Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78011/mid_ruze-pro-algernon-LPO-78011.jpg
5
3298
3298
Růže pro Algernon si poprvé získala čtenáře jako slavná povídka, která se dočkala uvedení v nesčetných antologiích a byla přeložena do mnoha jazyků. Stejně úspěšná byla i jako televizní inscenace – a nakonec jako celovečerní film s názvem Charly. Pak Daniel Keyes svůj znepokojivý příběh rozšířil a zabydlel dalšími postavami, takže vznikl román, který obdržel od asociace Science Fiction Writes of America cenu Nebula za nejlepší science fiction roku. Fascinující příběh o odvážném (snad až příliš odvážném) experimentu s lidskou inteligencí popsal jeden kritik jako „milostný trojúhelník tvořený dvěma lidmi“. Jiné nadchla jeho obraznost, napětí nebo lidskost. Růže pro Algernon v sobě spojují všechny tyto kvality. Je to jeden z nejoriginálnějších a zároveň nejcitlivějších románů naší doby.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , Lucka BohemiaOriginální název:
Flowers for Algernon, 1966
více info...
Přidat komentář
Růže pro Algernon je jakási sonda do hlavy retardovaného chlapce, který se stane inteligentním. Deníková forma je super a děj má rozhodně svoji sílu a hloubku.
Hodnotím ale jen jako lehký nadprůměr. Původní povídku sice neznám, ale je evidentní, že to je přesně ten rozsah, který tento příběh dokáže podat jasnou a údernou formou. Románové přepracování tomu často jen přidává vatu a rozmělňuje děj.
Když jsem přečetl první odstavec, tak jsem teda přemýšlel, jestli to rovnou nezahodit, citlivost na rodný jazyk se vzpírala pokračovat, nakonec jsem tu hrůzu prvních desítek stran vydržel. Teda, pro překladatele to muselo být peklo, pokud teda nebyl rodák z Ostravy ;).
Při čtení této knihy jsem si prošla zajímavým vývojem, podobně jako Charlie. Prvních pár stran byl očistec. Číst text napsaný Chrliem "terí cebít chitrí" bylo velmi náročné. Z první třetiny jsem byla totálně nadšená, protože tolik zajímavých myšlenek, úvah co se podařilo Danielu Keyesovi vtěsnat do textu bylo ohromující. Jen to, že je někdo hloupý nemusí znamenat, že je nešťastný. A naopak, vědění nemusí automaticky přinést štěstí a osvobozující pocit. Pak mi ale přišlo, že se autor lehce odchýlil od formy, nešlo již o deníkové záznamy, spíš vyprávění z pohledu Charlieho a konec jako takový ve mně zanechal otázku, co bylo cílem této knihy? Kritika uspěchaného lékařského pokusu? Nebo úvaha nad tím, kdo a za jakých podmínek je šťastný? Jakoby konec nepasoval k rozehrané partii na začátku. Myslela jsem si, že kniha směřuje jinam. Ale i tak, výborný čtenářský zážitek!
Fantastická kniha, ktera me pohltila, od ktere jsem se nemohla odtrhnout!
Jako fanynka Brichty jsem o knize vedela, ale přišla mi dle songu dost temna a jako milovnice drobnych hlodavců jsem ji proto dlouho odkladala. Nyni jsem ji precetla na jeden zatah a cim vice o ni premyslim, tim vice temat k přemýšlení nalezam. Algernon mi bylo nesmirne lito.
P.S. Taky pri cteni prvni stranky napadlo, ze mate cizojazyčnou verzi? :)
(SPOILER)
Nevím, jestli dojemný či znepokojivý, ale určitě je to smutný příběh, kde dějová linka nejprve stoupá jako po hraně paraboly, aby dosáhla svého vrcholu a pak, zvolna a stále rychleji začala klesat tak, jak se Charlieho mysl vracela do svého výchozího bodu. Je to vlastně potvrzené poselství, že budoucnost je vždycky nejistá a to, co se nám dneska zdá jako neotřesitelná jistota, může být za pět minut hluboká minulost, na kterou si už nikdo ani nevzpomene.
Pro mne je ale nejsilnější okamžik, kdy se hlavní hrdina rozhodne vymanit se z pout své mysli, chce se prostě stát chytřejším, aspoň na pár chvil, a to i za cenu možného návratu do temnoty. On chce víc než jen najít sám sebe. Na druhou stranu je to, cynicky řečeno, zkazka o špatně ověřeném lékařském zákroku a neodpovědném jednání odpovědných na subjektu se sníženou inteligencí.
Četl jsem pouze krátkou verzi v povídce, takže nemohu posoudit románovou podobu. Ale rozhodně doporučuji. Dávám plus.
