S úsměvem idiota
Jan Vodňanský
S úsměvem idioita je první knížka známého básníka, zpěváka, recitátora a baviče Jana Vodňanského. Obsahuje výběr autorových textů hlavně z prvé poloviny šedesátých let, kterými básník nejprve bavil své přátele, pak nadšeném publikum na četných vystoupeních např. v pražském Luxoru i při mnoha zájezdech mimo hlavní město. Mnohé z nich tehdy zazněly i v rozhlase. Některé téměř zlidověly a ve své době představovaly významnou součást textapelové kultury, jež se rozvíjela na malých scénách po celé zemi a představovala novou podobu někdejších kabaretů a tingltanglů. Nové vydání jen potvrzuje, že časem neztratily nic na své působivosti a přitažlivosti.. ... celý text
Přidat komentář
Vodňanského poezie je plná lehkosti a humoru, o čemž jsem se přesvědčila už jako dítě v knize Dejte mi pastelku, nakreslím pejska. I tady jsou verše melodické a snadno zapamatovatelné. Mnohé z básní navíc obsahují morální poučení.
Pokud vás tahle potrhlá a často až absurdní poezie baví, doporučuji také Emanuela Fryntu.
Četl jsem týden po částech vždy po patnácti dvaceti kusech. Některé dny jsem odkládal s pocitem, že to byla slabota a spíš šlo o podivné rýmovačky, některé dny jsem odcházel vysoce potěšen, obohacen a s úsměvem, novými nápady a pohledy. Dost nerovnoměrná sbírka, žádná velká poezie, ale nezabere moc času a dají se tam najít poklady.
Skvělá sbírka poezie a rýmovaček…
Náhodou jsem ji stáhla a jsem ráda, že jsem si ji hned přečetla…
Opravdu povedený kousek :-)
Vodňanského nadčasová klasika. Nejlepší sbírka, která vždycky pobaví a má čestné místo v knihovně :-)
Knížka je krásná, podobně jako stejnojmenné nahrávky pořadů autorské dvojice Vodňanský - Skoumal. Inteligentní, nepodbízivý humor s dobře naporcovanou špetkou reflexe smutných časů.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Jak mi dupou králíci |
| 1975 |  Šlo povidlo na vandr |
| 1985 | Hádala se paraplata |
| 2004 | S úsměvem idiota |
| 2007 | Moje tužka ušatá |
Verše J. Vodňanského mám ráda. Jsou hravé, humorné. Nicméně některé básně z této sbírky mi připadaly jaksi až moc ztřeštěné. Ale některé texty jsem si s chutí (a falešně) zazpívala. Například Kolik je na světě, Horké letní odpoledne, Píseň o příbuzných:
Jednou zrána slyším bušit
těžké rány na dveře
Jdu otevřít a na prahu
— vidím své dvě neteře
Jdu otevřít a v ten moment
já svým očím nevěřím
Neboť tady rázem stojím
tváří v tvář svým neteřím
To jsou dveře to jsou necky
to jsou mé dvě neteře
Mrkaj na mne spiklenecky
na sebe a na dveře