S láskou k vlasti nejdál dojdeš
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103523/s-laskou-k-vlasti-nejdal-dojdes-103523.jpg
4
75
75
Berlín, 13. srpna 1964 23 hodin 17 minut Devětatřicet mužů, žen a dětí tají dech. V příštích minutách padne rozhodnutí: Povede podzemní tunel ke svobodě, nebo se pro ně stane smrtonosnou pastí? Ve chvíli nejhlubšího zoufalství se objevuje Bruno Knolle, muž s temnou minulostí. Díky němu se útěk zdaří, ale právě on je z uprchlíků jediný, kdo se ocitl v tísni. Bruno Knolle dostal úkol, jehož se děsí. Ale kdyby provedl, co mu přikázali, splnil by se mu velký životní sen. Stržen do pekelné mašinerie tajných služeb Východu i Západu se tento Berlíňan každým coulem snaží uskutečnit svou touhu, aniž se zatížil novou vinou. Jeho cesta je ovšem předznamenána. Tento román je víc než vzrušující, dobrodružný příběh Bruna Knolla, víc než jen pestré panorama Berlína roku 1964 na jedné i druhé straně Zdi, víc než jen osudy těch, kdo stavějí a financují tunely pod ní, tajných agentů a kriminalistů, boháčů i chuďasů, ostrých hochů a lehkých holek. Celé to mnohovrstevné, veselé i smutné dění zhušťuje autor do trpké obžaloby velikánů naší doby, kteří ke svým obřím plánům zneužívají lidi malé a jim přičítají vinu mocných.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Lieb Vaterland magst ruhig sein, 1984
více info...
Přidat komentář
Jeden z povedených románů tohoto autora, sice poněkud rozvláčný děj, ale na druhou stranu dostatek napětí a příjemný čtenářský zážitek.
Příběh se odehrává v Berlíně rozděleném zdí. Východní tajná služba SSD vydírá lidi, aby se stali jejich agenty. Dostane je třeba i tunelem pod zdí do západního Berlína, aby jim donášeli a plnili pro ně různé úkoly. Ovšem na druhé straně to není o moc lepší, tam zase vládne americká tajná služba CIC.
Zajímavý špionážní román, odehrávající se v šedesátých letech v rozděleném Německu.
Kniha byla dost napínavá.
Výborná kniha. Nejvyšší hodnocení neuděluji jenom kvůli tomu, že jsem od Simmela četl i lepší.
Jeho knihy mám rád a když si vybere politické téma, k tomu přidá zajímavé postavy s opravdu těžkými osudy, je to plnohodnotný čtenářský zážitek.
Pro mne zatím třetí setkání s tvorbou JMS (Po Láska je jen slovo a Všichni lidé bratry jsou) a zatím nejsilnější zážitek.
Napsané je to opět skvěle, čte se samo. Zasazení do jen pár let Zdí rozděleného Berlína přidává na zajímavosti a napínavosti příběhu, který pro mne osciluje někde mezi špionážním románem a obžalobou společnosti ve stylu Victora Huga. Hlavní hrdina Bruno Knolle, prostý, leč ne hloupý, drobný kriminálník, zažívá při střetu nejdříve s východoněmeckým establishmentem a jeho tajnými službami mnoho těžkých chvil, aby si následně vyzkoušel to samé na druhé straně Zdi v Západním Berlíně. Během příběhu, ve kterém si osud, byrokratické orgány a agenti znesvářených stran pohrávají s nevinnou a optimismem naplněnou duší hlavního hrdiny, potkáváme a sledujeme vývoj mnoha postav, jejich motivy a cíle, a postupně odkrýváme nepěknou pravdu o tom, jak si oba ideologické bloky mohou být ve svém uvažování blízké.
