S lodí jež dováží čaj a kávu
Konstantin Biebl
Sbírka básní, inspirovaná autorovou cestou na Jávu, ve které se vedle veršů naplněných čarovným kouzlem exotického prostředí i soucitem s porobeným lidem ozývají tóny lásky a obdivu ke vzdálenému domovu.
Přidat komentář
Četly jsme s dcerou během seifertovského projektu, ty jávanské verše se nám moc líbily, spousta hravosti, kouzla, zvuky a obrazy, a na závěr - kdo je tady vlastně protinožec? - "na druhé staně světa jsou Čechy / krásná a exotická země". Nakoupily jsme k tomu tropické ovoce, pustily si z internetu zvuky džungle a piknikovaly pod dracénou. Učení všemi smysly :o)
Přemýšlel jsem, jak tuto básnickou sbírku popsat, ale nevím. Má to jakýsi zvláštní nepojmenovatelný náboj, netuším, k čemu tuto nevšední poezii přirovnat. Ve srovnání se svými současníky působí Biebl jako zjevení.
"Koutkem úst na mne kradmo se pousmála
a do kočárku spad žlutý list
Na prsou prudce dýše její přehozená šála
Tolik je po lese opuštěných hnízd"
Ač vyznavač prózy, dostal jsem se k této sbírce spíše díky historickým reminiscencím. Náhodně jsem totiž na stránkách jinak zprofanovaného Českého rozhlasu narazil na celkem zajímavé povídání o Nezvalovi a Bieblovi. Kupodivu vyjímečně nijak nezatížené prorežimní rétorikou. Jak by řekl básník - i v žumpě se občas zaleskne odraz slunce.
Mé hodnocení berte s rezervou - nejsem znalcem poezie. Takže jen v krátkosti - dá se to přečíst "nad jednou dvoudeckou vína". Jednoduché verše s milostnou a cestovatelskou tématikou. Příjemné. Potěší.
Ekniha zdarma. A snad nejlepší meziválečná sbírka naší poezie, kterou jsem zatím četl. Na Bieblovi je sympatické, že si svoje politické přesvědčení nechal pro sebe a začal ho do své tvorby cpát až ke konci života, navíc zřejmě jen v záchvatu pudu sebezáchovy. Někteří jeho zahraniční současníci si to odpustit nemohli a jejich dílo je dnes bohužel k neučtení. A to rozhodně není Bieblův případ.
Řekl bych, že sbírka je takovou malou autorovou autobiografií, spousta uvedených skutečností odpovídá detailům z autorova života, včetně smrti jeho otce, vojenského lékaře, který za světové války po nákaze tyfem spáchal sebevraždu:
Přišla vojna přišly poštou tatínku tvoje šaty
nikdo z nás neuměl rozvázat provázek
Ba ani s tvého kabátu sejmout bílé vlákno vaty
Vše zůstalo netknuto na tvou památku
plášť od lápisu šavle a pouzdro na cigarety
v něm jedna jediná: německá
S hnědou a zaschlou skvrnou na pozlátku
Narazil jsem na tuto básnickou sbírku v online knihovně mlp (znal jsem ji, ale nikdy nečetl). Začetl jsem se... a přečetl.
Sbírka rozdělena na tři části. Jasné, čtivé, bez složitých rýmů, nemůže nikoho nudit.
(I když může, proč ne, tak by neměl číst...)
- - - - - - -
Byla hrozně krásná a jako pohřeb líná,
ta doba, než ona dojde z koupelny k zrcadlu
s rukama vzadu za hlavou —
Půl roku, co jsem žádnou ženu nerozpínal.
- - - - - - -
Koutkem úst na mne kradmo se pousmála
a do kočárku spad žlutý list
Na prsou prudce dýše její přehozená šála
Tolik je po lese opuštěných hnízd
- - - - - - -
Na domov myslím a proto se dívám do země
kdyby zem byla průhledná
všem ženám v Evropě bylo by viděti pod sukně
Sem tam se míhají nohy v bílém prádle
jako když baletky
v Paříži tančí po zrcadle
„našel jsem její prsy kousla mě za to veverka
má prudká Anděla můj anděl do mdlob padlý
a její tělo pyšné a zářící jako Severka
svítilo nad vodou přes zábradlí”
Sbírka básní, která by se mohla líbit i těm, kteří poezii příliš nevyhledávají. Většina básní je snadno čitelná a pochopitelná, navíc zajímavé exotické prostředí, odkazy na mnohé země a vlastenecké velebení Čech, dodává na zajímavosti.
