Rybář
John Langan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468495/bmid_rybar-mYo-468495.jpg
3
264
264
Na severu státu New York vytéká z přehradní nádrže Ashokan potok, o kterém se mnoho neví – vlastně ani to, jak je tam dlouho. Dutchman’s Creek je prudký a zrádný, má strmé břehy, a za příslib hojného úlovku v něm už údajně nejeden sportovní rybář zaplatil cenu nejvyšší. A pak kolují mezi místními ještě jiné příběhy – tak fantastické, že snad ani nemohou být pravdivé. Abe a Dan, kolegové stižení krutými ranami osudu, kteří v rybaření hledají lék na své ztráty, je nejdříve považují jen za další historky, jakými se to kolem vody odjakživa hemží. Brzy jsou však i oni vtaženi do příběhu staršího než samotná přehrada, do příběhu o tajných úmluvách, dlouho skrývaných tajemstvích a záhadné postavě známé jako Der Fischer, Rybář. Každý z nich se musí znovu vyrovnat s tím, co už jednou ztratil, a s cenou, jež se platí za šanci získat to zpět.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2021 , FobosOriginální název:
The Fisherman, 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha je rozdělená do tří částí. První nám představuje hlavní hrdiny, v druhé se odvíjí příběh z minulosti a ve třetí současnost. Minulost se mi líbila nejvíce a kdyby celá kniha byla jen o ní, tak by nebylo co vytknout. První část byla příliš zdlouhavá, třetí ušla ale úplný závěr byl zklamáním. Ale i tak dávám 3,5*.
Hodně dobré setkání s mně dosud neznámým autorem. Lovecraft je v mých očích otcem toho nejlepšího druhu hororu, takže odkaz na Lovecrafta na obálce... to byl v knihovně impuls popadnout a už nepustit. :)
No, tu lovecraftovinu jsem tam hledala dost dlouho, vlastně až do poslední části, tam se nějaké stíny mihly. Do té doby mi nejlovecraftovatější přišlo jméno vypravěče děsivého příběhu o potoku. Spíš jsem tam viděla motivy faustovských evropských čarodějnických příběhů, případně Kingovo To... anebo ještě spíš Simmonsovo Temné léto. Tahle část mě celkem trápila, byla psána jaksi nečtivě, divně, starobyle, měla jsem s ní co dělat a říkala jsem si, že to bude na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli.
První a poslední část to ale vytáhly o hvězdičku výš. První je výborná, poctivá sonda do smutku opuštěného staršího chlapíka a jeho snahy žít dál. A poslední.... musím přiznat, že tam jednoznačně vidím Stephena Kinga, a to je skoro vždy záruka kvality. Motiv zoufalých pozůstalých, kteří pro "návrat" svých blízkých udělají skoro cokoli, vede na Řbitov zviřátek. Obrovská prastará entita, ukrývající se pod slupkou reality, občas prosakující ven, k níž můžou dojít jen ti, kdo mají dost odvahy nebo zoufalství... to je To. A nemůžu si pomoct, ale bezvěkého mytického Rybáře na nekonečném břehu černého oceánu, toho jsem viděla jako Rolanda z Temné věže.
Tohle je hodně, hodně zajímavá věc. Myslím, že si to pořídím do své knihovničky inspirativních hororů, které by se daly spříst do super-fantasy-hororové teorie všeho. :-)
Skvělá kniha - orignální příběh i nápad - ale dost mě rušil nepovedený a kostrbatý český překlad - doporučuji raději číst v originále, pokud máte možnost
Nedocteno. Neseděl mi styl psaní a od příběhu jsem čekala něco jiného. A Lovecrafta jsem tam nenašla, i když jsem to vzdala v půlce knihy.
Kniha je rozdělena do tří celků, přičemž závěrečný je logickým vyústěním prvních dvou. A čtení je to příjemné... celkem pomalu plynoucí, ale o to vtíravější atmosféra a líčení myšlenkových pochodů hlavního hrdiny. Jako netradiční prázdninové čtení úplně skvělé...