Tuhle knihu máme doma už léta, ale já jsem se k ní nějak nemohla odhodlat. Teď jsem s ní tedy strávila dvě odpoledne a zas ji s klidem uklidím do regálu. Upřímně nevím, proč je kolem ní tolik halasu. Téma je opravdu zajímavé a dokáže oslovit, Charlie je sympaťák. Ale některé pasáže mi přišly zbytečné a natažené. Ale pokud původně šlo o povídku, pak se to tím vysvětluje. Každopádně celkově mě příběh až tak nezaujal a ke knize se nespíš vracet nebudu.
Před lety jsem poslouchala povídku Růže pro Algernon, kterou výtečně načetl pan Ladislav Mrkvička. Povídka měla 80 minut a to je přesně ta stopáž, abych po celou dobu příběhu měla otevřená ústa. V tomto rozšířeném románovém vydání, jsou některé pasáže dost náročné na soustředění. Navíc je zde romantická linka, která mi přišla úplně zbytečná. Přesto musím dát plný počet bodů, protože tento příběh je prostě strašně silný, smutný a dojemný. Audioknihu čte pan Jan Potměšil. Zhostil se tohoto úkolu, jevištním způsobem a tak jsem měla pocit, že jsem spíš v divadle, než že poslouchám audioknihu. Rozhodně to velmi zpříjemnilo a obohatilo příjemný pocit z poslechu tohoto mimořádného díla.
Jajáj, ja som si aj poplakala. Charlie s nízkym IQ, ale predsa cíti a vie, že môže chcieť viac. Tak súhlasí s operáciou, ktorá mu má pomôcť zvýšiť si IQ. Operácia bola vyskúšaná len na myške Algernona. Veľmi pekné....
Příběh mne zasáhl a oslnil. Lze jej vnímat různě. Nepřipadá mi smutný. Pro mne je nejsilnější poselství o úctě ke člověku.
Silný a smutný příběh. Krásná kniha, kterou jsem hned pořídila jako dárek několika blízkým kamarádům.
Byl jsem z knihy trochu zmaten. Příběh je opředen až legendární slávou, minimálně v zemi původu, v českých končinách si tím nejsem tolik jist. A příběh jako takový je úžasnou sondou do dospívání a mentálního a osobního přerodu jednoho člověka. Části knihy jsou uchvacujícím příběhem, který plně sleduje zlaté pravidlo "Ukaž - neříkej" ať už formou literárního stylu použitých slov, syntaxu a jiných prostředků, sny a vnitřní pochody a starosti to vše bylo nádherně rozprostřeno do pavučiny, která vytvářela vnitřní život Charlieho Gordona.
Tak proč tedy pouze hodnocení 3 z 5? Odpověď je prostá, kniha je o 100 stran delší než by měla být, budu-li velkorysý tak o 75 ale za tím si stojím. Nedávalo mi to zprvu smysl, ale když jsem se dočetl, že kniha byla původně povídkou tak mi došlo, že byla k vydání prostě jen rozšířena. Myslím, že by jí mnohem lépe slušel formát novely, než románu. Ale s výjimkou této výtky jde o rozhodně krásnou knihu s psychologickým podtextem.
Takhle: Růže pro Algernon je úžasnej a geniální příběh a motiv. Ale hrozně nemám ráda tohle románové zpracování.
Nejprv tedy obecně k celé Růži: Dodnes si pamatuju, jak jsem byla tuším v osmé třídě ZŠ v šoku, když jsem ji našla v čítance - taková perla! - a rozhodla jsem se, že si ji ručně (!) celou přepíšu. To neklaplo, ale aspoň jsem se rozhodla, že musím sehnat antologii Vlak do pekla, což se nakonec povedlo. Je to fantastický a nesmírně závažný dílo.
Neskutečně silnej námět a zpracování. Cesta do pekla je jako obvykle dlážděna dobrými úmysly a zvýšit IQ zaostalému chlapci tak, aby mohl normálně a kvalitně žít, no není to pěkný záměr? Začíná vtahující proměna hlavního hrdiny Charlieho a jeho souputnice Algernon... přichází úspěch, nadšení, genialita... a pak hrůza, že to všecko mizí. Prostě to klasické poselství sci-fi; že není dobré zahrávat si s věcmi, které neumíme plně kontrolovat a neumíme dohlédnout jejich dosah... Jedna z nejsilnějších literárních věcí, co znám.
