S eleganciou ježka
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526164/bmid_s-eleganciou-jezka-6550e5cf90058.jpg
4
1103
1103
Jeden parížsky dom. Osem bytov. Nekonečno príbehov. Dojemný a vtipný román, ktorý vyzdvihuje tiché víťazstvá nenápadných ľudí medzi nami. V luxusnom činžiaku v centre Paríža pracuje päťdesiatštyriročná Renée. Navonok spĺňa všetky stereotypné predstavy o domovníčke: je tučná, nepríjemná, závislá od telenoviel. Jej zamestnávatelia však nevedia, že Renée zbožňuje umenie, filozofiu, hudbu a japonskú kultúru. V rovnakom dome žije dvanásťročná Paloma, dcéra nudného poslanca, talentované a prekvapivo jasnozrivé dievča, ktoré sa rozhodlo v deň svojich trinástych narodenín ukončiť svoj život. Paloma a Renée skrývajú pred všetkými svoju skutočnú osobnosť a najlepšie vlastnosti, lebo tušia, že ich nedokážu alebo nechcú oceniť. Až keď do budovy príde bohatý Japonec Ozu, objavia v sebe spriaznené duše. Iba on si dokáže získať Palominu dôveru a odhaliť tajomstvo Renée, ktoré starostlivo skrýva za svojím prestrojením.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
L'Élégance du hérisson, 2006
více info...
Přidat komentář
Tenhle subtilní román jsem si vychutnával, a to hned několikrát. Proč mě už od začátku chytl za srdce, aby jím ke konci pořádně zasmýkal? V čem vlastně spočívá jeho kouzlo? Nejdříve mě napadají jednotlivé věci, které mi byly sympatické: vášeň myšlení, pochopení pro outsidery, ironický nadhled a něco, co by šlo nazvat soucitem nebo snad poněkud pateticky láskou k lidem, která ovšem nesklouzne k laciné abstraktnosti. Ale ono v tom bude ještě něco víc.
Filosofování postarší domovnice a dvanáctileté holky je sice zajímavé, ale není to přednáška z filosofie, a tak je rozhodně nemusíme brát za slovo. Já třeba nesdílím nadšení pro náboženství Umění nebo pro výkřiky o biologickém determinismu, ale požitek z četby mi to nijak nezkazilo. Jejich úvahy jsou především příležitostí, abychom za fasádou kamenných tváří a předvídatelných životních rolí dokázali objevit skrývající se bohatství vnitřního života, hluboká lidská trápení a touhy. Je to především kniha o potkávání: o tom, když někdo naproti všemu očekávání potká toho, koho stojí za to potkat, a když na druhé straně v něm samém naproti vnějšímu zdání dokáže někdo objevit poklady, které skrývá. Není právě tohle společná lidská touha, kterou příběh naplňuje? Je to moc popelkovské? Jenže uvědomte si, že tahle Popelka není mladá a krásná dívka, ale stará a ošklivá domovnice. To samo o sobě brání příliš naivní sentimentalitě. Ostatně, autorka opravdu míří na čtenářovy emoce, ale já přiznávám, že jsem se v tomto případě rád nechal strhnout.
Vadila mi jen jedna věc. Jestliže jsem na začátku zmínil, že jsem si knížku vychutnal několikrát, bylo to ze zoufalství nad překladem. Ne že by byl psán ošklivou češtinou, jen občas nedával smysl. A přiznejme si, to je u knihy založené na myšlenkách dost velký nedostatek. Skoro v každé kapitole jsem se u některé věty zarazil a dlouho hloubal, co vlastně znamená. Nakonec jsem si pořídil francouzský originál a vzhledem k mým mizivým znalostem francouzštiny také anglický překlad a nakonec se většinou ukázalo, že ta věta je úplně jasná, ale nesmyslně přeložená. Někdy překladatel jen mlží, takže smysl vůbec nelze postihnout, jindy to přeloží přesně naopak a úplně tím poruší kontext. Došlo to tak daleko, že jsem překladu už vůbec nevěřil. Tou dobou se ale prvotní zoufalství změnilo ve zvrácenou vášeň, se kterou jsem, ostatně zcela v duchu románu, srovnával různé jazykové verze, vyhledával chyby a pátral po pravém smyslu textu. A tak i této nedokonalosti mohu být nakonec jen vděčný za umocněný čtenářský zážitek.
