S andělem ne
Eva Talpová
Děj příběhu volně navazuje na předchozí autorčin román Po velmi tenké čáře. Znovu se setkáváme s jeho hlavní hrdinkou Leonou Málkovou, jejíž další osudy jsou stejně složité, jako je komplikovaná její povaha. Lea prožívá další velkou lásku, hledá, motá se v kruhu, bojuje, vzteká se, jde proti všem i proti sobě, aby (snad) mohla být sama sebou a znovu našla ztracené sebevědomí. A mezitím se léta osmdesátá přelévají do devadesátých a proměňuje se celá společnost. Leonin příběh se prolíná s epizodami ze života jejích rodičů a prarodičů, jejichž prostřednictvím se děj vrací do počátečních desetiletí 20. století a dotýká se postupně zlomových událostí našich moderních dějin. Zdá se, že neexistuje doba, v níž by člověk mohl jen tak pohodově přebývat…... celý text
Přidat komentář
Na autorčině textu je mi sympatická skromnost, s níž kniha vystupuje. Bavilo mě prolínání časových rovin (i paralelní osudy hlavních ženských hrdinek), bavil mě i dialekt a celkově mám z četby pozitivní dojmy. Palec hore dávám i "snovým pasážím", pasážím, které jsem si cvičně pojmenovala "maniodepresivní" a doporučuji knihu přečíst všem, kteří si o sobě myslí, že jsou melancholici (neurotici, poloblázni atd.). Projít totiž dějiny českého (a československého) státu intenzivně subjektivníma očima několika generací, nespadnout při tom do kýče, nudy a šedi - to se podaří málokdy.
Autorovy další knížky
2007 | Po velmi tenké čáře |
2010 | S andělem ne |
2006 | Rybička na šněrování a jiné fejetony |
2013 | Hrnečku pař! |
2022 | Sežrali ho v Polynésii |
Přečetla jsem autorčin román "Po velmi tenké čáře" a ačkoliv mě příliš nezaujal, dala jsem tomu ještě šanci. Jak se Leona s životem dál popasuje.
Líbil se mi začátek, příběhy Leoniných rodičů a prarodičů. Ale pasáže, které se odehrávají v hlavě hrdinek (sny?), už mi přišly příliš abstraktní, chaotické. Samotný Leonin příběh mi místy přišel nesrozumitelný, možná sama Leona je pro mě nesrozumitelná a nechápu ji.