Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel)
Ivan Wernisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441425/bmid_ruzovejch-kvetu-sladka-vune-virtuos-Vv5-441425.jpg
5
23
23
Soubor je pestrým poetickým kaleidoskopem, v němž se objevují úvahy o umělecké tvorbě, mikropovídky, vzpomínky, nebo záznamy snů. Wernisch rovněž využívá i další neobvyklé útvary, jakými jsou třeba zápisy hovorů odposlouchaných v hospodách, vlacích nebo na ulici. Tyto dialogy jsou ovšem autorem upravené do svébytných textů a celek pak působí jako zcela původní a nezaměnitelná poetická koláž, směřující především k pojednání o životě a smrti, nebo, v autorově případě, o čekání na smrt. I v těchto neradostných předtuchách však Wernisch neztrácí osobitý smysl pro černý humor a mystifikaci.... celý text
Přidat komentář
Tohle byl tuším "můj" první Wernisch. A spíše až po letech mi došlo, že tahle nenápadná poezie (někdy téměř ne-poezie) je pro mě to pravé ořechové, potažmo - jak to tak alespoň vidím - pravdivé, upřímné, čisté a až dětsky naivní, ale o to moudřejší a dojemnější.
Autorovy další knížky
| 1965 |  Zimohrádek |
| 1992 |  Doupě latinářů |
| 1961 | Kam letí nebe |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
Přiznávám, že jsem trochu zklamaná, asi jsem čekala, že každá kniha od Wernische bude tak dokonalá, jako ta první, kterou jsem četla (Plop!), ale tahle mě zkrátka nějak nedostala. Mám nonsense ráda, ale v tomhle pro mě bylo vážně obtížné se orientovat (možná jsem na to ale jen neměla tu správnou náladu). Některé básně jindy sekce básní spolu souvisí, ale jak chybí nadpisy, nebo jakékoli rozdělení do sekcí, je to trochu únavné a přiznám se, že už jsem pak i ty souvislosti přestala hledat a snažila se pochopit. To samozřejmě neznamená, že s Wernischem končím...