Ryby zpívají v Ukajali
Arkady Adam Fiedler
Autor v knize velmi sugestivně vyvolává představu nekonečného pralesa, hýřícího překrásnými květy lian a orchidejí, a velmi poutavě líčí svět pestrobarevných papoušků, čarovných kolibříků a motýlů, dravých jaguárů, hadů, ještěrů, pavouků velkých jak lidská dlaň, a mnoho jiných obyvatel pralesa.
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1957 , Mladá frontaOriginální název:
Ryby śpiewają w Ukajali, 1955
více info...
Přidat komentář
Fiedler? Fiedler!!! Vedle mého milovaného Antonio Halika jde asi o historicky nejpopulárnějšího polského cestovatele vůbec. Jeho knihy (mám je doma skoro všechny) trhaly svého času v komunistickém bloku vydavatelské rekordy a není vůbec divu. Dodnes jsou totiž mimořádně čtivé. Vůbec přitom nevadí, že tam Fiedler zamotává dnes již neaktuální polské reálie, které byly nesrozumitelné (jiným než polským) čtenářům i v době, kdy svá díla psal. A ty ryby v Rio Ukajali opravdu zpívají. V Amazonii jiné ryby dokonce i létají, vrčí nebo dávají elektrické rány.
Široko daleko nejlepší publikace o Amazonce, jejím povodí, vražedném podnebí, a fauně a floře ... a místních indiánech. Fiedlerovi se povedlo svůj cestopis doplnit také informacemi z historie dobyvatelů Brazílie a Peru. Z knihy je cítit neuvěřitelný respekt k tomu, co se v tom obřím ekosystému vlastně odehrává ... a jak snadno zde lidská bytost hyne ... případně zešílí. Knihu nedoporučuji ornitologům se slabým srdcem. Lov na kolibříka bylo hodně drastické počtení.
Na to, že se jedná "jen" o cestopis, má kniha spád, čte se velmi dobré a ani těch 60 let stáří jí neubralo na půvabu. naopak její vypovídací hodnota je nyní pro mne ještě vyšší, než v době vydání knihy. Doporučuji i jako doplňkovou četbu k trilogii Robinzonův ostrov, Orinoko a Bílý jaguár.
Autorovy další knížky
1963 | Robinsonův ostrov |
1961 | Orinoko |
1981 | Bílý jaguár |
1959 | Malý bizon |
1957 | Ryby zpívají v Ukajali |
Po téhle knize jsem sáhl, protože mám rád příběhy z pralesa a zejména z toho amazonského a tak jsem si chtěl přečíst o této oblasti něco faktografického. Nutno samozřejmě podotknout, že kniha byla poprvé vydána už v roce 1955 a jedná se tedy pohled na Amazonii již přes šedesát let starý. Na to, že má tahle kniha jen 170 stran je obsahově pestrá a bohatá. Dozvíme se zde informace o historii, fauně, flóře, domorodcích, ale překvapivě i o ženách obecně a nejen těch domorodých. Cestopis je to velice čtivý a konec velmi dojemný.
Citace: Z pevniny se line silná kořenná vůně, vlastní všem jihoamerickým lesům; je slyšet pronikavou ozvěnu četných cvrčků.