Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Kniha získala Zlatou stuhu 2017 a byla nominována na Magnesii Literu.... celý text
Přidat komentář


Tato kniha mě dostala. Něco o autismu jsem věděla, ale nikdy by mě nenapadlo, jak těžké to rodina autisty má. Musí se vypořádat nejen se samotnou poruchou , ale zejména s obrovským nepochopením okolí. Doporučuji přečíst všem, nejen dětem a mládeži.


Skvela knizka, ktera nastini problematiku autismu. Rodice to bohuzel nemaji vubec lehke.


Styl psaní I. Březinové jsem si oblíbil díky jeho nebývalému spádu, který se vyskytuje v jejích příbězích, přestože děj mnohdy není žádná řachanda. Řvi potichu, brácho je toho učebnicovým příkladem.


Zezačátku mě trochu rozčilovala příšerná jména hlavních postav :-D Ale to je jediná maličkost, která se mi v příběhu nelíbila. Život s dítětem, které má poměrně vážnou formu autismu, je hodně těžký a autorce se podařilo tuto realitu velmi dobře a výstižně zachytit. Knížka se četla dobře a podle mě je prostě skvělá, i když také dost smutná.


Silný příběh o složitém životě neúplné rodiny s autistickým dítětem. Některé situce budí pousmání, z jiných mrazí. Jeremiášovo dvojče Pamela je empatická a obětavá opora téměř vyhořelé mamince, která dělá, co může, ale už moc nemůže. Je zničená z neustálých bojů a obhajování syna před jeho otcem (než jim zmizí ze života), svými rodiči, okolím, péčí o dvojčata a zajišťování financí pro rodinu.
Doufala jsem, že se u Remiho objeví záblesk naděje nějakého zlepšení, ale vlastně je dobře, že to bylo napsáno jinak, uvěřitelněji.
Pamela je ovlivněna soužitím s autistickým dvojčetem a uvědomuje si, že stačilo málo a role mohly být opačné. Je předčasně dospělá, unavená a přesto se vrhá do velmi složitého a náročného vztahu.
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne, čte se pěkně a moc se mi líbili velmi výmluvné ilustrace. Nebudu ji uklízet daleko, abych ji sem tam mohla otevřít, až mě vytočí děti, abych si uvědomila, co jsou skutečné problémy.


Po dlouhé době dávám maximální počet hvězdiček! Kniha mne naprosto strhla svou syrovostí, hloubkou, upřímností a pravdivostí. Příběh plný lásky, obětavosti i agresivity jako možného projevu PAS. Výhrady mám spíše kosmetického rázu: jméno Remík mne vytáčelo téměř k nepříčetnosti (fakt nevím proč, asi mám také autistické rysy) :D, to, že děvče v osmé třídě není schopné samo poznat, že spolužák i bratr mají jisté podobné reakce se mi také nechce věřit. :) Ale příběh je to vskutku mistrně načrtnutý!


Výborná kniha, přečetla jsem jedním dechem. Určeno dětskému čtenáři, ale zdá se, že právě dospělé více zasáhne.


Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou a totálně mě převálcovala..Co mi o autismu nedalo celé studium na pajdáku, to jsem tady zjistila během dvou dnů, kdy jsem knížku zhltla. Rozhodně doporučuji k přečtení, protože něco tak úžasného nečeká na každém kroku.


Kniha je velmi zajímavá, je vyprávěna z pohledu dívky, jejíž bratr je autista a přináší pohled do této problematiky, popisuje spektrum obtíží, se kterými se rodina každodenně potýká. Určitě stojí za přečtení.


Velmi krásná a zajímavá kniha. Myslím si, že spoustě lidem by pomohla k pochopení PAS a autismu, protože ne každý tomu dobře rozumí a tyto lidi chápe.


Kniha je velmi dobře napsaná..jednoduše a srozumitelně. Velmi dobře se čte. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a přečetla jí skoro na jeden zátah :-)


Sklanim klobouk paní Březinová! Po celou dobu jsem si myslela, ze se na konci knihy dočtu, ze píšete z vlastní zkušenosti, ale opak byl pravdou.Autenticnost příběhu a zaměření na detaily opravdu vynikající. Realita spousty rodičů, kteří musí bojovat každý den s nepřízni osudu a nepochopením okolí.


Přemýšlím, kdy naposledy se mi tak líbila kniha od českého autora a přemýšlím marně. Řvi potichu, brácho je naprosto neobvyklá a vysoce kvalitní literatura, která u nás vzniká jen velice výjimečně.
Březinová dokázala přehledně a pochopitelně popsat svět autismu bez toho, aby se vyhnula nějakému moralizování a poučování. A nejen to, sledujeme, jak se s touto nemocí potýká rodina postiženého a jaké přináší těžkosti v normálním životě.
Jediná drobnost, která se mi nepozdávala, byla jména hlavních postav, které zněly příliš vyumělkovaně na českou kotlinu.


Nádherně napsaná knížka. Mnohé mi to řeklo o lidech s PAS. Bylo to napsané očima sestry autistickeho chlapce. Během dne jsem měla přečteno


Tak to pro mne vážně byl zážitek. Nemyslela jsem si, že mi slza zkapne nad knihou vhodnou pro čtenáře od 10 let. Bylo to psané tak jasně, jednoduše a přitom tak složité... Živočišnost, láska a bolest z toho jen sálaly .... Díky za pohled do života těchto statečných lidí ....
Krásné ilustrace.

Knihu jsem přečetla jedním dechem, opravdu čtivě a zajímavě napsáno. I ilustrace dobře dobře doplnily text.


Smekám před paní Březinovou. Nedávno jsem četla Lentilku pro dědu Edu a už tato kniha mě velmi nadchla, jak se dokázala s tak obtížným tématem popasovat. Řvi, potichu brácho je obdivuhodné dílo. Kniha je napsána velmi poutavě, měla jsem potřebu přečíst ji na jeden zátah, což mnohdy se mnou nedokáže ani román pro dospělé.
Ivona Březinová se s nadhledem věnuje tématu autismu, kdy nijak neidealizuje život s touto poruchou. Ukazuje, jak náročné je to pro rodiče, sourozence ale i cizí okolí. Jak těžký je boj mateřského srdce a rozumu a do jakých krajností to může zajít.
Doporučovala bych přečíst si ji všem, kdo mají v okolí lidi postižené PAS, aby pochopili, že tito lidé jsou "jiní".
Autorovy další knížky
2016 | ![]() |
2007 | ![]() |
2006 | ![]() |
2007 | ![]() |
2005 | ![]() |
Knížku jsem si vybrala do výzvy na doporučení a nemám slov!!!Na to,že je to kniha pro mládež,tak je skvěle a dobře napsaná i pro dospělýho..život s autismem musí být náročný,jak pro rodinu i okolí...proto říkám hlavně zdraví....