Rusovláska z Osvětimi
Nechama Birnbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496900/bmid_rusovlaska-z-osvetimi-gaO-496900.jpg
4
88
88
Rosie se od narození ve svém městě odlišuje zrzavou barvou vlasů. Na rozdíl od ostatních lidí, kteří rudé vlasy vnímají jako prokletí, Rosie je na ně hrdá. Poté, co je její rodina odvezena z Maďarskem okupovaného severu Rumunska do Osvětimi, dívka o nádherné vlasy přijde, ale snaží se zachovat si v nelidských podmínkách koncentračního tábora hrdost a odvahu. Mladičká Rosie se uprostřed hrůz holokaustu obrací ke vzpomínkám na dětství a dospívání v rodné Crasně a čerpá z nich sílu. V těžkých situacích si vybavuje zážitky se sourozenci, rady maminky i milovaného dědečka, díky nimž si navzdory všemu zachovává lidskost a schopnost soucítit s druhými. Zrzkovská tvrdohlavost jí několikrát zachrání život. Přestože ji v koncentračních táborech Osvětim a Bergen-Belsen, na pochodu smrti či při otrocké práci v německé muniční továrně obklopuje krutost a zkáza, neztrácí víru, že se vrátí domů. O tuto víru se snaží podělit se svou mladší sestrou Leou a ostatními dívkami. Pouhé odhodlání a bystrost však k přežití nestačí a Rosie se několikrát ocitne v situaci, kdy si zachrání život jen díky šťastné souhře okolností. Nechama Birnbaumová v knize Rusovláska z Osvětimi zachytila pravdivý příběh své babičky, jež přinesla důležité svědectví o zkušenostech přeživších holokaustu. Příběh rovněž láskyplně popisuje historii Rosiiny rodiny a dívčino dospívání. Autorka dokáže díky rozhovorům, jež jí babička poskytla, barvitě vylíčit život židovské komunity ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století s důrazem na její kulturu, náboženství a zvyklosti.... celý text
Válečné Biografie a memoáry Historické romány
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
The Redhead of Auschwitz: A True Story, 2021
více info...
Přidat komentář
Kniha byla moc dobře napsaná.
Bylo neskutečné číst o tom, co museli prožívat, jak se s nimi zacházelo a co vše museli zvládnout.
Je to smutné, ale fascinující téma.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Téma židovské genocidy bylo zpracováno bezpočtukrát a stále to nestačí. Tato kniha vesměs nepřináší nic nového, i přesto se jedná o čtivou záležitost. Autentické hrůzné zážitky z Osvětimi se střídají s milými vzpomínkami na dětství a dospívání v rumunsko-maďarském městečku. Líbilo se mi, že byl příběh dovyprávěn až do konce - zahrnoval i období po konci války. Kniha se čte dobře, má krátké kapitoly a žádné zdlouhavé popisy.
Ve své kategorii patří kniha spíš k průměru - četla jsem mnoho emotivnějších (ať už dojemnějších, filozofičtějších, historicky informativnějších či děsivějších) příběhů na toto téma. Přesto mohu doporučit.
Člověk který čte knihy se ke knize s týmhle tématem dostal alespoň k jedné za svůj čtenářský život.
Příběh Rusovlásky byl bolestivý jako každý, který si s týmhle tématem přečtete.
Zvěrstva, které se odehrávali po celé Evropě jsou dodnes mnohým nepochopitelné.
Čtení bylo příjemně překládané vzpomínkami na dětství kdy se svět zdál být ještě v pořádku i když to bylo už v období kdy se začali stahovat mraky.Vzpomínky na tatínka po kterém měla své rudé vlasy,na kamarádky,nežidovky, které ji pomáhali nosit aktovku do školy počas šabesu.
Vzpomínky na dědečka který chápal dětské potřeby a dal jí peníze na cirkus i když jako židovce jí to její víra nedovolovala.
A pak přišel nejhorší rok jejího života.Od maminky a bratříčka byla oddělena.A tak zůstala jenom se svou sestrou.Byly si oporou.A naše Rosie si slíbila že se vrátí domů.
