S brokovnicí pod kabátem
Ivan Wernisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195908/bmid_s-brokovnici-pod-kabatem-4XJ-195908.jpg
4
20
20
Po opusu Nikam (2010) vydává hojně čtený i ctěný básník sbírku, jejíž název naznačuje mnohé. Utržené příběhy, naznačené obrázky, citovaná zdání i zdánlivé citace, hloupému nápověda, chytrému zásah. To vše hravě teskné i teskně hravé. Tak i naopak. Jak jinak, když sám autor dodává: Je to kniha záhadná, čtu si teď v ní a divím se, divím. Tohle že jsem napsal já? Nebo vystřelil? A kde mám vlastně kabát? A mezi verši najdeme tento návod: „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ Pokusy, v nichž máloco zůstane takové, jaké se nám zdálo. „Svět do večera zchátral / Dům se vyprázdnil a z dítěte byl stařec // Verše se prodlužovaly / Tu a tam zazněl rým / Pes vychlemtal vodu z misky a zase odběhl“ Anebo „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ A jedna z mála jistot? „To, nač si vzpomeneš / To bude dál“.... celý text
Přidat komentář
Kniha básní i básnivé prózy přináší zapsané pocity. Jeho texty kdysi zhudebňoval Milan Hlavsa a hráli Plastici, proto jsem byl na tuto knihu zvědavý. Na rovinu: dost mě zklamala. Přišlo mi to, jako rychle zaznamenané, nedopsané, nedodělané. Z toho povedenějšího:
Masový piroh v záchodové míse
Tonul celý den
Telefon pořád zvonil
Její manžel žárlil na služební cestě
Jeho župan mě škrtil
Verše připomínají sen. Těkají sem a tam, občas vypadají zdánlivě beze smyslu, občas jsou beze smyslu, vzpomínky se proplétají s náhlými nápady. Básním chybí citová hloubka. Popisují sny, ale nevedou k zasnění. Oddíl "S brokovnicí pod kabátem" je příliš hrubý, nepoetický. Nejzajímavější myšlenka je v textu Cizí město: "Tolik času jsem utratil za obraz, který teď vidím. A napadlo mě: Chtěl bych vědět, zda má ten obraz takovou cenu?"
Autorovy další knížky
| 1965 |  Zimohrádek |
| 1992 |  Doupě latinářů |
| 1961 | Kam letí nebe |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
Volné verše Ivana Wernische, jsou jen těžce srozumitelné. Sám jsem nevěděl, co v nich hledat, a tak jsem jen četl. Obrazy města, hospod, ulic...viděné očima básníka. S tím spojená i podoba veršů směřující spíše k próze, jakoby autorovi k popsání dané skutečnosti už nestačil básnický jazyk. A tak se s metaforou, či obecně básnickým jazykem, setkáte jen zřídka. Jedná se spíše jakýsi deník člověka, který prostě je a který své pocity zapisuje na papír. Nebo ty pocity skutečné nejsou? Jde o sen? Jak sbírku interpretovat? To je na každém z Vás.