Rychlost a slzy: Filmové eseje
Karel Thein
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64149/rychlost-a-slzy-filmove-eseje-64149.jpg
4
7
7
Eseje Karla Theina představují v českém kontextu ojedinělou recepci filmových děl. Jeho texty nejsou tradičně pojímanou recenzí, ale vždy vážným pokusem postihnout filmovou tvorbu v její celistvosti a významových vztazích k ostatním uměleckým druhům. Kniha je rozčleněna do tematických okruhů týkajících se povahy filmového obrazu, periodizace vnitřně různorodých dějin filmu a kategorizace filmových žánrů. Tyto otázky si autor klade v souvislosti s konkrétními tituly, které jsme za poslední léta mohli jako diváci zhlédnout. Autor byl za tuto knihu vyznamenán Cenou F. X. Šaldy za rok 2002. Cenu uděluje Nadační fond Společnosti F. X. Šaldy za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a publicistiky.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2002 |  Rychlost a slzy: Filmové eseje |
| 2008 |  Vynález věcí: O Platónově hypotéze idejí |
| 2010 | Myšlení v nás: Tři platónské studie |
| 2014 | Obec a duše |
| 2017 | Aristotelés o lidské přirozenosti: Od myšlení k anatomii |
Karel Thein se se stejnou vážností do hloubky zabývá Godardem i Johnem Woo, Záhadou Blair Witch i Vertigem, Julií Robertsovou v Notting Hillu i Godzillou a kromě konkrétních snímků se věnuje podstatě filmu obecně, vývoji televizních seriálů či nástupu barevného filmu nebo významu světla. Theinovy texty jsou obdivuhodné i iritující. Příměry a důkazy čerpá od Aristotela přes Beethovena a Freuda až třeba ke kyberpunkovému spisovateli Nealu Stephensonovi. Eseje s filosofickou hloubkou (řečeno méně hezky - místy jsem nerozuměl třeba i celému odstavci) nešetří pronikavými postřehy, překvapivými souvislostmi (podobnost práce se světlem v Eastwoodových filmech a u barokních malířů) a básnickým viděním, ale také autoritativními tvrzeními, která na mě někdy působila jako vytažená z klobouku. Ale pak jsou tu takovéhle krásné věty:
„Opouštěné lásky jsou interpunkcí akce, v níž jde vždy o osud světa jako celku.“ (o bondovkách)
„Mulholland Drive ukazuje věci, které si bez filmu neumíme přesně představit, a přece jsou nadosah, jako noc ukrytá v záhybech dne a polibek v polibku.“
„…Cameronova tekutost rozpouští čisté gagy, které patří k akčnímu filmu jako poukaz na jednu z jeho formálních inspirací, jíž je zlatý věk americké grotesky. Společné otázky obou žánrů („co vydrží tělo?“ a „s čím se ještě může srazit?“) jsou přitom podřízeny rychlosti, která ničí pevné vazby na konkrétní věci.“