Je smutné že o odpuštění nešlo žádat několik milionů Židů, který byli zastřelení, umučení, zpopelnění a ponižovaní v nelidských vzpomínkách.
Já knihu doporučuji protože historie by neměla být zapomenutá aby se nemohla opakovat.
Dobrá kniha se silnými doslovy. Chápu, že pokud je kniha psaná podle vyprávění přeživší, jde hlavně o pocity a dojmy konkrétní osoby. I tak by mě ale zajímalo mnoho dalšího, co v knize vůbec nezaznělo.
“Odjakživa mi připadá, že nacházet v životě rytmy a hudbu je jeho nejlepší část."
“Podle mého je tanec nejkrásnějším vyjádřením toho, co se skrývá hluboko v duši."
“Když se člověk podívá na své nehty, dokáže zastavit příval emocí, ať se zrovna směje, nebo pláče."
“Aby byl člověk šťastný, musí věřit, že je štěstí možné."
“Zlo se děje, jestliže přihlížíme zlu někoho jiného a mlčíme."
Úvodem chci říct, že i když knize nedávám moc vysoké hodnocení, tak tuto dobu a její hrůzy vůbec nezpochybňuji a je mi líto, co si každý jeden člověk musel zažít. Hodnotím provedení a autentičnost příběhu.
V této knize se nám střídají dva časy. Jeden válečný, kde s postavami prožíváme pracovní tábory, Osvětim, pochod smrti a všechny další hrůzy, jaké tato doba přinesla, a předválečný, veselý, plný jídla, radosti a plánů.
Válečná dějová linka mě "bavila" moc. S postavami jsem soucítila, nedělalo mi to dobře, autorka dokázala vtáhnout dokonale do doby. Bohužel jsem si představovala, co by bylo se mnou a s mojí rodinou, kdybych se ocitla ve stejné situaci, a moc doufám, že jsme si z tohoto jako lidstvo vzali alespoň nějaké ponaučení a nebudu to muset ani já, ani nikdo jiný, nikdy zažít.
S čím jsem měla problém a místy mě to až nebavilo, tak byla dějová linka v předválečné době. Chápu, že se autorka snažila ukázat kontrast mezi přítomností a minulostí, ale bylo to moc. Některé kapitoly byly vyloženě jen o jídle a to po chvíli zkrátka přestane bavit.
Zhruba ve dvou třetinách ovšem dějová linka z minulosti zmizí a prolne se s přítomností, a to mé hodnocení hodně zvýšilo. Kdyby to takhle bylo od začátku, nebo kapitol z minulosti bylo méně, dala bych ještě více hvězdiček.
Takhle hodnotím na 70% a knihu stále doporučuji k přečtení. Nicméně znám určitě lépe zpracované příběhy s touto tématikou.
Příběh podle skutečné události popisuje osud Rosie a její sestry. I když je příběh podle skutečné události, psaná forma mě moc neoslovila, vadilo mi střídání kapitol z dětských let a let z války. Dala bych do první části pouze její dětství, Příběh by tak hezky plynul. Líbil se mi doslov jedné z vnuček Rosie, která je autorkou knihy.
Přečetla jsem hodně knih na téma Osvětim. Tahle byla z těch čtivějších, navíc podle skutečného příběhu. Je k neuvěření, jaké měla Rosie štěstí, jiní za mnohem menší prohřešky skončili s kulkou v hlavě.
Za mě k tomuto tématu průměrná kniha. Trošku mě mrzí, že jsem neměla možnost více pochopit poměry na rumunsko-maďarském pomezí v té době, celkově válečné období bylo psáno pro mě povrchně a z knihy jsem měla pocit, že Rosie byla zázračná hrdinka, které vše projde. Dětské vzpomínky byly velmi pěkně psané a čtenář získal povědomí o židovské kultuře. Celkově se četlo velmi dobře.
Knihu jsem přečetla za čtyři dny. Pohltila mě a, zvlášť ke konci, jsem měla problém ji odložit. Jsem ráda za tyto knihy, které ilustrují příběhy lidí z velmi, velmi těžkých dob.
Kniha mě úplně neoslovila, i když je to skutečný příběh. Nějak mi nesedí název knihy s příběhem. Trochu jsem měla problém s názvy židovských tradic a jídel, až ke konci jsem našla v knize i vysvětlivky k některým názvům.
