Rytíři a lapkové
Karel Nový (p)
Historický román z doby předhusitské, kde se mladý vladyka Zbyněk vyráží z hradu Buchlova mstít na Rožmbercích. V pozdější době se z něj stane husitský vojevůdce blízký spolubojovník Jana Žižky.
Přidat komentář
(SPOILER) První díl, Rytíři a lapkové, ze zamýšlené trilogie. Historický román z doby předhusitské, vydán za okupace roku 1940. Snad i proto připomíná krásu české země, české tradice, sílu prastarých českých rodů. Osou románu je rod vladyků z Buchova u Votic. Oni jako jiní, pokolení za pokolením, odcházeli ze svých rodných tvrzí pod královské korouhve, aby bili pohanské barbary, aby plenili, byli poráženi a vítězili. Letem historií se dostáváme do časů vlády krále Václava IV., do chvíle, kdy se na buchovské tvrzi narodil hlavní hrdina románu Zbyněk, jeden z budoucích hejtmanů Tábora. Čechy se dvojily. Na jedné straně zemané, stojící za králem Václavem, na druhé šlechtici, stojící při Zikmundovi, toužící po úřadech. Zbyněk, aby očistil hanu svého otce, se přidává k loupežným lapkům a škodí Rožmberkovi, protikrálovskému spiklenci. Jeho cesta boje proti útlaku panstva se spojuje s jednookým Janem.
(SPOILER)
Na tuto knihu jsem si vzpomněl po zhlédnutí Jáklova Žižky, protože jak jsem na něj těšil, tak jsem byl potom zklamanej, mně nevadilo že to bylo vlastně z doby kdy žádní husiti ještě neexistovali, to jsem věděl dopředu, mně vadil ten nesmyslný děj, jehož základem byla ta blbost že se dvě party idiotů přetahujou o údajnou snoubenku Rožmberka pocházející z Francouzské královské rodiny, jak by se k ní Rožmberk doprčic asi přes svůj význam v rámci Českého království dostal. No prostě jeden nesmysl za druhým a dorazil mně závěr kdy zpívaly husitský chorál.
Kdyby si vzal tuto knihu a napsal podle ní scénář, tak by tam měl všechno, Rožmberka i Žižku a hlavně smysluplný reálný děj, který by nevadil ani těm zahraničním divákům na které to bylo očividně mířené.
Krásný historický román, který je bezesporu hodný obdivu. Vše již bylo řečeno níže. Postava Přibyslavi mě naprosto uchvátila. Přibyslavina řeč symbolizuje moudrost a životní zkušenosti. Její promluvy jsou často radou či varováním. Její jednání je naplněno vírou, dobrotou, láskou k bližním. Tento román si i dnes zaslouží čtenářskou pozornost.
Krásné. Tvrdost, brutalita a syrovost předhusitského středověku spjatá s úctou k rodině, k zemi, ke králi, ke cti. Zrození legendy Jana Žižky, střet lišky Zikmunda, prchlivého a problematického krále Václava, zlotřilých Rožmberků, hrdiny Zbyňka, oduševnělé Dorotky, ztělesnělého jednorukého zla Piknosky, světice Mandalenky... Vůně lesů, čadících pochodní, zvuk bojujících mečů, to je koktejl, ve kterém jsou sympatie na straně obyčejných lidí a zemanů. A ve vzduchu je cítit vzrůstající napětí a síla Božích bojovníků pod praporcem kalicha... Stará jako sama Země, moudrá, tajemná, požehnaná je Přibyslava, která ví o minulosti, životě a přicházejím víc něž kdokoli jiný. Ponoř se do děje...
Naprostá pecka o začínajících husitech, kterou jsem četl jedním dechem. Pokud máte rádi historické příběhy, tak vřele doporučuji. Autor v knize skvěle vykreslil krásu života prostého člověka se všemi úskalími a jeho tehdejší vztah k přírodě a k okolnímu světu.
Štítky knihy
Jan Žižka doba předhusitská historické romány dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
1986 | Rybaříci na Modré zátoce |
1954 | Potulný lovec |
1960 | Rytíři a lapkové |
1951 | Železný kruh |
1972 | Sarajevský atentát |
(SPOILER) A opět jdu proti proudu. Historických románů jsem přečetla myslím dost. Tady mi chyběla ústřední zápletka i hlavní hrdina. Zato jmen historických osob a míst, byť naprosto neznámých tu byly, troufám si říct, stovky. "Příběh" začíná v hlubokém pravěku, dotýká se nejstarších českých pověstí, Přemyslovců, až se zhruba v polovině dostaneme do doby vlády Václava, syna Karla IV. a k rodu Buchovců. Hlavním hrdinou by měl být Zbyněk, ale prochází jednotlivými scénami spíše jako vedlejší postava, těžko bych ho nějak podrobněji charakterizovala, v podstatě neprochází žádným vývojem. Ani žádná jiná postava nemá hlubší charakter, se kterým by se čtenář mohl ztotožnit.
Za mě takto historický román vypadat nemá: boj, útěk, boj, útěk, a stále dokola... Kéž by byl spor bratrů Václava a Zikmunda zpracován jinak a s jinými postavami.