Nádherná kacířství

tak tohle si mě nedokázalo získat....

30.10.2020

Navnadil mě článek někde na internetu a krátce před tím četba McKintyho. O Irsku ve druhé polovině 20. století přece nemůže být špatná kniha. Tak jo, může. Nevtipné, zápletky nijaké, prostě jeden puberťák, co neví, jak se životem dál. Tak zevlí, prudí, prodává drogy, podléhá kámošům, hledá kámoše, hledá kámošku, kámoška ho našla, pak spolu kámoší... kolik že to má stran? Tolik? Boooože.

16.04.2019

Ačkoliv musím uznat, že to bylo velmi dobře napsaný a postavy se hezky rýsovaly a potkávaly, občas to bylo trainspottingově vtipný a určitě to dobře vykreslovalo prostředí jedné sociální vrstvy na malém městě, tak prostě to ve mě nezanechalo žádný dojem. Podle mě tam není nějaký směřování, nějaký vrchol, nebo aspoň zacyklení se - prostě najednou to začne a najednou to skončí. Není to špatná kniha, obzvláště pokud je to prvotina. Tak třeba další knížka autorky už bude zas o krok dál. Nebo o dva...

30.01.2019

Tak za prvé… v originále se kniha jmenuje The Glorious Heresies. Kdesi na netu jsem to našel přeložené jako Božská kacířství, což je krásný fórek a o knize to vypovídá daleko více, než to podivné – pravděpodobně dle kohosi korektní – kacířství „nádherné“. Na tuhle přitroublou korektnost jednou zajdeme na úbytě. A přesně o tom, do jakých absurdních situací takovýhle prudce prudérní pohled na společnost dokáže dohnat člověka jeho okolí, je tato kniha. Na Slovensku se o jistých lidech říká: v neděli chodí do kostela tahat Pána Boha za kabát… V neděli zajdou do kostela, vyzpovídají se a je to. Duše už je zase čistá. A do toho, co dělají přes týden, Bohu nic není. Však si to příští neděli v kostele zase srovnají, ne? Koupí si nějaký ten odpustek…

Lisa McInerneyová vstoupila do povědomí čtenářů nejprve svým oblíbeným blogem Prdel Irska (The Arse End of Ireland). Další ze streampunkerů (viz další kniha). Narodila se v Galwayi do dělnické rodiny. Aby její prarodiče utajili její nemanželský původ, museli ji záhy adoptovat. A proto ví, o čem píše. Protože všechny ty příběhy, kterými naplnila svou knihu, pravděpodobně osobně potkala, nebo prožila. Proto je ta kniha skvělá. A pro nás také díky skvělému překladu (snad kromě zmíněného názvu) od Terezy Markové Vláškové.

Je to surové a syrové. Ovšem ne takovým tím seriozním způsobem co vás nutí provinile zpytovat svědomí a dumat nad nespravedlností celého světa. Lisa si z toho všeho umí udělat náramnou bžundu. Derou se vám slzy smutku a občas hněvu, ale přitom se chechtáte. Víte, že je svět kurva nespravedlivý, nekorektní, pokrytecký. Všichni to víme. Ale děláme, jakoby nic. A v neděli chodíme do kostela tahat Pána Boha za kabát, nebo se vy(z)povídat do hospody, nebo moralizovat do parlamentu… Co zbývá, než se tomu s chutí zasmát.

Příběh dospívajícího kluka prožívajícího první velkou lásku a historie (ne)jednoho zabití (vraždy). To spojují další postavy, které porůznu souvisí s klukem nebo mrtvolou.
Obrázek, jak různě si lze zkazit život - ale hlavně že tím vždycky ničíme životy i těch druhých.

Byť je román poskládaný z ingrediencí které mě obvykle baví, nebylo to pro mě ani trochu čtivé.
Pozitiva: zajímavý styl vyprávění, s nadsázkou, nezřídka s zajímavými, třeba poetickými nebo i vtipnými obraty. Chválím překlad! Osudy protagonistů se vcelku zajímavě dopletly k logickým ale ne úplně předvídatelným důsledkům.
Jenže!
Negativa: Tři čtvrtiny knihy tak trochu plácání od ničeho k ničemu, žádné jasné téma.
Ani v půlce knihy jsem vlastně netušila, proč mi zrovna tohle autorka vypravuje, jen jsem pendlovala mezi nezajímavými až otravnými postavami a postrádala nějaký jasný směr - a bohužel se neuvěřitelně nudila.
A krom toho: sice se pojednává o drsných aspektech života: alkohol, drogy, prostituce, násilí a pod. - ale bylo to pro mne celé trochu bezzubé.
Žánrově nijaké.
Trochu smysluplné mi to začalo připadat až v závěru knihy.
A humor slibovaný v anotaci? Ano, některé situace nebo souvislosti byly vtipně absurdní, ale že bych brečela smíchy, do toho jsem měla opravdu daleko.
Mám problém hodnotit: brak to není, ale nuda v Irsku ano.

23.09.2018

Dobra. Pravda, nečetla se pořád snadno, ale zajímala od začátku do konce. Kde je hranice, odkud není návratu? Kolik z našeho života tvoří naše vůle a kolik neschopnost nebo neochota nebo nedostatek odvahy čelit okolnostem? V čem spočívá to, jestli jsme se svým životem spokojeni a je tu život vůbec od toho? To se mi po dočtení ještě pořád honí hlavou.

Odloženo, nemohla jsem se začíst.

05.06.2018

Kniha se pořád dokola zabývá různými závislostmi, sexem, sebezpytováním, církevními dogmaty a tím jak se dostat nebo naopak vyhrabat ze špíny města. Moje vina je, že jsem čekala něco černě vtipně ironického ve stylu filmu Sbal prachy a vypadni a dostala jsem jen tesknivý příběh několika Irů, co se všichni řítí do záhuby. Občas velmi poeticky napsané, ale příběh se plácá od ničeho k ničemu jako hlavní postavy.

Začala jsem to číst, ale styl mi nevyhovuje a nebavilo mne to. Nedočetla jsem.