1. kapitola nijak zvlášť hororová není, zato je to řádná depka. Ve druhý, která by mohla stát sama o sobě jako skvělá novela, se toho uděje asi nejvíc a úžasně vtáhne. Závěr, kterej má prolínat předchozí dvě části už mi přišel trochu nevěrohodnej a v závěru možná i natahovanej, přesto je Rybář vynikající lovecraftovský čtení.
Knihu jsem přečetla během chvíle. Místy je nudnější, místy napínavá, ale při troše fantazie si v hlavě odehrajete při čtení knihy celý příběh a vlastně i po přečtení. Asi jí nemám co vytknout a ráda si jí přečtu ještě jednou, někdy. :-) Btw nedoporučuji vášnivým rybářům. :-D
Ke knížce jsem přistupoval s nedůvěrou, protože ji někdo hrozně vychválil na jisté skupině na fb a jinde má zase hrozně nízké hodnocení.
Začátek pozvolný, ale druhá část skvělá a třetí pokračuje ve stejném duchu.
Ze začátku si člověk musel zvyknout na styl vyprávění ve vyprávění, ale musím říct, že se mi líbila a napínavá byla až do konce
Za mě jsem od knížky čekal trošičku víc. Pomalý rozjezd, kdy po tragickém úmrtí manželky hlavní hrdina Aba obnovil svoji zálibu v rybaření.
Následuje časový skok, který popisuje jak vůbec vznikla postava rybáře. Pak zpět do přítomnosti, kdy si Abe našel nového přítele na rybaření
a společně se setkají s rybářem. Několik pasáží bylo napínavějších, ale jinak knížka proudí pozvolným tempem. Neurazí ale ani to není knížka od
které se člověk nemůže odtrhnout.
Jen jak zaslechnu lovecraftoský horor, tak se kniha dostane do mého hledáčku. Nebylo tomu jinak ani u Rybáře. Od John Langana jsem četl povídku Rozkvět, která vyšla ve sbírce Černá křídla Cthulhu 2. Povídka se mi hodně líbila, vlastně jedna z nejlepších této sbírky. O to více jsem se začal těšit na tuto knihu. A ano, získala si mě hned. Člověk se velmi rychle vžil do hlavní postavy Aba, který bohužel přišel o manželku a začal hledat určitou útěchu, tu našel v rybaření. Bohužel nepěkný osud postihl i jeho kolegy Dana.
Příběh je rozdělen do třech částí. Každá působí dosti odlišně. V první si představíme Aba a Dana a jejich osudy. Ve druhé poslechne příběh o jednom rybářském místě, Dutchman’s Creeku. Okolo kterého se celý příběh točí. A ve třetí části máme vyústění, které je dosti nepříjemené.
Lovecraftovská atmosféra z vyprávění sálá. Ale hlavní tahák knihy je smýšlení hlavních hrdinů a jejich psychologie. A úplně chápu Dana a jeho snahu získání zpět to co ztratil.
A ano, jak je psáno na zadní části obálky, jedná se o nejlepší lovecraftovský román posledních let, a já bych rád, aby vycházely další.
Hodnotím 80%
Čistokrevný lovecraftovský horor, který jsem si coby velký obdivovatel Temného pána z Providence patřičně užil. Podobnosti nezůstávají u povrchního tématu oceánu a jeho nebezpečenství, ale jde i o hlavní postavy a způsob, jakým se vypořádávají se zlem (učenec, jehož pouhé knihomolství a studium obskurních svazků mu umožní se utkat s démonickými silami). Atmosféra se podobala rovněž, avšak vzhledem k mnohonásobně většímu rozsahu, než má jakékoliv Lovecraftovo dílo, fungovala trochu jinak. A hůř, musím říct. Úvodní část je skvělá, její pomalé tempo výborně vykreslí Abeovu povahu, pocity a strasti, mrazivá očekávání narůstají... Jenže druhá část, vyprávění z minulosti, i přes své kvality (a obecně dobrý nápad) uteče od Abea na tak dlouho, že když se k němu konečně vrátíme, cítil jsem se od jeho příběhu už trochu odtržený.
