Růženky
Owen King , Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384986/bmid_ruzenky-K5n-384986.jpg
4
553
553
V budoucnosti, tak blízké a skutečné, že se může odehrávat v tomto okamžiku, se stane něco podivného. Když ženy usnou, obalí se jemnými sítěmi a znehybní, takže připomínají kokon. Pokud je někdo probudí, nebo se pokusí protrhnout síť zahalující jejich tělo, ženy se rozzuří a reagují nesmírně násilnicky. A když spí, odebírají se kamsi do neznáma... Muži v našem světě zůstali opuštění a musejí si nějak poradit sami. Avšak jedna žena, záhadná Evie, je vůči spavé nemoci imunní. Je ta nemoc požehnání nebo kletba? Je Evie medicínskou anomálií, kterou je třeba studovat, nebo je to démon, kterého je třeba zabít? Děj Růženek je zasazený do malého městečka v zákoutí Apalačských hor, v němž se nachází ženská věznice, a ta v tomto provokativním a strhujícím románu, který napsal Stephen King spolu se svým synem Owenem, sehraje zásadní roli.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2018 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Sleeping Beauties, 2017
více info...
Přidat komentář
Měla jsem větší očekávání a to se bohužel nedostavilo. Spousta postav mě odrazovala ve čtení, nemohla jsem se začíst, po pěti stránkách jsem odkládala a téměř se "nutila" do pokračování. Nakonec jsem se zakousla a dala posledních 300 stran na tři zátahy. Bohužel závěrečné bang-bang akce nemusím a proto jsem ráda, že mám čtení za sebou. Škoda.
PS: Když čtu knihu, na které se podílelo více autorů, vždy přemýšlím, kerá pasáž je psaná kterým autorem nebo kdo co vymyslel a co vlastně který z nich napsal:)
Zatím jsem od Kinga četla jen Zelenou míli a u Růženek mě hodně zaujala anotace, tak jsem se těšila. Bohužel mě kniha trochu zklamala. Nemohla jsem se do děje pořádně začíst, nic mě nenutilo v očekávání číst další kapitolu, vše plynulo tak nějak pozvolna, až jsem z toho sama taky málem usnula. Velké množství postav, jejichž psychologie nebyla nijak zvlášť propracovaná, pro mě bylo taky takové menší mínus. Je to takový průměr, ale určitě dám Kingovi ještě šanci.
King je můj nejoblíbenější autor a na každou novou knihu čekám jako na smilování. Tato kniha má výborný potenciál, příběh je poutavý, zápletka neotřelá, ale celkem mě zklamal konec. Od mistra jsem zvyklá na lepší a hlavně nečekanější závěry. Kvůli rozuzlení hodnotím knihu jako dobrou.
Výše uvedený obsah knihy je naprosto postačující, aby si zájemce udělal názor, zda chce knihu číst. Protože mám knihy Mistra rád, Růženky jsem si přečetl. Závěr ? Spíše průměr. Vše začal výborně, ale při usínání žen, jsem začal usínat také . Kapitoly, kdy spící ženy procitnou a žijí svůj nový život, jsem přeskakoval. Je dobře, že autoři sepsali na 3 stránky seznam hlavních postav (a že jich je), aby se čtenář v počátcích vůbec orientoval. Kvůli námětu předpokládám, že dojde i ke zfilmování. Ale Zelená míle to zdaleka nebyla.
Ale nemohu než se ještě zmínit o geniálním komentáři, který napsal níže "heavy".
On zde vystihl t.zv. "jádro pudla" !
Malinko nevyrovnaná spolupráce dvou Králů. Skvělý začátek s chytlavou zápletkou o usínajících ženách a o tom co muži budou provádět, když na ně holky nedohlédnou, se čím blíže jsme konci dost rozmělňuje. Ve finále ani nepřináší jasné poselství, krom toho že ženy jsou mnohem důležitější, lepší, chytřejší atp. (může chlap napsat něco jiného a přežít?) než muži. Kingové od počátku ve čtenáři budují velká očekávání s obrovským rozsahem, ale ve finále znovu záleží jen na pár lidech z jednoho městečka. Strašná škoda, že se nikdy nedovíme proč se to stalo, ani co přesně je Evie zač (objevil se náznak příbuzenského vstahu s Flaggem), je to matka příroda, démon, po čertech sexy strom? Clint jako hlavní hrdina v závěru téměř sleze ze scény. Proč? I tak jde o skvělé a napínavé čtivo, časy Svědectví jsou ale bohužel asi pryč.
