S jménem Rosa Afrikou
Vincenc Streit
Žena rovná mužům. Život a dílo Růženy Holubové, ženy cestovatele Emila Holuba. Růžena Holubová se stala ženou Emila Holuba a doprovázela ho na jeho druhou africkou výpravu, která předčasně a tragicky skončila u vesnice Mašukulumbů. Stála celý život při svém muži a po jeho smrti (1902) dále rozvíjela jeho odkaz. Její velkorysý dar Holicím umožnil vybudovat Památník Dr. Emila Holuba. Dožila se 93 let a až do své smrti se aktivně zajímala o vše kolem, mimo jiné byla i rádkyní dalších významných cestovatelů Hanzelky a Zikmunda.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si zvolila díky ČV2019 a byla to pro mne osobní výzva, která mne mile překvapila. Nejsem příliš čtenářka biografií a cestopisů, tato kniha byla založená na sbírce faktů a skutečností, data, místa a informace. Ale poznala jsem osud statečné a obdivuhodné ženy, jejíž jméno nyní již nikdy nezapomenu a vypravím se i s rodinou na výlet do Holic, kde uvidím vše, o čem jsem četla. Děkuji
Další vynikající kniha z pera V. Streita o Emilu Holubovi, či vlastně tentokráte jeho ženě. I na této knize si velmi cením přehlednost, místy velmi stručně vypsaná data a především hloubku a pečlivost, se kterou bylo ke knize přistupováno.
Musím přiznat, že ačkoliv má kniha jen 110 stran textu, tak mi její přečtení dost trvalo. A to zdaleka nejen proto, že je psaná poměrně drobným písmem. Kniha snad neprošla žádnou korekturou, je v ní opravdu hodně gramaticky prapodivných vět. Navíc by klidně mohla být třetinová, protože těch nemnoho informací, které k Rose Hof jsou se v ní neustále opakuje dokola, a se spoustou obecného mlácení prázdné slámy, kdy se autor stále dokola zamýšlí nad tím, co si asi mohla myslet R.H., a opakuje stereotypy o postavení žen v té době. Tyhle pasáže jsou dost na začátku knihy, a málem jsem ji kvůli nim odložil nedočtenou. Ale to by byla škoda, protože kniha obsahuje i řadu zajímavých informací o R.H. - cenným zdrojem jsou zejména citáty z korespondence. Je škoda, že jich kniha neobsahuje více, případně nejlépe celé přepisy a reprodukce dopisů, protože jde v podstatě o jediné autentické prameny, a autorovy domněnky a dohady mě zdaleka tolik nezaujaly, zejména když má problém udržet myšlenku a často se opakuje.
Je ale velmi zajímavé sledovat paní Rosa Hof (AKA Rosa Holub - Rosa Holubová - Růžena Holubovou) i jejího chotě, jak se vyvíjí jejich vztah Čechám, národnosti, státní příslušnosti....tedy ze se můžeme spíše jen dohadovat, ale je zřejmé, že to češství chápali jinak, než se to začalo vykládat od WWI, a že se do konceptu první republiky moc nehodili. Tím spíš je s podivem, že paní R.H: získala kromě rakouské i československou penzi. A ještě více mě zaujalo, že až v této souvislosti dvě desetiletí po manželově smrti se začala označovat jako Růžena (a začala najednou psát dopisy dokonalou češtinou, ale zcela jiným a výrazně méně vypsaným rukopisem:)