Co pro mne bylo velikým zážitkem byla postupná a dobře dávkovaná gradace děje. Bezstarostnou víru v ne až tak tragický konec ke konci knihy nahrazují neblahé předtuchy dalšího vývoje a rezignovaná bezmoc, postavy, kterými čtenář ze začátku opovrhoval nyní spíše lituje, a naopak ti, kdo vypadali nedůležitě či neškodně, ovlivní neblaze osudy Bruna i dalších. Bruno sám je ukázkou toho, jak i dobře míněné činy a snaha neublížit nikomu dalšímu mohou mít tragické následky, a jak obyčejný člověk - byť pln elánu a odhodlání -, nakonec v boji se systémem zůstane sám a bezbranný.
I přes všechny dějové zvraty, jichž není málo, nenastal moment, kdy by mi to či ono přišlo přehnané, nelogické, moc zkratkovité, vše má své místo a důvod, psychologie hlavních i vedlejších postav je vykreslena bravurně.
Rozhodně doporučuji, kniha je nejen výborným řemeslným dílem, ale nabízí prostor pro zamyšlení nad množstvím velkých témat.
Uf. Myslela jsem, že to snad nedočtu, a to ze začátku vypadalo tak napínavě! Ke konci jako by autor lepil – jako vlaštovky na hnízdo – tu i onde ještě kousek „domazat“, aby byl příběh ještě nabalenější a konec ještě víc vzdálený. A nevím, jestli to bylo překladem, ale hrozně se mi protivily některý hlášky a dialogy. Zkrátka historicko-politický témata nejsou pro mě.
Ale ať jen nehaním, tady jsem se viděla...
„...ležel kriminální rada Berthold Prangel skutečně už hodinu v posteli a četl si. To byl pro něho ten nejkrásnější stav! Ležet a číst, dokud se mu nezavřou oči.“
A ještě dvě věty, který bych podtrhla...
„Vždycky musíte znát Včerejšek člověka, než začnete posuzovat jeho Dnešek.“
„Nejstrašnější nepřítel člověka – člověk.“
Zajímavý příběh, přitom žádná kladna natož sympatická postava. Atmosféra ponurá, vykresleni motivů jednotlivých postav perfektní. Žádné hrůzy, přitom byly cítit z každé stránky. Vse velice gradující. Musím vyzdvihnout střídání perfektně zpracovanych emoci u Bruna. Strach, pochybnosti, odhodlani, euforie, vztek, vytrvalost, unava, deprese, rezignace...jedna postava projde uplne vsim na co si jen člověk vzpomene a to se mi opravdu líbilo.
Do třetice můj Simmel znamená konfrontaci s obrovským množstvím reálií a souvislostí odvozených z německé historie a zasazených do širokého řečiště nepochybného vypravěčského (ba upovídaného) umu. Že Simmel bývá vždycky takhle rozšafný, napovídá tloušťka jeho knih, a jestli je standardně hořkosladký, to zatím neumím posoudit. Pouze hádám, že každý jím navozený úsměv bývá dříve či později vykoupen pořádnou kapkou trpkosti. 33/15
Devátá kniha JMS, která se odehrává na zajímavém podkladu rozděleného Berlína několik let po postavení Zdi. Další důkaz hry osudu, jak lehce se člověk díky své minulosti a vyhlídce na lepší budoucnost zaplate do koloběhu událostí, které stejně vedou, přes veškeré sliby a závazky, tam kde musí skončit. Minulost nezvrátíš, dokud se s ní nevyrovnáš a nezaplatíš za ni. Myslím, že to je pro mě poučení z knihy.
Zajímavý příběh o tajných službách Východu a Západu, důkaz o propletenosti všech tajných služeb, a jejich vlivu na obyčejné lidi, o náhodách, které obyčejné lidi vedou k amorálnímu chování. Je toho hodně co tento příběh vypraví.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Tento román (jako paperback v němčině) jsem koupil v 70. letech min století v Budapešti v prodejně zahraniční literatury (Váci ut.). Přečetl jedním dechem s povzdechnutím "no tak toto u nás nikdy česky nevyjde". Jsem moc rád, že jsem se mýlil. Doporučuji všem, co se chtějí dozvědět víc o německo-německých vztazích v době, kdy se ještě Němci v obou státech toužili spojit do jednoho...