Ryby v soli

Ryby v soli
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444648/bmid_ryby-v-soli-sht-444648.jpg 5 10 10

Knížka Ryby v soli volně navazuje na sbírku Setkání, která vyšla v roce 2019. Přináší osmnáct nových příběhů inspirovaných Islandem. Jsou to povídky velmi specifické. Každá je jiná, a přece všechny cosi spojuje. Je to jejich způsob vidění světa, hlubší vnímání souvislostí a toho, co se skrývá pod povrchem věcí, které rozechvívá a možná i znejisťuje čtenáře. Island je zemí, jejíž krajina doslova ohromí naprostou většinu návštěvníků. Z putování po ostrově si lidé odnášejí nepřeberné množství obrázků v mobilech, fotoaparátech či ve své paměti. Ale jen málokdo pohlédne „za oponu“, do života Islanďanů a jejich uvažování, do tisícileté historie plné zápasů o přežití v „boji“ s nemilosrdnými přírodními silami. Tento boj, spolu s duchovním odkazem prvních přistěhovalců, se otiskl i do myšlenkového světa a chování současných obyvatel ostrova. Mnozí berou jako samozřejmost události a jevy, které se racionálně uvažujícímu Evropanovi vymykají z jeho chápání. A právě knížka Ryby v soli, stejně jako předchozí Setkání, nabízí čtenáři možnost poodhrnout oponu a vidět tak mnohem víc, než jen barvy a tvary krajiny, které se mu rozprostřou před očima při návštěvě ostrova nebo při pohledu na fotografie v knihách, v prospektech cestovních kanceláří nebo na internetu.... celý text

Přidat komentář

pajaroh
13.12.2021 4 z 5

Netradiční povídání velmi podobné prvnímu dílu Setkání. Opět krátký realistický příběh s nečekaným až nadpřirozeným koncem, islandské reálie, nad kterými jsem se rozplývala (hlavně ty vzpomínky na opuštěné horké prameny) a zádumčivost.

"Ale tu frázi - Island, země ohně a ledu - doslova nenáviděl. Jako by Island byly jen sopky a ledovce. A co jeho duše? Černé pouště, lávová pole, v nichž žijí elfové a skřítci, opuštěné farmy - ty pomníky prohraných bitev s krutou přírodou."

JJzLZ
11.03.2021 5 z 5

Četla jsem předchozí knížku - Setkání s podtitulem Povídky z Islandu a tak jsem samozřejmě hned sáhla i po této s podtitulem Druhé povídky z Islandu. Byla jsem zvědavá na nové příběhy ze země, kterou jsem několikrát navštívila a kterou mám ráda. Tak jsem si opět s chutí početla a zase o kousek víc nahlédla „za oponu“ a viděla Island jinak, než ho ukazují katalogy cestovek. Každému doporučuji. Pravda, některé povídky mohou působit na čtenáře, který o Islandu nic neví, poněkud depresivně či smutně. Ale historie Islandu a jeho obyvatel nebyla „procházka růžovým sadem“. Na každém kroku můžeme narazit na obrovské kontrasty – v historii, v krajině, v počasí a nakonec i v jednání samotných Islanďanů. A tak protikladem úsměvné povídky Dívka s rudým vlasy je třeba povídka Ryby v soli nebo Světlo v domě. Tato protikladnost je zřejmá i v tom, že zhruba polovina povídek je psána v ich formě pohledem člověka putujícího po Islandu a druhá je psána pohledem nezávislého pozorovatele. Jsem zvědavá, jestli nás autor překvapí třetím pokračováním. Pokud ano, tak je to moje jasná volba.


Iki1
19.02.2021 4 z 5

Dost drsný život v dost drsném prostředí autor popisuje značně nevšedně. Vane z nich až značné smíření hrdinů se svým osudem a i nepříliš podařeným životem. Mnohé jsou dovedené do absurdního konce, jinde je naznačeno nevyhnutelné spění do nicoty. Každopádně povídky vybízejí k zamyšlení.