Jednoduše řečeno, příběh mě moc bavil, ale nemohu říct, že by se mi do paměti vryla více než jedna či dvě scény. V rámci žánru dobrá zkušenost, ale času není tolik, abych se k ní ještě někdy vrátil.
Jelikož jsem se s Lovecraftem ani podobnou tématikou nikdy nesetkala, tak to pro mě bylo něco úplně nového. A nemůžu říct, že to bylo špatné. Výpravné, zajímavé, nové...obzvlášť prostřední část mě bavila, ale znovu bych už po tomto žánru nesáhla. Přesto nelituji.
Zaujímavý román, ktorý vznikal dlho (autor uvádza v doslove). Rovnako uvádza potiaže s vydaním - pre niektorých vydavateľov bol príliš literárny a pre niektorých príliš žánrový. Je jedno aj druhé. Ctí obtiažne tráviteľný štýl a jazykové prostriedky rozprávania a zároveň na scénu prináša javy a tvorov, ktoré by mali zostať mimo našej reality. Je to kniha formou aj obsahom výnimočná. Je o vyrovnávaní sa so stratou najbližších a o hľadaní zmyslu pre ďalší život. Ide riadne do hĺbky. Atmosférické, prekvapujúce a naplňujúce.
Fascinující román. Jen to chce trpělivost, jinak jeho kouzlo nepochopíme. Ale když se poddáme stylu vyprávění, vžijeme se do pocitů vypravěče, odhalí se nám skryté hlubiny plné podivných tvorů. Je to přesně takový horor, jakým se do historie jeho žánru zapsal Lovecraft. I on byl tím, kdo největší strašidla viděl v neobvyklých a tajemných obyvatelích oceánu. Voda je tu hlavní postavou a skrývá smrtelné nebezpečí. Pátrání po zmizelých zavede dva přátele až na samou hranici života a smrti. Uniknou? Uniknou oba? Nechte se unášet na vlně příběhu a zanést tam, kde se sami nikdy nedostanete. To můžete jedině v takové knize. Vřele doporučuji.
Rybář mě zaujal anotací. A potom mě kniha zaujala diskusí u ní na základě toho, že někteří čtenáři prostě nevěděli, co čekat. Už jsem to psala několikrát, že horory nejsou jenom cákance krve. Horor je atmosféra. A tak holt, když v ruce držíte knihu, která je označena jako lovecraftovský horor, tak tomu bude kniha odpovídat. A že vážně odpovídá! :)
Protože mě strašně bavil způsob vedení příběhu. Na začátku se dozvíme, že se stalo něco zlého. Ale potom Abe řekne tu úžasnou větu, že se nejdřív musíme dostat na začátek všeho. A to je podle mě ta část, kde dost lidí usne. Ty, kteří čekají krev. A asi za to může i trochu vydavatel. Na to, že má kniha lehce přes 300 stran, působí mnohem mohutněji.
Kniha je rozdělena na tři části. Muži bez žen, Der Fischer: Příběh hrůzy a Na břehu černého oceánu.
První část buduje, dozvíme se dost věcí o Abovi a Danovi. A hlavně se dozvíme, jaké události předcházeli tomu jejich finálnímu výletu. Druhá část je vyprávění o tom, co se tam stalo dřív. A třetí část je...no, asi to, co chtěli mít ti, kterým se kniha nelíbila, celou dobu čtení před sebou.
