Ruže a trón I.

10.08.2019

Román pana Jána Hrušovského jsem shodou okolností, ke které bylo pomoženo faktem, že mi byly obě, všechny tři, darovány, otevřela po přečtení románu slovinského autora Bruna Brehma (Apis a Este: Román o Františku Ferdinandovi). Měla jsem tedy možnost i srovnání, jak na stejné události nahlížejí, jak je interpretují, autoři z jiných koutů tehdejšího mocnářství. Zároveň mohla posoudit i "český pohled".
Pan Hrušovský rozehrál příběh velkého spiknutí, které mělo za cíl odstranit následníka Františka Ferdinanda ze scény, protože rušil plány tehdejších "vládců" Hofburgu. Spiknutí, které režíruje "velký neznámý", do kterého se mu povede vmanévrovat Srby, a jejich boj za Velké Srbsko, aby odvedli špinavou práci za "domácí". Je to příběh lásky a nenávisti, intrik, národního probuzení a boje za národní myšlenky. Ačkoliv autor pracoval s jistou dávkou své licence, stále je to příběh "uvěřitelný". Občas jsem měla pocit, podobně jako již bylo napsáno přede mnou, že se autor snaží o "odlehčení" za každou cenu. Přesto, je to stále slušně a dobře napsaný historický román, psaný půvabnou slovenštinou, plnou slovních spojení jako např. z nôh spadnúť, oči vyočiť.
Jen konec příběhu je až moc "stručný", otevřený, nečekaně k celé struktuře vyprávění. Zdá se, jako kdyby autor v něm chtěl pokračovat...jak jsem byla upozorněna, panu Hrušovskému bylo již 70 let, když oba díly byly vydány...
V úvodu jsem zmínila, že mi byly knihy darovány s tím, že si s radostí počtu. A bylo tomu tak.

Ještě malá poznámka k té "uvěřitelnosti". Překvapilo mne používání, relativně sofistikovaného, odposlouchávacího zařízení. Snažila jsem se dohledat, jestli se již na počátku 20. století používaly odposlouchávací mikrofony, ale nepodařilo se mně najít...