King patří mezi moje nejmilejší spisovatele. Růženky hodnotím jako lepší střed. Chyběla mi hororová atmosféra, akčnost, rychlý spád mi vadil. Líbilo se mi téma, propracovanost postav - a že jich bylo hodně, to mi nevadí, u Kinga je to obvyklé
Sedí Stephen King po ránu u stolu, hrnek kafe, v televizi zápas Red Sox, s tužkou, čistým listem papíru a přemýšlí.
“Tak koho dneska necháme umřít?
Třeba všechny, kteří přijdou na maturiťák! Moment, to ne, to už jsem kdysi napsal.
Nebo všechny, co odejdou ze supermarketu! ….Ba ne, to už tady bylo.
Co třeba všechny, který zavolaj mobilem?! ….Hmm, to je taky starý.
Ha, ha, jednou jsem pro změnu nechal obživnout ty, co se dostali až na indiánský pohřebisko!“
V tu chvíli strčí do místnosti hlavu nejmladší synek Owen.
„Hele, tati, máma vzkazuje, že ti hrozně řve televize a ona nemůže spát! A že jestli to neztlumíš, stane se něco hroznýho!“
„Mám to“, raduje se King senior, „necháme všechny ženský pořádně vyspat!
A aby je nic nerušilo, zabalíme je do kokonu jako můry! A kdo je vyruší, zažije něco nepříjemnýho! Owene, hochu, nikam nechoď, pomůžeš mi s tím!“
P.S. možná se vám to bude zdát těžké, ale pokud knihu dočtete do konce, uvidíte zvláštní strom s obrovskými kořeny, který nikde jinde neroste, potkáte bílého tygra, papoušky a mluvícího lišáka. Pokud knihu dočtete do konce, učiní vás lepšími, zbaví vás vzteku, vrátí vám rovnováhu a chuť udělat někomu radost. Vím, co říkám, udělal jsem to!
Knížka se dobře četla, byla zde spousta nečekaných a nepředvidatelných událostí, místy jsem měla pocit, že "tohle už jsem někde u Kinga četla".
Uprostřed knihy jsem se při čtení zasekla, ale vrátila jsem se a druhou polovinu dočetla téměř naráz - trochu jako by se lísala k dílům ve stylu Bachmanna než Kinga.
Postav tak bylo víc než dost, občas jsem se v nich ztrácela, hlavně v závěrečných scénách.
Kniha se mi líbila, lepší průměr.
Za mě tedy také zklamání, žádná propracovanost postav a pokud knihu nečtete v kuse na pláži, ale jen tak hoďku před spaním, tak se v ději a množství postav zcela ztratíte, teď jsem dočetla Černočernou tmu a to byla pecka. Asi se musím ztotožnit s jinými komentáři, že dávám přednost propracované psychologii postav a ději, který odsýpá - ne jen tak plyne. Vyloženě jsem se k dočtení musela nutit.
Kniha se mi četla celkem dobře, typická Kingovka a na žebříčku jeho děl by byla někde uprostřed. Líbí se mi nápad na příběh i rozpracované detaily (např. co se stane s dětmi, když jejich matky usnou), naopak negativně hodnotím velké množství postav a ke konci knihy mě napadlo spoustu otázek ohledně celého fungování světa i nemoci, které nebyly objasněné. Takže takový průměr.
Možné spoilery: Prostě King. Ukecané, ale dobré. Je pravdou, že jsem čekal něco úplně jiného. Myslím, že nějaké nápady by se mohly více rozvinout a nějaké situace zas zredukovat. Horor bych to nenaznal. Spíše psychologickým dramatem. Předposlední část to trochu zachránila, ale konec to opět trochu zabil. Dobrý střed 2,5*
Pohádkový motiv Kingovi sluší, ale po přečtení si připadám ošizená o spoustu odpovědí. Chybí tam to velké - a jako proč vlastně? :D
Ale napínavé to je, což o to, den jsem pronásledovala kolegyni a tahala z ní spoilery.
A jen tak naprosto mimochodem - páni Kingové asi nikdy moc nefungovali v ženském kolektivu...
Šerifka Lila Norcrosová, 45, úřad šerifa v Doolingu.
Drew T. Barry, 42, úřad šerifa v Doolingu.
Angel Fitzroyová, 27, vězenkyně č. 4601959-3
dr. Clinton Norcross, 48 vedoucí psychiatr,
Eva Blacková, věk odhadem 30 let, cizinka.
Možná mě měl zarazit ten dlouhatánský seznam jmen, který autoři Stephen a Owen Kingové zařadily na počátek této pohádky. Ale, ne, to mě ani nenapadlo, protože to je mistr King a kdoví, jaké má se seznamem vůbec úmysly.
