Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482081/bmid_rvi-potichu-bracho-pub-482081.jpg
5
618
618
Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Kniha získala Zlatou stuhu 2017 a byla nominována na Magnesii Literu.... celý text
Přidat komentář
Moc se mi kniha líbila, přečtena jedním dechem. Úžasně popsána problematika autismu. Moc zajímavé.
Nejsem zrovna cílová věková skupina, ale knížku jsem si přečetla s chutí. Pro školáky fajn čtení a hlavně dobrá, alespoň částečná osvěta ohledně Pás.
Před lety se o této knize hodně mluvilo. Od té doby jsem měla v úmyslu si ji přečíst. S problematikou autismu jsem se už setkala dříve i v jiných knihách, zde je příběh vyprávěn sestrou - dvojvaječným dvojčetem Jeremiáše, který trpí poruchou autistického spektra. Příběh je čtivý a ukazuje, jak je to těžké pro všechny a také dobře popisuje projevy poruchy.
Když jsem na knihu náhodou narazila v knihovně, věděla jsem, že se o ní několik let zpátky hodně mluvilo. Teď už vím proč. Autorce se opravdu daří čtenáře seznámit s poruchou autistického spektra, a to z více úhlů pohledu. Příběh je vyprávěn dospívající dívkou, jejíž dvojče touto nemocí trpí a my se skrze ni dozvídáme, jaké to je nejen pro ni samotnou, ale i pro její maminku a blízké okolí. Představeno je nám také spektrum této nemoci, tedy jaké podoby může tato nemoc mít a že je tato škála opravdu široká.
Jedná se tedy o velmi povedenou knihu, která je určitě nejen pro děti, ale i dospělé.
Tohle jsme měli ve škole číst v rámci nějakého projektu. Předtím jsem se s tématem autismu nikdy nesetkala, takže jsem se knihy ze začátku hodně obávala. Kniha však byla úžasná, čtivá, a hlavně a to zejména poučná.
Už vyšlo celkem dost knih o tom, jak vidí svět člověk s autismem. Na tomto příběhu je úžasné, že zobrazuje život s autistou z pohledu jeho blízkých, kteří se o něj starají. A především z pohledu sestry, jejíž dětství vlastně muselo ustoupit do pozadí. Zasloužila by metál. Je to kniha nádherná, ale i strašlivá. A rozhodně stojí za přečtení.
Velice silný příběh neúplné rodiny,kterou potkala výchova autisty.Kniha se čte velice dobré a je poučná.
Tak toto bylo moc krásné čtení. Maminka, žijící sama se čtrnáctiletými dvojčaty. Kluk, Remí, je autista s mentální retardací. Holka, Marťa, je zdravá fajn holka, která díky bráchovi musela dřív dospět. Knížka popisuje jejich běžné dny, jak to chodí v rodině s autistou. Nastiňuje jak uvažuje autista, jak reaguje. Jak moc těžké je žít s autistou pro rodinu, i když ho milujou a snaží se ze všech sil, přesto je to vysává. A nechápavost okolí jenom přidává polínko do ohně. Knížka krásně plynula. Bylo v ní všechno, hloubka vztahů, štěstí i neštěstí života, bez zbytečného dramatu. Krásné čtení.
Realisticky vykreslená porucha autistického spektra, ale napsaná velmi čtivou formou, tak, že si ji každý dokáže představit, nebo alespoň její tuto konkrétní podobu.
Obdivuju rodiče dětí s takovými poruchami. Musí to být tak náročné. Mně dcera prošla "obdobím vzdoru" (pořádně si mě vychutnala) a stačilo mi to. Jen jsem četla ty pasáže, kdy začal ječet a vstávaly mi chlupy na rukou. Ty chvíle, kdy dítě řve a nevíte co máte dělat, aby to konečně skončilo a zároveň jste nebyla pro okolí tyran anebo naopak laxní, jsou vyčerpávající. Obdivuju a zároveň si i lituju.