Musím přiznat, že jsem si strašně zamilovala začátek. Je to tíživý a drsný. A pokud se na základě první části někdo dostatečně nevžil do postav (potom už nebude příležitost), tak asi hodně přeskakoval. Protože jak někoho poznat lépe než přes osobní tragédii? Je to krutý, ale v ten moment jsme nejvíc opravdový. Abe i Dan ztratili ty, na kterým jim záleželo nejvíc. A pomohlo jim právě rybaření. Myslím, že to je jako cokoliv jiného. Kdo to nezná, nepochopí, proč zrovna rybaření. Kdo to nezná, musí poslouchat a nechat si to vysvětlit. A kdo poslouchat nechce...ať se s tím srovná v sobě. A celá tahle část mě hodně zasáhla. Celý to: musíme se z trosek zase stát lidskejma bytostma. Na pozadí toho, co čtenář ví hned z první stránky... ("Událo se to před deseti lety, první červnovou sobotu, a než padla noc, přišel jsem o dobrého přítele, většinu zdravého rozumu a málem i o život. Chyběl příslovečný fous, abych ztratil ještě víc než to.")...Je to potom celý zbytečný? Ne, není to zbytečný. Je to střípek z mozaiky.
Mmch, tahle myšlenka se mi vplížila do mysli hned po zjištění, proč Dan nepřišel do práce. Takže já to beru tak, že autor moc dobře věděl, proč to tam všechno má. Tragédie musí být vždy spouštěčem ještě větší tragédie.
Druhá část nás zavede do minulosti. Vyprávění o tom, co se tehdy u Dutchman’s Creek stalo. Teda takhle...je to vyprávění místního, kterýmu to vyprávěl někdo další, kterej to taky z někoho vytáhl, takže se změní i styl psaní. Je tam hodně svuvek, což činí vyprávění dynamický. A taky poměrně překvapivý. Tam se toho stalo! A nevím, zda se hodí tuhle část víc rozebírat. Asi bych už tvořila spoiler. A zde fakt nechci ;) Protože tady je bum bum bum ohledně informací a akce. Moc se nejde do hloubky a to je možná dobře. Důležitější pro mě bylo, co se bude dít v přítomnosti, až bude toto všechno vyřčeno...
("Jestli v detailu vězí ďábel, jak se říká, tak v tomhle příbehu se tísnila snad půlka pekla.")
Mmch, v knize je jasně a zřetelně vysvětleno názvosloví ohledně potoku, takže naprosto chápu, proč jeho název nemohl být přeložen. Nechápu tedy, jak si na tuhle absenci může někdo v komentářích stěžovat!!! Je to místní označení, ale zároveň je na to pěkná slovní hříčka, která na konci druhý části sedne jako prdel na hrnec. Tak kde je problém?!?! Chápu, kdyby se komentáror do téhle fáze knihy z té nudy nedostal. Ale bacha na to. Když už se rozhodnu zdrbnout knihu, tak by bylo fajn jí přečíst celou. Protože potom jde akorát poznat dost věcí. Že někdo přeskakoval nebo vůbec nedočetl. Ale o to víc hodnocení neberu vážně, protože je o ničem. Bohužel ale knize kazí pohled na hodnocení. A byť tohle píšu celý nerada, po dočtení knihy ještě víc chápu rozhořčení uživatele Gustik5 v diskusi.
