Rytíř Sedmi království

Sice to na hlavní autorovu sérii nemá, ale i tak je to skvělé. Dobrá výplň při nekonečném čekání na Vichry zimy.

Nevím, asi je to jen mnou, ale mně se tahle kniha tří novel nelíbila. Vůbec jsem nepochopila o co v příběhu šlo. Bylo tam tolik jmen, že se mi to už po pár stránkách strašně pletlo a nevěděla jsem, kdo je kdo.
Kniha mě velice zklamala, protože je psána Georgem R.R. Martinem, který je úžasným spisovatelem. Kniha je psaná samozřejmě velice pěkně a kvalitně, ale příběh za mě nic moc. Měla jsem nutkání knihu odložit, ale pořád mě lákal konec... "Jak to asi dopadne? Jak to bude souviset s Hrou o trůny?" Výsledek mě tedy také zklamal, protože jsem čekala, že se tam objeví nějaká známá postava...
Bohužel dávám dvě hvězdičky.

Krásné čtení. Jen v těch popisech bitev jsem se docela ztrácela.

Všechny novelky úžasné, bavily mě o hvězdu víc, než původní série. Co mě skutečně naštvalo - zároveň z toho mám trochu radost - bylo zjištění, že to není všechno a George plánuje další... Málem jsem s tou knihou hodila na druhou stranu pokoje. Kdo ví, jesti to všechno vůbec stihne napsat a jestli, tak kdo ví kdy...
EDIT: Štve mě překlad, který zcela nekoresponduje s původní sérií - a to už vůbec nemluvím o Světu ledu a ohně. Talpress a Argo by si to měli do příště nějak srovnat.
Nejoblíbenšjí postavou byl rozhodně Baelor Kopílam.

Nechtěla jsem to číst, protože mě pan Martin štve s tím, že by měl raději dopsat jeho rozvleklou ságu, ale vlastně to bylo velmi milé překvapení. Není to tak rozvleklé jako Hra o trůny a bylo zajímavé číst o různých předcích všech těch rodů.

Mnohem lepší než Píseň ledu a ohně...Aegon mi přirostl k srdci :)

Až mi bylo smutno, když jsem tu knížku dočetla. Nemám ráda když je hrdina až moc kladný, ale tenhle mi přirostl k srdci.

S pořízením a následných přečtením "přídavných" Martinových děl jsem docela otálela, díky klasickým obavám, abych si náhodou neztrpčila vztah k Písni ledu a ohně. Ale zjistila jsem, že nebylo proč. Absolutně ne. Jediné, co těmto povídkám mohu vytknout, je to, že jsou to povídky - což už je tedy z principu nevhodný komentář. Takže prostě jen: těším se na další příběhy!

hodně idealistické, ideály rytířství zářivější než v Písni o Rolandovi...

Rytíř sedmi království ze kterým jsme sedm království neprocestovaly.Přesto všechno sem si ho i Egga oblíbil a chtělo by to další příběhy z jejich putování po krásnem světě G.R.R. Martina . A dozvědět se víc o dobách Targeryenu a jejich horké dračí krvi.

Knihu musím hodnotit docela rozporuplně. Hodně jsem četl názory, že Martin je lepší v psaních kratiších povídek a novel než dlouhých děl jako je Píseň Ledu a Ohně. Nevím, jestli souhlasit. Taková Hra o Trůny či Střet Králů jsou podle mě knihy s vysokou kvalitou, Hostina pro Vrány a hlavně Tanec s Draky už jsou horší hlavně kvůli své rozbředlosti. Narůstající délka knih je podle mě jen výsledkem toho, že Martin na ně má méně času a proto není schopen dosáhnout kvality prvních knih - čím stručnější dílo, tím těžší je ho napsat.
Co se týče Rytíře Sedmi království, ze začátku jsem byl nadšen a zejména první povídka mě hodně zaujala. Z velké části to bylo ale asi jen proto, že je to něco nového z tohoto světa a člověk je za každé jeho rozšíření vděčný. Upřímně, druhá i třetí povídka jsou skoro stejné jako první, jen se liší drobně námětem. Čekal jsem, že když jsou v knize jen tři, bude každá originální. Také hlavní postava mi nepřijde tak propracovaná, jak bych čekal, vzhledem k tomu, jak silně je na ní příběh postaven. Dunk mi ve svém chování i myšlení připadá velmi nekonzistentní a jeho chování často daleko vybočuje za rámec, v jakém je jeho postava budována. Dunk co vypil truňk, tupý jako lenochodův meč má najednou záblesky geniality a chování, které neodpovídá jeho věku, zkušenostem a ba co víc, ani stylu chování, jaké předváděl do teď. Velká řada POV kapitol v Písni Ledu a Ohně mi prostě připadají mnohem lépe napsané, než tyto povídky.
Ještě bych se rád zastavil u překladu, který podrtrhl můj, již tak pošramocený dojem z knihy. nechápu, proč několik let po vydání 5 knih Písně Ledu a Ohně se překladatel rozhodl zavést zcela nové překlady skoro všech jmen a názvů (pokud nejde o záležitosti autorství pro české názvy). Překlady jako Bittersteel = Hořkoplát, nebo naopak nepřeložení Pennytree = Grošostrom, Černožár = Blackfyre, zejména Riverrun = Řekoproud či Brynden Rivers = Brynden Potok mi nedává žádnou logiku. Také překlad Hand of the King jako Ruka krále mi přijde dost divný. Zní to bizardně a navíc v češtině "ruka" zdaleka nevyjadřuje smysl tak, jako v angličtině "hand" (srov. "give me a hand" v angličtině má odlišný a širší význam než v češtině "podej mi ruku"). Již zavedený Pobočník krále je podle mého názoru pro češtinu významově mnohem vhodnější.

