Růže a její dvojník

27.02.2019

Ne a ne se přimět k dočtení. Od začátku mi to celé přijde takové nějaké nepochopitelné, lehkovážné, praštěné. Asi jsem už hrozná konzerva.

27.12.2018

"strhla ho mystická atmosféra" ... a navíc "něco mu na Vilémovi z Baskervillu vadilo" ...
Pan Connery se vyjádřil jasně: "Já bych ho chtěl mít pokornějšího, opravdu františkánského. Jeho postava v románu mě tak ovlivnila, že jsem ho ani jako herec pak nedostal do pokornější polohy."
I autor se vyjádřil jasně, proč se k Ecovu příběhu vrátil: "Trápí mě pochyby, zdali jsem nebyl jen loutkou v jeho rukou."
Čtenáři Ecových knižek ví, o čem mluví, vědí, jak si dokáže Umberto Eco se svými čtenáři hrát, svádět je na scestí a pak "vyplivnout" někde úplně jinde než očekávají, takže jsem se nad Macchiavelliho pohnutkami vůbec nepozastavila, vlastně jsem je docela chápala :-), a byla zvědavá, co s příběhem zamýšlí autor detektivek.

Pan Macchiavelli sepsal jiný příběh, zaměřil se, jak jinak než na detektivní linii Vilémova příběhu a skrze pana Conneryho se pustil do pátrání na vlastní pěst.
Na začátku přijal jednoduché premisy:
"Knihy nejsou od toho, aby se jim věřilo, ale aby byly zkoumány. Nesmíme se ptát, co kniha říká, ale co říci chce ..."
a taky: "lidská mysl se zoufale chytá jistot, které mylně považuje za konečné".
K nim pak přidal odpovídající závěr:
"V našem případě to znamená objevit mrtvolu a nemít po ruce žádné vysvětlení."

A máme tu jasný cíl: "za vším je potřeba, ... znovu dokázat ...",
navzdory jednoznačným varováním: "Nech tajemství tajemstvím, stejně je nedokážeš rozluštit."

Autor se tedy pustil do práce: "znovu vykládat znaky událostí a věcí vyřčených, nebo jen naznačených..."

Za neobvyklý až nehorázný (vzhledem k Ecovým příběhům) nápad si ode mě vysloužil dvě hvězdičky, jednu pak ještě přidávám (nemůžu jinak) za Seana Conneryho :-).