Růže z Jericha
Michaela Štěchová
Říká se, že láska hory přenáší. Jak se ale Magda a Kareem přenesou přes všechny kulturní a názorové rozdíly? Egypťan svázaný pravidly islámu a nespoutaná, impulzivní Češka žijí v Německu. V napjaté společenské atmosféře je Kareem vyčerpaný beznadějným hledáním zaměstnání a steskem po vlasti. Jednoho dne bez jakéhokoliv varování zmizí. Magda se ho vydá hledat do Káhiry a ocitá se v úplně jiném městě, než jaké znají turisté. Netuší, co všechno ji tam čeká…Netradiční próza mladé české autorky vypráví o střetu kultur s citem pro humorné situace a vtipné dialogy. Díky osobní zkušenosti zasvěceně a barvitě vykresluje prostředí přistěhovaleckých komunit.... celý text
Přidat komentář
Jde rozhodně o zajímavou knihu, která pracuje s aktuálními tématy. Připomíná stereotypní názory, které můžeme mít o jiných kulturách, zároveň ukazuje realitu právě těchto kultur, o kterých si často myslím, že je známe, ale přitom na ně pohlížíme jen skrze to, co se dozvíme v televizi nebo na dovolené. Oceňuji, že i když se pojednává o vážnějších tématech, je kniha psaná s nadsázkou. Přes všechny klady se ale nemůžu zbavit dojmu, že jsem prostě četla love story, byť v jiných kulisách než obvykle. A ne knihu, která by nějak obohatila nebo změnila můj pohled. Proto ty tři hvězdy.
Střet naší kultury s islamem. Střet svobody s přísnými pravidly. Jsem ráda, že jsem se narodila a žiji tady a v tomto čase. Moc jsem všem fandila, bylo mi líto Kareema a jeho kamarádů i rodiny.
Bála jsem se, že dostanu nějakou českou verzi Bez dcerky neodejdu či Květ pouště.. místo toho jsem četla skvělou knihu o útrapách islámských uprchlíků v Německu a o střetu dvou opravdu neslučitelných kultur. Kniha je plná cynických poznámek a humoru.. sarkastického humoru a jde vidět, že knihu psala češka s pořádným nadhledem a nulovou korektností, což by už asi v němčině nebo angličtině neprošlo. :-)
Kniha popisuje život egyptského politického uprchlíka Kareema žijícího ve Stuttgartu, a zároveň odkrývá jeho minulý život.Z vlasti utekl před vězením a jistou smrtí po politickém převratu, kdy armáda svrhla demokraticky zvoleného prezidenta Muhammada Mursího a jednom v nejkrvavějších masakrů na náměstí Rabaa v roce 2013.
Kareem je hodný kluk, pracuje v nemocnici, v uprchlickém táboře, a snaží se dostat na medicínu. Potíže nastanou v momentě kdy si umane, že si za ženu vezme kamarádku Magdu, českou tvrdohlavou holku, která je všechno jen ne halal. Střet kultur ale výrazně kazí vzájemnou náklonnost. Pocity vykořenění a stesku po domově oba zavedou zpátky do Káhiry.
Kniha ukazuje, že ne každý uprchlík je hned atentátník, násilník a člen IS. A přesně proti těmto nálepkám musí káhirský uprchlík Kareem v běžném životě bojovat. Ukazuje maloměšťácké a xenofobní názory Čechů a Němců a hezký nastavuje zrcadlo. Nachytala i mě .. při čtení části kde hlavní hrdinka jde setmělou uličkou a proti ní se vydají dva Syřani, bylo mou první myšlenkou... Ježíši teď ji určitě znásilní, a oni hoši chtěli jen poděkovat :-)
V první řadě bych chtěla poděkovat za krásnou knihu s poetickým jazykem, jakou jsem už dlouho nečetla. Příběh otevírá spoustu témat a je znát, že autorka ví, o čem píše, ať už z vlastní nebo intenzivně zprostředkované zkušenosti.
Velkým přínosem knihy je, že přibližuje svět islámu velmi zdařilým způsobem, který dokáže oslovit i mladší generaci. Nejvíc na mě zapůsobilo líčení „egyptského jara“ – velmi osobní a velmi věrohodné.
Příběh působí reálně, dokud ho čtenář oživuje, dýchá spolu s jeho hrdiny, cítí jejich tep a touhy.
Oddělením postav se příběh láme a začíná působit uměle. Jako kdyby byly deníkové záznamy najednou psané s odstupem, jako by hrdinka všechno sledovala zpovzdálí a jen nám vyprávěla, co prožil někdo jiný. Některé věci se asi musí prožít ještě jinak, pokud chceme, aby působily opravdu pravdivě a skutečně. Pokud nechceme, je to takhle zcela v pořádku.
Zpětně se mi ještě líbí pojetí tématu „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. I když se mění řeka, stejně tak jako se měníme my, nemění se třeba to, že pořád máme na sobě ty stejné oblíbené boty, že si s sebou stále neseme naše sny a touhy, ale i křivdy a zklamání. Jsme to pořád my – a i když jdeme dál, v některých věcech zůstáváme stát na místě, aniž bychom to tak chtěli, aniž bychom si to plně uvědomovali. A to je právě ta obyčejná, ale pravdivá životní zkušenost – všechno se může změnit, všechno můžeme změnit, ale jsme to pořád my.
P. S.: Škoda jen spoileru na obálce knihy, který knihu vůbec nevystihuje.(!)
Zajímavý téma, oceňuju vtipné situační dialogy. Asi mi tam něco chybělo, aby mě to chytlo úplně za srdíčko, ale nedokážu specifikovat, co. Zajímavý exkurz do jiné kultury a mentality ... a taky do naší české xenofobní reality.
Kniha není vůbec špatná, je hodně specifická a jiná. Překvapivě mě část z Egypta bavila méně a hůře jsem se už na knihu soustředila. Přesto se knížka četla dobře a líbilo se mi téma různých kultur, je to minimálně na zamyšlení.
Vskutku zajímavá kniha, která skvěle vystihuje poněkud...ožehavá témata současnosti. Pokud nic jiného, mohl by si z toho čtenář odnést alespoň to, že je někdy celkem fajn podívat se na problematiku z více úhlů pohledu a také "přestat házet všechny do jednoho pytle". Člověk si při čtení najednou uvědomí, jak krásně se tu vlastně máme.
Četlo se mi skvěle, od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
P.S.: Trochu mi tam chyběla zápletka s osůbkou To, ale jinak super. :)
Za mě velmi příjemné překvapení - ke knížce jsem se dostala přes autorčinu prvotinu, přičemž Růže z Jericha je dle mého o poznání lepší.
Sama jsem žila v Německu, na koleji plné Arabů a s jedním z nich, Egypťanem, mě pojí mnohaleté přátelství. U některých částí knihy jsem si říkala “bože, nebydlela tam autorka s námi? “Nečetla naši korespondenci? “Nebyla se mnou u mých rodičů, když zjistili, s kým na koleji bydlím a kamarádím se?.
Takže doporučuji všem, kdo mají srdce otevřené a nechtějí stále žít jen ve svých “pravdách. Knížka je navíc velmi čtivá a vtipná, kolikrát jsem se smála nahlas.