Tak takhle ne. Bohužel tohle mi neříká nic - vlastně ani pořádnou emoci to nevzbuzuje, když už to nic konkrétního neříká. Takové poetické žvatlání o dálných krajích, koření, lidech, palmách, moři, lehké dozvuky války, vzpomínky na domov... OK. A to je vše? Asi tam něco v tom je, určitě tam v tom něco je a určitě se jedná o kvalitní poezii, ale prostě to není pro mě. Pro mě je tohle málo.
Snad jen jedno dvojverší mi stálo za zapamatování:
Náš hřbitov tolik se zvětšil za války
jeden cíp sahá až na Sibiř
Jo, tohle je síla. Škoda, že takových veršů tady není víc. Ještě jednou - všem milovníkům poezie se omlouvám, ale s tímhle se netykám.
Něco tak neskutečně krásného, z básnických sbírek jež jsem četla tato rozhodně nejvýrazněji mi utkvěla v paměti. Líbí se mi vnitřní kompozice básní, kdy první verše navozují atmosféru a tímto mi připomínají básně japonské. Stejně tak volba slov, jde o jazyk srozumitelný a přesto působivý.
Biebl tady nabízí všechno co já od poezie očekávám – mistrné navození atmosféry a útok na emoce, srozumitelnost a zároveň prostor k vlastní imaginaci, vyváženost epické linie a nezbytné lyričnosti, neočekávané asociace které čtenáře nenudí. Nyní musím si to vše jít přečíst ještě jednou.
Ochutnávka:
Návštěva (z části první, Začarovaná studánka)
Letí a letí brašna na zádech jí nestačí
do nedávna byla školačkou posud po chodbách ráda utíká
Já čekám dole se srdcem vzhůru k pavlači
ona odmyká
Má zdravé zuby jako klavír s kterého právě stírá prach
Jdu blíž
a cítím vanout z kláves Odol
a pastu Thymolín
Ví co je láska proto se zimou třese v poduškách
a rukama hájí ňadra
i svůj klín
Holubi k ránu vrkají pod jejími krovy
bohudík
bydlí u staré nahluchlé vdovy
Za okny chodí kominík
Sbírka obsahuje tři části. V Začarované studánce autor píše o svých láskách, otci, rodném kraji. Jsou to vzpomínky mírně smutné, spíše nostalgické. Další dvě části - S lodí jež dováží čaj a kávu a Protinožci - reflektují dojmy z cesty na dalekou Jávu. Exotické prostředí, zvířena, mentalita domorodých obyvatel - to vše barvitě ožívá v poezii nevšedního, moderního a svěžího stylu. Některé básně nepostrádají vtip (např. V Africe).
Ačkoliv nejsem žádný velký příznivec poezie (což dokazuje to, že mám nejraději Rytíře Smila od Jaroslava Vrchlického), pamatuji si, že když jsem si před maturitou pročítal základní básnické sbírky českých autorů, tahle byla pro mě spolu se Seifertovým Slavíkem jasně nejlepší. Asi proto, že je to snadno pochopitelné a zároveň velmi přitažlivé svým exotickým zasazením.
Štítky knihy
Indonésie ostrovy cestování čeští básníci 20. léta 20. století Srí Lanka, Cejlon avantgarda poezie
Autorovy další knížky
1928 | S lodí jež dováží čaj a kávu |
1954 | Domove líbezný |
1978 | Nový Ikaros |
1925 | Zloděj z Bagdadu |
1950 | SSSR v československé poesii |
Je to mistr slova. Vytvořil jejich správným uchopení a užitím poezii, kde se stírá rozdíl mezi textem a hudbou. Očarovalo mě to. Jeho nadšení z dalekých krajů, opojení vůněmi a sladká únava ze slunečních paprsků, jsou patrné z každé stránky. Krása!