Ale takhle fantastické to je jako povídka. Tohle rozšířené, románové pojetí, se mi těžce nelíbilo. Až mi přišlo, že to rozšíření se zbytečnýma milostnýma motivama tu fascinující, kompaktní a mrazivou scifi kazí. Už to není ono. Knížku prodávám dál... a Vlak do pekla si dál budu hýčkat jako poklad s růží.
Knihy běžně nekupuji, ale tato nesmí v mé knihovně chybět. Pomohla mi pochopit třeba moje děti, ale taky samu sebe. Dětem jsem řekla, že až mi nebudou rozumět a budou se divit co se děje s jejich maminkou, ať si přečtou právě tuto knihu a že jim to říkám dnes, dokud si pamatuji, proč je Růže pro Algernon v mojí knihovně. Krásná kniha, a myslím, že svým způsobem osloví každého.
Po této knize jsem už pokukoval dlouho. Viděl jsem ji ve výběru 100 KNÍŽEK, KTERÉ BY SI MĚL PŘEČÍST KAŽDÝ, dále jsem knihu také viděl na Instagramu a v neposlední řadě mne také zlákalo vysoké hodnocení čtenářů v Databázi knih. Měl jsem nutkání si tuto knihu co nejdříve přečíst, pociťoval jsem, že nyní je správná doba, abych se do knihy začetl. Musím říci, že jsem se rozhodl správně. Kniha je napsaná formou deníkových záznamů. Hned od prvních stránek působí příběh autenticky a to díky tomu, jak Charlie – hlavní postava, si zapisuje pracovní hlášení, ve kterém se vyskytují pravopisné chyby a různá zkomolená slova. Zpočátku jsem měl obavy, aby takto psané záznamy nebyly od začátku až do úplného závěru, poněvadž by se kniha nečetla moc dobře, ale naštěstí to bylo jenom pár stran a splnilo to svůj účel. V knize se střídá přítomnost s minulostí, námět knihy je originální, v knize se vyskytují sny hlavního hrdiny, operuje se s pojmy vědomí, podvědomí a nevědomí. Autorovi se tato kniha moc povedla. Knihu jsem přečetl během jednoho dne, poněvadž byla hodně čtivá a následující den po přečtení jsem si v knize ještě listoval. U některých částí jsem se musel pozastavit a zamyslet se nad nimi. Knihu doporučuju a knihu hodnotím na 100 %. Kniha určitě stojí za přečtení a tuto knihu určitě zařadím mezi nejlepší TOP knihy za rok 2020.
Hlavním námětem knihy je mentální postižení. Pro rodiče je určitě těžké, pokud jejich dítě má mentální postižení. Záleží také na stupni postižení. Myslím si, že rodiče se musí rozhodnout, jestli budou dítě vychovávat sami, anebo dítě předají do ústavu, kde bude o něj postaráno odbornými pracovníky. Pokud se rodiče rozhodnout vychovávat dítě s mentálním postižením, musí ho plně přijmout takového, jaký je a vyrovnat se s jeho postižením, projevovat mu lásku po celý jeho život, aby dítě mělo pocit, že ho rodiče mají rádi. Děti s tímto postižením jsou více vnímavější a citlivější než zdravé děti. Pokud rodiče nejsou schopni vychovávat dítě s tímto postižením, nebudou se k těmto dětem chovat dobře, budou upřednostňovat jiné jejich děti, které jsou zdravé, pak asi těmto dětem bude lépe v nějakém ústavu, kde se mohou mít lépe než u vlastních rodičů. Osobně znám několik lidí s mentálním postižením a určitě jejich rodiče si zasluhují moji úctu a obdiv, že se o tyto děti starají po celý jejich život. Vím, že to nemají jednoduché, ale přesto přese všechno je mají rádi, věnují se jim, jak nejlépe dovedou, a myslím si, že nikdy v životě by je nenapadlo, že by se jich dobrovolně vzdali. Je to starost na celý život. Ne každé dítě s mentálním postižením má takové štěstí. Je smutné, pokud se někteří lidé posmívají lidem, kteří jsou mentálně postižení a mají z nich legraci, jak se také dočteme v tomto románu, kdy Charlie je vystaven posměchu některých lidí. To je doopravdy smutné, ale bohužel existují takovýto lidé. Doufám, že jich je minimum.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
I ve světě, kde je všechno jenom jako, musejí být nějaká pravidla. Jednotlivé části musejí patřit k celku a zapadat jedna do druhé.
A jaký blázen jsem to byl, že jsem si kdy myslel, že profesoři jsou intelektuální velikáni. Jsou to lidé - a mají strach, že se to svět dozví.