Třetí část je už jenom třešínka na dortu. A musím se přiznat. Asi jsem s tím jarem pomalejší, ale mě důvod, proč tam jeli, došel až v moment, kdy to autor řekl narovinu. Takže tady dobře :D
Kniha mě bavila především strašně moc číst. Byť prostředek byl rychlejší a víc to tak vtáhne do děje, moc tenhle způsob vypravování nepreferuju. Jak to tam furt skákalo :D
Zároveň je to strašně emotivní tím pomalým začátkem. A ke konci jsem si přála, ať už je to všechno rychle za námi, protože to bylo vážně nepříjemný stále víc. A taky jsem z toho měla furt větší depku. Přestože jsem potřebovala stále číst dál. Mise ze strany autora tedy úspěšně splněna :)
John Langan napsal dobrou knihu. Nebudu zde psát, že pokud se vám kniha nelíbila, je to problém knihy. Nebudu hodná ani nikomu lézt do zadku. Ne, pokud se vám kniha nelíbila, je to jednoznačně váš problém. Protože jste začali číst knihu, o jejímž žánru nic nevíte. Protože podle mě je tam všechno na svém místě a takové, jaké má být. Celou dobu jsem cítila, že si mě autor hrne přesně tam, kam chtěl, a že má jasný cíl. Povedlo se mu to :)
A už jsem dlouho nečetla knihu, kde bych během milostné scény furt říkala "fuj" stále dokola :D
A ta obálka je naprosto luxusní :)
Po velmi dlouhé době se mi dostal do rukou poctivý lovecraftovský horor, jemuž nechybělo nic, co by v takovém hororu mělo být. Novela s dvěma vzájemně se překrývajícími dějovými liniemi, kdy jsou obě linie zajímavé a špičkově propracované do nejmenšího detailu...
Že je tahle novela zdlouhavá, nepřehledná a málo děsivá? Ale kde že... Stačí se na text soustředit, trochu nad ním přemýšlet a neočekávat, že na čtenáře na každé straně vybafne nějaký bubák. Nicméně to je problém dnešní doby - ztráta obrazotvornosti, empatie a vkusu vlivem laciných braků pro náctileté. Skutečně kvalitní horory dnes nejsou in. O to víc mě těší, že se ještě najdou autoři jako je John Langan, kteří své řemeslo/umění (přece jen psaní vyžaduje z obojího kus) povznáší nad hladinu temného moře, v němž plave mnoho zoufalých utonulých duší (kdo dal téhle novele odpad až dvě hvězdy, už se z hlubin zatracení nikdy nevynoří)...
Mě si Langan rozhodně zaháčkoval.
Navíc musím pochválit výborný překlad.
Vůbec si nepamatuji, kdy naposledy jsem měla v ruce horor (já, takový strašpytel). Takže jsem předpokládala, že se budu aspoň trochu bát. Dokonce jsem se bát chtěla, jinak bych po knize nesáhla. Ale nedočkala jsem se.
Nedokázala jsem se začíst. Vadil mi text nahňácaný na sobě - na pohled to nevypadalo dobře a ani se mi to dobře nečetlo.
Na začátku to byly samé tragédie a depresivní scény, ale protože jsem neměla šanci postavy ani poznat, vůbec mi jich nebylo líto. Nevcítila jsem se ani do jedné z nich, neprožívala jsem to.
Do čtení jsem se musela akorát nutit, takže jsem Rybáře po sto stranách vzdala.
Na autorovi oceňuji především to, že ačkoliv dokázal vytvořit onu pověstnou lovecraftovskou atmosféru, kdy se temnota pomalu plíží kolem a přináší situace, kdy se mysl hlavního hrdiny i čtenáře prakticky vzpírá uvěřit tomu, co se před jeho očima právě odehrává, nikdy se ani na okamžik neuchýlil k lacinému kopírování a šel si vlastní cestou lemovanou originálními nápady a myšlenkami. To a autorův čtivý styl knihu povyšují nad průměr hororového žánru, na něco, co stojí, za to si přečíst (i přes jistou rozvláčnost a zdlouhavost vyprávění, která nemusí každému sedět) a co získalo cenu Brama Stokera jednoznačně oprávněně.
Já jsem si pěkně početla. Taková duchařina. Začátek jako takový podivný ale pak dobrý
Rybář
Obří potenciál čerpající z lovecraftovského vesmíru, ale bohužel ho pohřbívá autorova neschopnost vystavět dramatický děj. Škoda, že se před vydáním nedostal román do ruky přísnějšímu editorovi.