Citát: Spát je jako být mrtvá.
Krásný a opět geniální nápad, dostal ten King (nevím který) a já mu to žral. Vzrůstající napětí, usínající ženy, zblázněný muži, nepokoje, nemohoucnost a láska. To vše asi tak do půlky příběhu. Pak už to šlo z kopce. Jak dějově, tak logikou.
Malá ochutnávka:
Bylo nebylo, žil jeden záhadný vězeňský psychiatr, který se oblékl celý do černého, vyběhl do noci a lehl si napříč dálnicí. Přiřítil se autobus linek Trailways a zbavil ho trápení a všichni pak žili šťastně až do smrti, nebo možná taky ne, ale to už byl problém toho záhadného vězeňského psychiatra. Konec pohádky.
Chladná druhá polovina příběhu, nezajímavé situace a opakující se události mě pomalu uspávaly. Pak přišla poslední třetina knihy a už jsem se trápil. Rychlost, jakou se události začaly vyvíjet jsem nějak nestačil sledovat. Odstavec střídá odstavec, kapitola kapitolu a všude spousta lidí. Ztrácel jsem v postavách orientaci. Vrcholem toho všeho je jakýsi pokus o dovysvětlení osudů některých obyvatel Doolingu. Tak to už mě vůbec nebavilo, protože bych přivítal, aby to pan spisovatel nechal na mě a na mojí představivosti. Místo toho mi spíš příběh pokazil.
Citát: Pohádky jsou jen pohádky, ale ty, které přežily stovky let, musejí obsahovat zrnko pravdy.
Určitě tento román neodsuzuji, ale mé hodnocení je nízké. Na Kinga, kterého přímo žeru jsou tři hvězdy sice málo, ale dle mého jsem mohl dát i jen pouhé dvě. Ta třetí hvězda je za ukázku umění psát. Z tohoto příběhu jsem totiž vydoloval skoro třicet citátů. To samo o sobě poukazuje na mistrné ovládání pera, nebo spíš dnes už jen klávesnice. Pan King prostě umí a já mu to neberu. Ukázku jeho umění, (všechny citáty jsem věnoval Owenu Kingovi) si můžete přečíst v sekci na mém profilu - Oblíbení – Citáty.
Citát: Bylo by přece hrozné zemřít se špatnou knihou.
Musím se však zmínit o jedné věci, která mě v příběhu totálně rozesmála.
Pravidlo pro to, aby ženy ve věznici neusnuly:
Jak udržíte trestance ve věznici vzhůru? (je tam celkem pět bodů, ale pro zasmáni jsem vybral ten první.)
A) Pusťte do vězeňského rozhlasu Metallicu a přehrávejte jí v nekonečné smyčce!!!!! Tak tohle je opravdu hovadina, která mě rozesmála. Skupina Metallica totiž v poslední dekádě hraje skoro samé uspávací ploužáky. Tady se mistr King trochu víc seknul. Pro doporučení k neusnutí bych ženám vybral například Cradle of Filth.
Citát: Polib svého muže, než půjdeš spát.
Líbil se mi Kingův návrat k velkým románům, na druhou stranu je tu vidět, že to nepsal přímo on. Styl je sice zachován, i některé slovní obraty, ale je to poznat na nedostatečné hloubce postav. Pamatuji si, jak mi bylo líto postav zabitých na začátku Mr. Mercedes, a to byl jenom prolog. Tady nic.
Plus má originální nápad a vyústění, které je pro různé postavy všelijaké. Mínus dávám za nedotaženosti a genderovou agitku.
Je vtipné, jak se snaží muž vcítit do ryze ženského kolektivu a idealizuje ho. Pánové, věřte mi, že byste nechtěli být žena mezi ženami, protože je to peklo obsahující věčnou nevraživost, pomluvy, neupřimnost, vyčleňování obětí z kolektivu atd. Potřebujeme se navzájem, protože jinak spadnou zábrany. Ano, muži bývají násilníci nebo alkoholičtí darmojedi, ale těch není většina. Stejně jako většina žen nejsou hloupé hysterky nebo zlatokopky.
Konec mě spíš zklamal tím, že nepřináší žádné překvapení. Taky jsem se nedozvěděla některé věci, které mě zajímaly.
Jelikož je Stephen King můj nejoblíbenější spisovatel tuhle knížku jsem si nemohla nechat ujít. A zase mě nezklamala.
!!! POZOR, SPOILERY !!!