Moc pěkné a čtivé 3 povídky, které se odehrávají ještě před Hrou o trůny. Bylo mi líto, že kniha končí a příběh o rytíři Duncanovi už nepokračuje. Toto období mě zaujalo o trošičku víc než doba Hry o trůny :-D Doufám, že pan G. R.R. Martin napíše ještě nějaké povídky z doby Targaryenů :-)

Ale jo, nebylo to vůbec špatné. Jen to podle mého bylo jaksi... krátké. Jestli si můžu dovolit přirovnávat, je to něco jako kdybychom si museli oblíbit Tyriona, Deanerys nebo Aryi Stark ve třech na sebe nenavazujících kapitolách. Dunk i Egg byli frajeři a já si až na již řečenou malou výtku čteni užil. A teď už zbývá jen dodat: Vichry zimy, nemůžu se vás dočkat!

My chceme Vichry! My chceme Vichry! My chceme Vichry! My chceme Vichry! My chceme Vichry! My chceme Vichry! My chceme Vichry!.... Ok, Sedmkrát stačilo a teď - Díky za super povídky. Dunk je super sympaťák, stejně jako Egg a o to smutnější je pohled do dějin Západozemí a vědomí, jak nejlepší rytíř a nejlepší král historie nakonec skončili. Život není pohádka. Ale na to při čtení nemyslet, protože je to skvělé. První povídka klasicky Martinovská a depresivní, třetí ve stylu Zaklínače aneb Nesnáším politiku a proto nechtěně změním dějiny. Druhou povídku miluji, je tak úžasně smutná a ukazuje že dějiny píšou vítězové. Dal bych čtyři ale protože je to doplnění světa který miluji, házím tam plné hodnocení s výkřikem - My chceme Vichry!

Často tu píšete, že by místo této knihy měl radši napsat další díl PLaO, ne že bych si nechtěla přečíst další díl, ale někdy si prostě nepomůžete. Rozhodně nelze srovnávat mé psaní a to Martinovo (a vlastně kteréhokoli spisovatele...), ale když vám nějaký příběh straší v hlavě pomůže vám jen jedná věc, napsat ho, protože se od něj prostě nedokážete osvobodit dokud nebude na papíře, pak můžete psát něco nového. Navíc tenhle příběh byl potřebný pro dokreslení atmosféry v Tanci je na něj nejedna narážka, takže za mě můžu říct, že rozhodně není zbytečný. A s tím, že autor neumí psát povídky už vůbec nesouhlasím, když počítám i tuhle, tak jsem od něj přečetla tři povídkové knihy, byly tam horší a lepší povídky, ale některé byly opravdu skvostné (za mě třeba Druhý stupeň osamění...). Takže, ne že by tahle kniha byla dokonalá, ale četbu jsem si dokonale užila, dokreslila prostředí, postavy byly skvělé a zmatené ani přecpané postavami a rody mi to nepřišlo, jsem holt už zvyklá z PLaO :D

Poviedky určite zaujmú čitateľa hlavne kvôli ďalším informáciám zo sveta GoT, bohužiaľ poviedky sú viac nudné ako zaujímave najviac sa mi páčila asi ta prvá. Obsahu znižuje hodnotu aj to že mená niektorých postáv sú preložené, iné zase nie. Čitateľ sa v tom potom už stráca ak od prečítania GoT ubehla väčšia doba.

Čekala jsem rozhodně víc, místy nudné a nevýrazné příběhy, které neměly nic moc do sebe.

No... moje první kniha od tohoto autora - chtěla jsem si ji přečíst dříve, než se vrhnu na celou sérii. Jsem z ní malinko rozpačitá. Na můj vkus příliš mnoho jmen a málo akce, myslím, že z nápadu se toho dalo vykřesat mnohem víc. Duncan novopečený potulný rytíř a panoš, který je synem královské dračí krve - čest je pro ně více než peníze a vlastní požitek. Čtení na oddech proč ne, ale není to kniha, ke které bych se znovu vracela.

Ale tak pokud člověk hledá oddechovku, která za něco stojí, tak proč ne. Jinak souhlasím s tím, že by měl raději máknout a dopsat Píseň ledu a ohně. :D