc byla ta ulice slepá. Možná dokument doby, ale jako čtení z dnešní perspektivy slabé.