Ale nemůžu mu to mít za zlé, protože si neuvědomuje, že zjistit, kdo skutečně jsem, najít smysl celku mojí existence, k tomu patří stejně znát své možnosti do budoucna jako svou minulost, stejně tak to, kam jdu, jako odkud jsem přišel. I když víme, že na konci bludiště života je smrt, teď je mi také jasné, že ze mě to, čím jsem, činí právě zvolená cesta bludištěm. Nejsem jen věc, jsem i způsob bytí – jeden z mnoha způsobů -, a pokud poznám cesty, kterými jsem se ubíral, i ty, které mi zbývá projít, pomůže mi to pochopit, co se ze mě stává.
Život a práce jsou nejbáječnější věci, které člověk může mít.
Inteligence zbavená schopnosti dávat a přijímat cit vede k mentálnímu a morálnímu zhroucení, k neuróze, možná i k psychóze. Řekl bych dokonce, že když je mysl pohlcena sama sebou, pracuje jen k vlastním cílům a vyloučila jakékoli lidské vztahy, vede to pouze k násilí a bolesti.
Když budu jenom stát, dojedu až dolů, ale když začnu běžet, třeba aspoň vydržím na jednom místě. Důležité je pořád upalovat nahoru, ať se děje co se děje.
Tato kniha bude mít v mé knihovně stále místo.. Podle mě osloví každého, v každém věku i když si ji užijeme každý z nás jinak. Každou chvíli jsem si zapisovala úryvky a po posledních 10 stranách přišlo AHA! ? TY JOO. !!
„Ale kde je moje místo? Kým a čím teď jsem? Je moje bytost součtem celého mého života, nebo jenom posledních měsíců?
Neobyčajný príbeh o sile a úskaliach intelektu a o tom, že na konci Gaussovej krivky je prázdno. Na oboch jej koncoch.
Charlie je vlastne ako murár, ktorého čitateľ sleduje občas až z nepríjemnej blízkosti. Zo začiatku je až roztomilo ťarbavý a neschopný, jeho stavba sa mu neustále rúca. Lenže Charlie sa nevzdáva, prikladá tehličku k tehličke, až sme si v jednej chvíli istí, že to zvládne. Pretože v jednom okamihu si Charlie na konci kapitoly položí jednu otázku: „PROČ.”
Veľa ľudí píše, ako im táto kniha pripomenula, že často priveľa myslíme a príliš málo cítime. Koľko z nich by však vymenilo niekoľko stupienkov IQ za vyššiu empatiu, za aspoň trochu vyšší cit? Okrem toho, neriadili sa všetci, ktorí Charleymu ubližovali, práve emóciami? Negatívne, či pozitívne, stále to boli emócie. A tak si z knihy odnášam nielen len až nepríjemne pálčivý pocit niečoho neuchopiteľného, no opäť i poprenie citátu Charlieho Chaplina, ktorý sa nechal počuť, že „Príliš veľa myslíme a príliš málo cítime.“ Nie je to presne naopak?
„Inteligence a znalosti mě změnily a on by mě nesnášel, protože můj růst jej zmenšil. A to nechci.“
Nechápu, že mi tahle kniha unikala tak dlouho a já se k ní dostala až teď. Každopádně jsem ráda, že jsem se mohla do tohoto románu ponořit. Je to vlastně dost smutné a bolestivé čtení - o to víc, když víte, k jakému konci to celé směřuje, a vy s tím jako čtenář nemůžete vůbec nic dělat. Autor skvěle předestřel myšlenku, zda inteligence a vzdělání je skutečně to "nej", co člověk v životě potřebuje, když to potlačuje další složky lidského života.
Jednu hvězdu jsem ubrala - zhruba v prostředku jsem se párkrát přistihla, jak se na text nedokážu plně soustředit a musím si některé pasáže číst opakovaně. Nevím, jestli to bylo mnou nebo knihou, ale trochu to při plynulém čtení rušilo. Ale kniha je jinak vynikající a moc doporučuju!
Znepokojující, tíživé, depresivní. A přesto jedna z nejopravdovějších knih o člověku. Vždycky si říkám, že už to v rámci zachování zdravého rozumu nikdy znovu číst nebudu - a vždycky se zase vrátím. Při každém čtení se mi odhalí nový rozměr...a nové otázky.
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimentyAutorovy další knížky
| 2016 |  Růže pro Algernon |
| 2023 | 24 osobností Billyho Milligana |
Pro mě asi nejdokonalejší příběh všech dob. Ještě více než román se mi líbila ta povídková forma, ale to je detail. V tom na první pohled jednoduchém ději je neskutečně mnoho podnětů k přemýšlení a při diskusi s jinými čtenáři zjistíte, že vám toho spoustu uniklo. Je fantastické, co všechno vám ta kniha říká, když jí nasloucháte.