Přečteno během 1 dne. Realisticky a poutavě vykreslený příběh rodiny dítěte s poruchou. Ono ne každé dítě, které zlobí, je nevychovaný spratek. Ve světě odlišnost je a my bychom ji měli více brát jako součást našich životů. Některé pasáže v knize byli úsměvné, jiné frustrující, ale takový ten život s autistou je. Určitě doporučuji, protože celá kniha byla pochopitelná a zároveň uvěřitelná ve shodě s realitou.
Moc hezká kniha, podle mého názoru velmi poutová. Četla jsem ji jako doporučenou literaturu na škole a zhltla jsem ji asi za týden a to jsem nebyla velký čtenář. Kdo viděl film SPOLU a vyhledává knihy s touto tematikou tak hurá na ni.
Předposlední přečtená kniha z této oblasti..
Jonáš je na první pohled normálně vyhlížející kluk. Vyžaduje však určitě rituály, nerad mění zavedené trasy nebo dostává záchvaty pokud není nejen chléb nakrájený v kolečku.
Má autismus a život s tímto člověkem a můžu už rovnou říct sourozencem popisuje Pamela. Jeho ségra- dvojče.
Někteří jsou úplně závislí na péči druhé osoby a nemůžou se zapojit do běžného života. Nemění se ani po letech jak v chování tak v rituálech, které mají. Každý má jiné znaky a každý je taky geniální na různé věci nebo oblasti ať uz je to dějepis, jazyky nebo v případě kámošky jízdní řády města naučené hodně brzy.
Na mě to byl až moc drsný příběh, protože jsem ho četla v necelých 17 letech , ale takhle to bohužel je.
(SPOILER)
Dost dobře vykreslený život s autistou...pro děti - čtenáře - jsou možná až šokující některé situace.
Jediné, co mi vadilo...
Žáci sedmé třídy pokuřují v parku u školy marijánu...to myslí autorka vážně? Jako matka sedmáka doufám, že tento výjev nebyl inspirován skutečností...
Jednohubka na nedělní odpoledne. Velmi čtivé a citlivě napsané. Kniha popisuje všední-nevšední život autistického chlapce Jeremiáše, jeho sestry a matky. Nemají to s ním jednoduché, zejména Pamely je chvílemi velmi líto, nemá moc prostoru se chovat jako dívka ve svém věku. I tak Pamela i její matka Jeremiáše nadevše milují a vše soužití s ním podřizují. V knize jsou popsané i nepříjemné reakce okolí, zejména sousedů, to mě opravdu hodně štvalo.
Výborně napsaná kniha. Myslela jsem, že autorka čerpala z vlastní zkušenosti, ale jedná se o vyfabulovany příběh podložený kvalitní rešeršní prací.
Některé situace humorné, ale prožívat bych je nechtěla (ty autisticke). Jiné (zejm. aspergerovske) mi až vháněly slzy do očí, jak jsou podobné těm, co prožíváme u nás doma. Moc se mi líbí, že jsou tam vykreslení dva kluci, kteří se pohybují na opačných pólech PAS. Všechny postavy jsou uvěřitelné a dobře zpracované.
Knížka by mohla být klidně delší, četba mne moc bavila. Jediné, co bych vytkla je volba jména hlavní hrdinky. Ta Pamela mi do českého prostředí moc nezapadá, ale to je opravdu jediná vada na kráse této knihy, kterou určitě doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Kniha napsaná pro děti, aby jim přiblížila problematiku dětí s autismem, jaké jsou jejich projevy a jak může vypadat každodenní život.
Jako maminka dítěte s PAS jsem ocenila knihu vyprávěnou z perspektivy sourozence autisty, protože ti to mají často daleko těžší.
Na začátku jsem se zhrozila, co vše za projevy hlavní hrdina má. Z praxe vím, že to nebývá běžné a není tolik projevů dohromady. A kdyby ano, není to udržitelné 14let jako v příběhu. Chápu ale záměr autorky.
Knihu doporučuji dětským čtenářům i těm dospělým.