Knížka mě nadchla, podání těch dvou příběhu, bylo velmi zajímavé a výborně se četla. Jen konec už jsem tušila dřív než přišel. Ale moc pěkné, velice doporučuji. :)
O vylézání z ulit, nacházení vztahů, schovávání za maskami... Vyprávění bohaté myšlenkami až filozofickými a četnými odkazy na klasickou literaturu. Je znát autorčina obliba ruských autorů. Příběh neakčně (což je v tomto případě jednoznačné plus), ale neustále plynoucí, s nenadálým krátkým vzepětím ke konci knihy. Rytmem vyprávění mi evokuje podzimní pomalou širokou řeku. Přesto, nebo možná právě proto, Vás vtáhne do sebe, Renée, Paloma i Kakuro se stanou Vašimi přáteli a jejich snobské okolí Vás bude popouzet, stejně jako je. Doporučuji velmi.
nádherné a jímavé! určitě se k této knize plánuju ještě vrátit. Zatím sem jí plná a okouzlená
Velice zvláštní kniha, působila na mě hodně depresivně. Několikrát jsem ji odkládala na dočtení.
Je ťažké byť iným. Je ťažké nezapadať medzi rovesníkov a nebyť stádovitým typom. Možno práve preto mi táto kniha a jej postavy boli také blízke. Autorka vytvorila úžasné postavičky, ktoré som si zamilovala.
Nieže by som disponovala výnimočnou inteligenciou, ale vždy som bola nikde úplne inde ako ľudia v mojom veku. A práve vtedy som tiež túžila po svojej „skrýši“ a túžim po nej doteraz. Zavrieť sa niekam, preč od ostatných, a mať chvíľu pre seba, v tichu, s knihou alebo len tak, sama so svojimi myšlienkami. Dnes nie je IN dávať najavo, že niečo viete, práve naopak...
Jemná kniha o vážných věcech. Pěkně napsáno, ale neodvážil bych se jí doporučit čtenářům čekajícím bohatý děj a rychlý spád příběhu.
Tuhle knihu jsem přečetla na doporučení naší knihovnice a tělocvikářky a češtinářky v jednom. Tím bych jí chtěla velmi poděkovat,jelikož ta kniha je skutečně úžasná. I když teda nic pro nefilozofy,protože skutečně se u toho musí myslet a klást si různé otázky. Navíc je to psáno tak poutavě,že člověk se u toho i velmi nasměje.
Ale ten smutnej konec,ten je vážně dojemný. A hlavně nečekaný.Každopádně mě se ta kniha velmi líbila a myslím,že si zase nechám něco doporučit.
V krátkosti by sa kniha dala opísať stretnutím veľmi mladého dievčatka a zrelej ženy, ktorých spoločným znakom je nadpriemerná inteligencia. Ale toto je len veľmi obšírne zhodnotenie, pretože pod povrchom, jednoducho sa zdajúceho románu, nájdeme skryté indície, ktoré hovoria o zmysle či nezmysle nášho žitia, o tom, že nie všetko je také, ako sa na prvý pohľad zdá, a aj o tom, že veľa z nás nedokáže vidieť skutočnosť, ale vidí len to, čo chce. V neposlednom rade ma zasiahla spriaznenosť duše medzi Renée a Kakurom, ktorí aj keď sa nehľadali, predsa sa našli. A najsilnejší zásah ponúka koniec knihy, kde som si uvedomila, že osud má svoju cestu, nevyspytateľnú a neočakávanú a predsa v niečom záslužnú.
S elegancí ježka je kniha so silným príbehom, zabaleným do veľmi dobrej filozofie, nútiacej k tomu, aby čitateľ sám uvažoval a hodnotil nie len postoje hlavných postáv, ale aj tie svoje k životu a ľuďom okolo seba.
Podľa mňa si kniha zaslúži plný počet, pretože na "ježkovskú eleganciu" budem ešte veľmi dlho spomínať.
"Co když je literatura vlastně jakási televize, na kterou se člověk díva, aby aktivoval zrcadlové neurony při co nejmenších nákladech aktivního pohybu? A co když - v horším případě - je literatura taková televize, která nám ukazuje všechno, o co jsme přišli?"
Všední-nevšední příběh o naději, hledání krásy, o pomíjivosti a věčnosti a podobně povznášejících věcech. Obě hlavní hrdinky, jejichž prostřednictvím je příběh vyprávěný (i když první část knihy je spíš sledem drobných událostí, postřehů a úvah k příběhu směřujícím), pozorují nepřátelský svět kolem sebe s filozofickou analytičností a jsou uzavřené ve skořápce, kterou se od něj úmyslně-podvědomě distancují, přičemž jejich skryté touhy hrozí definitivně zhořknout. Každá má ke svému vnitřnímu exilu jiné důvody a k závěrečnému prohlédnutí dojdou až díky vzájemnému sblížení. Kniha je plná podnětných myšlenek, podávaných odlehčeným způsobem, snad jen trochu příliš francouzsky estétská, takže mi dovolila dojmout se až v samém závěru. Ale tak to asi i mělo být.
