Rytíř Sedmi království

Vynikající knížka složená ze tří povídek o putování a dobrodružství rytíře Dunka a jeho panoše Egga po Sedmi království. Dějově povídky přímo na sebe nenavazují, ale mají svižný dějový spád, výborně se čtou a závěrečné "Kolik očí má lord Bloodraven? Tisíc a jedno" bylo neskutečné.

Kdyby bylo nějaké pokračování, tak bych ho uvítal všemi deseti.

Po přečtení zatím nedokončené ságy v celku příjemný návrat do světa Písně ledu a ohně ve smyslu, že je to pořád rukopis Martina a kniha se čte opravdu dobře. Jenže jsou to jenom tři malá nahlédnutí do doby před dějem Písně, hlavní hrdinové se několikrát přiblíží (nebo spíš náhodou připletou) k intrikám okolo dvora, ale vždy je to jenom jako kdyby jste se na to koukali z povzdálí. Samotné zápletky novel jsou snad až na tu poslední jako jedna z kapitol Písně a pořád jsem tak měla pocit, že je to strašně málo, že tam něco chybí. Když už tak pořádnej román, tyhle bonusy, které nakonec vlastně stejně nic moc neřeknou, nemám zrovna v lásce. 7/10

Knížka je složená ze tří příběhu, které na sebe navazují, příběh má spád, čte se velmi dobře, člověk se dozví o událostech před Hrou o trůny.

Hry o trůny jsem zatím nečetl, nemám rád nedokončené série. Nicméně po této knížce nejspíše změním názor. Jedná se totiž o jednu z nejlepších knížek jaké jsem četl. Možná za to trochu může nostalgie, kdy jsem jako kluk toužil být rytířem a chránit slabé. To jsem v těchto povídkách přesně našel, snad poslední rytíř v Západozemí, který nezapomněl na svoji přísahu. Což o to, takových příběhů jistě existuje spousty, ale způsob Martinova psaní mi velmi sedl. Od knihy jsem se pomalu nedokázal odtrhnout. Popisy, kdy Dunk vyjíždí na koni, vstříc svému soupeři v klání, mě pohltily tak, že jsem nevnímal nic kolem sebe. Marně vzpomínám, kdy naposledy se mi něco podobného při čtení knížky stalo. Doufám, že Martin na sera Duncana vysokého nezapomněl a napíše o něm další povídky, přece jen je jeho příběh ještě také nedokončený.

Hru o trůny jsem zatím nečetla, takže nemám souvislosti. Za mě byly povídky milé, ale rozhodně nic napínavého, od čeho bych se nemohla odtrhnout. Ve velkém množství postav jsem se bohužel docela ztrácela.

Tři povídky, skoro novely, tři chytře vzájemně propletené pohádkové příběhy, zalidněné stovkami postav serů, lordů, panošů i prostých lidí, které dokáže takhle marnotratně chrlit snad jen JRRM. Ústřední postava rytíř ser Duncan Vysoký patří určitě mezi nejsympatičtější hrdiny světové literatury, zvlášť když ho porovnáváme se všemi intrikány a podvodníky Martinova světa. A pro nadšence PLaO je to povinná četba - hlavně díky detailním popisům rodu Targaryenů.
85 % (1009 hodnotících, 85 %).

Působí to jako součást velkého celku a ne jako tři navazující povídky. Nevím, jestli víc prostředí slouží příběhům, nebo jestli příběhy jsou záminkou pro prezentaci Sedmi království. K čemu jinak je nadmíra heraldiky, genealogie, když to pro děj není nutné. Napsané je to skvěle a čtivě, ale turnajové pasáže, kdo koho shodil z koně a jak, jsem přeskakovala. V nejedné postavě jsem poznávala předobrazy postav z Hry o trůny jako John Snow, Cersei, Pavouk.

Můj možná nejoblíbenější Martin. Klade větší důraz na příběh a je zde méně postav, než je zvykem. Proto vše skvěle funguje a dynamika obou hlavních hrdinů je nádherná. Mohu doporučit i audio podobu. Ta je taktéž úchvatná.

Oproti sérii Píseň ledu a ohně teda celkem slabota. A při překladu druhé povídky si měl překladatel rozmyslet, jestli bude přízvisko sera Lucase Lučiště nebo Inchfield - na začátku strany tak, na konci zas onak.

