S nasazením života

01.07.2022

Paměti válečného reportéra (zabýval se i jiným zpravodajstvím, ale válečné konflikty knížce dominují), nejobsáhleji je popsána válka ve Vietnamu. První část knihy popisuje jeho začátky, zajímavější je to pak až od popisu válečných konfliktů. Jeho krédem bylo nestranné zaznamenání skutečnosti, ve Vietnamské válce byly samozřejmě tlaky ze strany USA, aby se o tom referovalo převážně kladně, což ale on nemohl (nebyl samozřejmě sám), když to viděl na vlastní oči. Do určité míry to charakterizuje následující příhoda popsaná v knize. Na protest proti vládě Diema (USA ho prvně podporovali, ale vzhledem k jeho excesům postupně ztratil jejich podporu) se někteří budhističtí mniši byli ochotní na protest i veřejně upálit, u jedné takové sebevraždy byl i Arnett. Nebyl sám, reportérů tam bylo povícero, měli dopředu zprávu, že k tomu dojde. Nikdo z nich se nesnažil sebevraždě zabránit, snažili se to primárně nestranně zaznamenat, když mu to poté někteří vytýkali, tak k tomu řekl:

„Má odpověď zněla, že kdybych byl vzal rozum do hrsti, možná bych té sebevraždě mohl zabránit – pokud bych se na mnicha vrhl a vyrazil mu benzín z rukou. Jako lidská bytost jsem to samozřejmě udělat chtěl, jako reportér jsem však nemohl. Kdybych to byl zastavil, tajná policie, která vše sledovala zpovzdálí, by ho okamžitě zatkla a odvezla by ho bůhvíkam. V té době jsme už věřili, že opoziční mniši jsou tajně popravováni. Kdybych se byl pokusil tomu zabránit, vehnal bych se přímo do vietnamské politiky. Má role reportéra by vzala zasvé spolu s mou důvěryhodností.“

Je to psané bez příkras, zároveň se autor nestydí přiznat, že měl leckdy strach (dost jeho kolegů zemřelo). Například se nachomýtl k nočnímu přistání vrtulníku v oblasti obklíčené vojáky Vietkongu a hrozilo reálné nebezpečí, že zahájí palbu. Aby mohl pilot bezpečně přistát, tak museli držet v rukou lampy, pilot po nich chtěl, aby s nimi trochu potřásali kvůli lepšímu určení polohy, na to Arnett zahlásil:

„Nevím, hoši, jak vám, ale mně se svítilna třese v ruce od té chvíle, co jsem se sem postavil.“

Některé historky působí až absurdně. Ve Vietnamu přebýval v oblasti, kde Vietkong nebyl, najednou se ozvala střelba, která připomínala kulomet, víceméně všichni cestující okamžitě opustili autobus a schovali se ve škarpě. Poté se zjistilo, že tam USA natáčí propagandistický film, jak má válka vypadat. Arnett měl hned velmi zajímavou reportáž, po jejím uveřejnění to samozřejmě okamžitě stopli (mohli mít snadno tisíce minut reálných záznamů, ale to by nebylo tak uhlazené).