Mám ve zvyku si z knih vypisovat krátké myšlenky, které mě zaujmou, a které bych si chtěl zapamatovat. U této knihy se ale vyskytl problém a to v opravdu vydatném množství takových perel, které by si zasloužili zaznamenat. Ale nemám pocit, že má smysl přepisovat celou knihu. Přitom se jedná o poměrně jednoduchý příběh, jenž je ale popisován pohledem dvou vskutku výjimečně inteligentních postav, jejichž chronickou zálibou je právě přemýšlení. V důsledku se jedná o poměrně hutnou filozofickou nálož, ale napsanou takovým vytříbeným a krásným způsobem, že se z toho opětovaně tají dech a nejednou vlhne oko. Z knihy je cítit autorčino nadšení pro japonskou kulturu a s ní spojený obdivuhodný cit pro krásu a to nejen okamžiku.
Ze současné beletrie mám pocit, že nadprůměrně inteligentní a abnormálně nadaná žena je více než v kurzu. Asi vzniká jakási logická protiváha éry Supermanů a Indiana Jonesů, ale pokavaď budou vznikat díla podobného kalibru jako kniha S elegancí ježka, nemám proti této tendenci ani zblo výtek.
Stojí za to přečíst. Má atmosféru, zajímavé typy hrdinů, na které nelze zapomenout jen tak a pro mě překvapivý konec.
Krásné! Pro mě byla celá kniha hlubší než její závěr (příliš laciný pro tak skvostnou knihu..) Krásné myšlenky, špetka humoru, vážnost života. Nemohla jsem se odtrhnout!
I mně chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale nakonec se z knihy stala jedna z mých "Top Ten" knížek. Mám ráda příběhy okořeněné filosofií a úvahami o životě a těch je tu nepočítaně. Někdy opravdu možná až nadmíru na úkor příběhu samotného, jak již mnozí poznamenali. Není to žádná lehká četba, ale vřele doporučuji! Domovnici-intelektuálku Renée, životem znavenou puberťačku Palomu a citlivého filantropa pana Kakuru si snadno zamilujete...
Kniha plná myšlenek a prázdná děje. Rozhodně nejde doporučit každému. Z mého pohledu se v ní střídají originální hluboké myšlenky o spletitosti života se snobským filozofování o hodnotě umění. Každopádně některé pasáže se staly mými milovanými a přidala jsem je k autorčiným citátům na tomto webu.
Zamyšlení vhodné k přečtení až po dočtení knihy :-) !!!! SPOILERY !!!! Z 300 stránek se v prvních 250ti nic neděje, aby se všechno mohlo odehrát až v posledních 50ti. Celý život Renée vedl jen k jedné události, k tomu, aby mohla potkat Kakura, svého nejbližšího přítele. Pak se stane ale ještě jedna věc, která Renée nedovolí přátelství naplnit, prohloubit a nechat jej potvrdit časem. Poselství z této knihy je pro mě jediné: nemáme čas na blbosti. Nemáme čas být osamělí, nemáme čas žít s někým, kdo o nás nestojí, nemáme čas usilovat o toho, kdo si to nezaslouží. Nikdy nevíme, kdy o čas budeme obráni.
Před kým může člověk obnažit duši, aniž by byl zraněn?
Pravda je v této knize krásná. Smrt jako bílá kamélie, život jako potřeba mít kůži ježka. Příběh vystavený na vnějškovitých kontrastech: život x smrt, mládí a zralost, předsudky a pravdy.. ale ve skutečnosti jsou protiklady stírány, objevuje se obnažená skutečnost, pravda bez pokrytecky zajetých společenských rolí. Mládí může být zkušeně moudré, domovnice v duši elegantní a inteligentní. Neboli pravdu v ochranné kůži ježka svléká až jemnocitné japonské kouzlo, když vyjde na jevo je krásná.
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 |  Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Knihu bych doporučil nejspíše ženě na dlouhé mateřské unavené stereotypem, nebo možná dospívající studentce, překonávající krizi dospívání, aby získaly pocit, že se čtou "něčem". Na opravdovou "velkou literaturu" si kniha ale jen hraje, ve skutečnosti je to "nic o ničem". Promiňte, je to ale ztráta času.