Nevědět, že kniha volně navazuje na Píseň ledu a ohně, tipnul bych to na rytířské příběhy ze středověku s prvky fantasy. Popravdě, Martin mě touto knihou příliš neuchvátil. Je tu spousta postav na relativně malém prostoru a taky spousta vaty. Po celkem slibné první části měly další dvě sestupnou tendenci a ve finále mi bylo snad i fuk, jak to dopadne. Škoda. 63/100

Nemůžu se dočkat dalšího dílu her o trůny ... seriál jsem opustila ve třetí řadě už dost znechucená jak se to odklání čím dál víc od knih. Autor pracuje na scénářích ... takže asi už nedokončí vzhledem k jeho věku a pandemii. Tak alespoň povídky a tyto se mi líbily.

Hra o trůny to sice opravdu není, alespoň co se týká dynamiky příběhů, děje, napětí, psychologie postav a propracovanosti světa. Přečíst se to dá, jenom tohle fantasy nesmím srovnávat s dílem, které je prostě V.I.P. mezi bestsellery a které už bohužel asi nikdy nebude dopsáno. Škoda, že dokončení GOT už Martin s největší pravděpodobností vzdal a múza ho opustila. Bude možná ještě hodně knížek ze světa ledu a ohně, jen ne dokončení hlavní ságy, kterou to všechno začalo. I to se někdy stává, že dojde síla, nápady a nebo chuť pokračovat ve svém životním díle. Osobně, už vzhledem k věku autora a ochoty, s jakou chrlí jiné příběhy a seriály i ze zcela jiných světů, nevěřím, že připravované Vichry zimy a Sen o jaru ještě někdy vyjdou (a nebo přece jenom ano, ne však v kvalitě, na kterou jsem byla zvyklá).
A že sem podobný komentář tak úplně nepatří? Já myslím, že ano. Proč psát o něčem, co bylo dlouho před událostmi, které ještě nemá autor ani dokončené???

Tři příběhy z dob, kdy na trůnu sebejistě vládli Targaryenové ovšem už bez pomoci draků. Opět mistrně popsány rody, vztahy a peripetie mezi nimi, zejména po Černožárově vzpouře. A mezi tím vším putování sera Duncana Vysokého a jeho panoše Egga, který toho ví a zná víc než se na panoše sluší.

Kniha je hezkým doplněním po přečtení GoT a i když je každá z povídek zakončena rytířským soubojem pořád je to jen slabý odvar a já jsem ráda že mám před sebou ještě pár dílů Her o Trůny.

Nebylo to špatné čtení ... ale ve srovnání se ságou Hra o trůny ... mi to připadalo o trochu slabší ...

Kvalita ságy Písně ledu a ohně, jen kratší. Povídky se čtou skvěle a jsou stejnou měrou realistické. Další střípky z promyšleného Západozemí nám ukazují jak bohatý je Martinův svět.

Naposloucháno jako audiokniha. Čte F. Dočkal, Tympanum, 2016.

Zajímavý pohled do Západozemí - tentokrát z pohledu potulného rytíře. Povídky mě moc bavily a oblíbila jsem si obě hlavní postavy, i když Dunkovi jsem za tu jeho zabedněnost často nadávala. Jen těch lordů a lenních rytířů bylo na můj vkus trochu moc - moc jmen, moc znaků, moc přezdívek - takže jako vždycky u G. R. R. M. ;) a zasazení příběhu do časové osy rodu Targaryenů mi dělalo potíže ...

Příliš jsem si od toho neslibovala. Co se dá napsat ve třech povídkách, byť poměrně dlouhých? Ukázalo se, že mi zase jednou pan spisovatel vytřel zrak. Vracím se do Západozemí několik desítek zpět před Písní a je to tedy ohromně osvěžující a příjemné. Miluju rytířské turnaje a zde se mi jich dostalo měrou vrchovatou. Moc jsem si to užívala. Ale nebylo to jen o turnajích. Martin nám prostřednictvím ústředních postav rytíře Dunka a panoše Egga odvyprávěl další střípek z historie rodu Targaryenů, který byl snad zajímavější než jejich skon. Pardon, Daenerys. Někde jsem četla, že Martin je bravurní povídkář. Teď tomu věřím. Takže doufám, že rychle domastí ty Vichry, a sepíše další povídky o Rytíři sedmi království.

Skvělá kniha. Na autora poměrně krátká, ale o to více mě vtáhla do děje. Skvěle popsané a nastudované dobové turnaje a zvyky, oblečení. A autorova ftipná hláška o Dunkovi použitá vždy ve správný moment, opravdu pobavila.

Podle mě je to velmi slabý odvar, pokud jste četli Hru o trůny.......zvláštně napsané a poměrně nězajímavé příběhy...