S Horníčkem na obláčku

23.04.2019

Je to Horníčkova poslední kniha, která vyšla v roce jeho úmrtí-2003. Jedna třetina knihy je zajímavý rozhovor, kdy Miroslav Horníček odpovídá na otázky svého přítele-českého fotografa Oto Richtera, který v emigraci pracoval pro Associated Press v New Yorku, časopisy Life, Quick, Look a Bravo. Je v nich životní moudrost, vzpomínky na Wericha a prožité okamžiky radosti i smutku. Dlouhá řada myšlenek a citátu doplňují krátké fejetony, které odhalují jeho romantickou a citlivou duši. Za všechny uvádím jeden mini příběh: Pes Punťa zahynul z lásky.
Paní Šibíková měla psa Punťu. V onen den lásky byl přivázán v kůlně na vodítku. Vida fenku a veden svým pudem proskočil oknem a zůstal viset na obojku. Naši známí našli paní Šibíkovou, když se psa snažila vzkřísit hustilkou na jízdní kolo. Nepodařilo se jí ho vzkřísit, ani nafouknout. Někdy si představuji, jak by to bylo krásné, kdyby se nafouklý Punťa před ohromenýma očima své majitelky vznášel kamsi k psímu nebi.
Následné dvě třetiny knihy tvoří vzpomínky nejbližších přátel, kteří s Miroslavem Horníčkem prošli kus kamarádského a hereckého života: Jaroslava Adamová, Květa Fialová, Jiří Anderle, Waldemar Matuška, Jitka Molavcová...etc.
Člověk se vyvíjí podle pravidla lásky: z dítěte v milence, pak v milovníka dobrého moku a jídla. Nakonec si za milenku zvolíš tu s kosou. Vším čím jsem byl, tím jsem byl rád-řekl básník ( a Miroslav Horníček, který v závěru dodává: úsilí je o něco důležitější než cíl)