Příběh byl bohužel slabý (a na Kinga velmi slabý). Líbil se mi začátek, a pak závěrečná bitva o věznici. Závěrečná třetí část (po probuzení) byla tak na hodnocení "odpad". Mám rád rozsáhlé romány, takže množství postav mi nevadí, ale vadilo mi, že to bylo takové celkem o ničem. Baby usnuly, chlapi si zablbli, baby se probudily, všichni se polepšili a svět se stal o trošku více sluníčkovým (čemuž teda ani trošku nevěřím, myslím, že by se toho moc nezměnilo)... :-)
Tak tato kniha mne bavila a moc. Úvodní seznam osob sice málem odradil, ale stačilo pár stránek a byla jsem lapena jak můra na světlo ... Jen jsem trochu skeptická k závěrečnému rozhodnutí žen ... :o)
Knížka mě bavila, akorát jsem se občas ztrácela v přemíře postav. Je zvláštní, že zrovna takovou knihu napsali muži.
Oproti Kouzelné skříňce pro Gwendy je tato kniha typický King. Jak si někteří stěžují na množství postav, tak za sebe musím říct, že mi větší v tomto provedení více postav nevadilo. Naopak - dostatečně jsem si užíval dílčí příběhy vykreslovaného města. Pod kupolí (k čemuž mají Růženky "blízko") jde vše však jaksi více do hloubky - více vnímáte město, více a do větší hloubky prožíváte postavy. Užívat si člověk může i klasické a propracované Kingovo přeskakování po postavách, v čase, v místech.
Za co ztrácí Růženky pár bodů je fakt, že jsem si žádnou z postav vlastně neoblíbil. Jednotlivé postavy v určitých situacích chápete, byť s nimi nesouhlasíte. A v některých situacích jim fandíte, ale ne tak moc, abyste pro případnou chladnokrevnou Kingovskou smrt postavy "truchlili".
Děj je zajímavý, poutavý a rozhodně nenudil. Knihou jsem proletěl a nikdy jsem neztratil tu vášnivou potřebu "číst dál, když je to zrovna teď tak zajímavé". Hlavní motiv knihy je nápaditý a originální. Na druhou stranu způsob podání ženství a rozpracování "ženské role" v Růženkách mi úplně nesedl (což si uvědomuji hlavně teď - s krátkým odstupem po dočtení). Glorifikace žen, jakožto těch dobrých a správných, které dělají chyby jen z důvodu, že je k nim navedli/svedli/přinutili muži (nebo okolnosti s muži spojené) a pojetí "nového světa", v němž by byl díky ženám "nový ráj" bylo až absurdní. Nerad takové přirovnání používám ale připadá mi přiléhavé - pojetí žen je až americky hysterické (jak jen to v USA dokáží roztočit do takových rozměrů a situací, že se vlastně ztrácí původní podstata problému - viz #MeToo?). Na stranu druhou na Růženky můžeme nahlížet jako na vzdání holdu ženám a jako poklonu ženství, pro což absurditám může být člověk i nakloněn. Možná že mají být Růženky naopak povedeným "biblickým příběhem," který očišťuje ženy, že to nebyla Eva, která svedla Adama, ale byl to naopak Adam, který přímo, násilím, okolnostmi, sám sebou (svou hloupostí, prudkostí, závislostí,...), atd. přinutil Evu k hříchu. Ať je to jakkoliv, tak toto je značná část příběhu - a jeho background, která čtenáři buď více či méně sedne (nebo nesedne).
Závěr Růženek je bohužel mírně předvídatelný. V celém příběhu se neodehraje žádný významnější zvrat, který by dramaticky zamíchal kartami, vyloženě překvapil nebo šokoval (jako tomu může být do jisté míry např. v knize Kříďák - C.J.Tudor).
Srovnám-li Růženky s Pod kupolí, pak bych nemohl dát stejné hodnocení - Pod kupolí prostě svoji hloubkou, dějem a zpracováním vede. Na druhou stranu rozhodně nelituji, že jsem knihu četl, moc jsem si ji užil a rád ji budu mít ve své knihovně.
Přečetla jsem od Kinga většinu knížek a ještě nikdy se mi nestalo, abych dokázala rozečtenou odložit a třeba tři dny se k ní nevrátit. Tady mi to divný nepřišlo a spíš jsem se nutila k návratu. V některých částech sice byl znát Kingův (Stephenův) rukopis, ale jaksi naředěně, takže nápad sice skvělý, ale nefungoval. Škoda. Nechci přemýšlet, kdo komu víc pomáhal, ale možná by měl nechat syna, ať si najde vlastní cestu.