Růžový elixír - Metafyzické příběhy III.

20.03.2020

Eduard Tomáš sepsal povídky, v kterých nás vede pomocí záhadných, fantastických a podivuhodných příběhů do našeho vnitřního světa. Můžeme díky nim poznat sama sebe jako pozorovatele života, který tu žijeme v tomto současném těle. Pro ty, kteří věří, tuší či vědí, že tu nejspíš nejsme poprvé a možná ani ne naposledy, to může být čtení povzbudivé a ledacos vysvětlující. Pro ty, kteří na opakované převtělování nevěří to mohou být jen zajímavé a možná nepochopitelné příběhy.
V prvním příběhu Buvol z Kemandangi jsem našla moudrou větu, která nás upozorňuje na sílu myšlenek: Zlo člověk spatřuje jen tehdy, když je sám dělá nebo myslí.
Druhý příběh s názvem Zloděj snů upozorňuje na to, že je možné snášet daleko více bolesti, než bychom byli ochotni připustit, ale je k tomu potřeba naučit se určitou docela těžkou věc.
Třetí příběh Pán osudu je o tom, jak se člověk může spolehnout na své sny. Jen je třeba trpělivě počkat.
Skála sebevrahů je docela dojemný příběh o místu, kde sebevrahové, kteří se již rozloučili se svým životem, mohou poznat, jak se dá žít ve vnitřní blaženosti.
Pátý příběh Prstýnek s tyrkysem může vypadat jako příběh s nepochopitelným koncem, jenže on je v podstatě o našich všelijakých světských touhách, které nakonec nutně vždycky vyplynou v touhu duchovní.
Poslední příběh, podle kterého se jmenuje i celá knížka, je nejdelší ze všech, je to příběh téměř detektivní, ovšem opět s duchovní tématikou mimozemských světů a mimotělního putování. Kvůli tomuhle příběhu jsem si knihu vypůjčila z knihovny, ale pro mne byla působivější Skála sebevrahů a Prstýnek s tyrkysem.