Velice pěkné napsaná kniha z válečného období. Vyprávění z dětských let malé židovské dívky Rosie až do let, kdy s matkou a dvěma sourozenci byli nuceni odejíti do Osvětimi a následně pak i do dalších sběrných táborů, jsou krutou výpovědí osudů dívek se kterými se setkala během těch roků. Vzpomínky na roky dětství se střídají s kapitolami počínajícími Žalmy a následně vzpomínkami v koncentracích. V málokteré knize je vypsáno surové zacházení s mladinkými dívkami a prostředím, kterým musely projít. Doprovází mě skutečné dojetí.
Autorka nás vtáhne do příběhu jakoby ho sama zažila. Spisovatelka sice sepsala paměti, ale svoji babičky Rosie, která měla rudé vlasy. Nejen kvůli nim se později cítila jako prokletá.
je r. 1944 a šestnáctiletá Rosie se svou svou rodinou je stejne jako ostatní Židé vyhnaná z domova a o pár dní později je z cihelny odvážejí vagóny směřující do Osvětimi, kde se dají použít snad všechna slova kromě slov souvisejících s radostí, životem a zpěvem. Tím posledním mladá zrzka žila doslova . V dětství ráda tancovala, užívala si rodinných tradic a setkání, kterých nebylo málo, proto se na ně upíná, aby zapomněla na to, co právě prožívá...
Na celém příběhu se mi líbil rejstřík/slovník vysvětlující slova používaná v hebrejštině a sladké rohlíčky z těsta s čokoladou a vanilkou - rugelach - jako bych měla na talíři.
Silný příběh
Mam rada knihy na toto tema a ze jsem jich precetla. Tuto radim mezi ty slabsi. Rozhodne ale stoji za precteni.
Na toto téma jsem už přečetla hodně knih a přesto se to neomrzí.
Tady se pěkně střídaly kapitoly - vzpomínky na dětství a současnost v koncentračním táboře. Nepřestane mě udivovat, co dokáže člověk člověku udělat a co dokáže lidská vůle. Určitě to stojí za přečtení!
Vzpomínky na dětství hlavní hrdinky mě moc nebavilo. Uznávám ale, že to bylo něco jako důležitá část celého příběhu.
Obdivuji přeživší, že dokáží na hrůzy holocaustu vzpomínat a žít s tím.
Perfektně zpracovaná kniha, knih na tohle téma jsem už pár přečetla a tahle je napsána dobře. Příběh silný a čtivý, člověk se stále dozvídá další a další hrůzy z koncentračních táborů a o lidech kteří měli sílu a přežili. Za mě doporučuji přečíst.
Hrůzyplný příběh, ale k tomu i hezké líčení doby před válkou, židovské tradice atd.
Souhlasím se všemi komentáři, které byly k této knize zveřejněny. Jen bych za sebe doplnila, že na mne nejvíc zapůsobilo střídání kapitol s Rosiinými vzpomínkami na idylické dětství v Crasně v židovské komunitě se všemi rituály a tradicemi v kontrastu s kapitolami, kde prožívá (spíše přežívá) pobyt v koncentračních táborech, práci v muniční továrně i pochod smrti. Nelze než obdivovat statečnost, sílu a urputnost, třeba i způsobenou Rosiinou zrzkovskou tvrdohlavostí, která dokáže zachránit život nejen jí, ale i blízkým. A to nejdůležitější - je to příběh pravdivý, takže o to víc nutí k zamyšlení.
Rusovláska z Osvětimi
Knihy z 2. sv. války čtu často a pokaždé, když se k nějaké, kterou jsem ještě nečetla dostanu, moc si ji chci přečíst. I na tuto jsem se "těšila". Ale čím víc knih mám přečtených, tím lépe dokážu hodnotit. O samotném tématu nemluvím, téma těžké, náročné. Ale tyto životopisné romány z ortodoxních rodin se mi čtou velice těžce. Zvládám přečíst kapitolu, max. 2 na jedno čtení a musím knihu odložit. Určitě stojí za přečtení, ale podruhé bych se k ní už nevrátila.