Šachový automat
Robert Löhr
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92848/sachovy-automat-92848.jpg
4
22
22
Viedeň, 1770. Na zámku Schönbrunn sa koná premiéra budiaca rozruch dokonca aj v časoch osvietenstva: dvorný radca Wolfgang z Kempelenu prezentuje pred očami cisárovnej Márie Terézie svoj najnovší vynález, automat hrajúci šach. Následne v Bratislave vystavená senzácia sa čoskoro stane najobľúbenejším výstavným predmetom v Uhorsku. To, čo habsburgský dvor vyhlási za najväčší vynález storočia, však nie je nič iné ako znamenitý podvod: mozgom automatu je človek - Tibor, Talian trpasličieho vzrastu, riadi "šachového Turka" zvnútra. Dosiaľ vylúčený zo spoločnosti, vychutnáva si v cudzej koži uznanie mužov a obdiv žien. Pretože pre rokokovú spoločnosť je Kempelenov výtvor z dreva a kovu objektom potešenia a mechanickým túžobným želaním súčasne. Sen sa však zmení na nočnú moru, keď v prítomnosti "Turka" príde za mysterióznych okolností o život krásna aristokratka. Android sa stane cieľom špionáže, cirkevnej štvanice a šľachtických intríg - a Tibor musí prerásť sám seba, aby nezanikol spolu so šachovým automatom.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2006 , Ikar (SK)Originální název:
Der Schachautomat, 2005
více info...
Přidat komentář
Poutavě napsáno, historické a jen lehce šachové. Vhodné pro všechny, co mají rádi historické romány.
Trochu jsem měla strach, jestli mé znalosti šachů budou stačit, ale nakonec se ukázalo, že o strategii zas tak nejde. Nápad s šachovým automatem byl opravdu zajímavý. O to víc, že Turek opravdu existoval. Také se mi líbil příběh Tibora, jeho život nebyl lehký. Zajímavé počteníčko. Čtyři plus.
Velmi čtivá a napínavá kniha. Příběh kolem šachového turka je smyšlený, ale poutavě napsaný. Šachový turek opravdu existoval a proto mě jako šachistu zajímalo jak bude příběh podán. Nakonec jsem byl docela mile překvapen a i poučen, protože jsem netušil, že šachový stroj existoval 84 let než shořel v muzeu,
Velmi putavo napisany, psychologicky dobre postaveny historicky roman. Mile su nase slovenske realie (pili dost borovicky, Kempelenova sluzka pochadzala od Prievidze, miestopis Blavy, a pod) a Lohr sa na konci poctivo prizna, ze postava trpaslicieho sachystu bola kompletne vymyslena (ale tak nejako to predsa muselo byt!). Koniec sa zdal byt chvilu uplne americky, no nebolo to uplne take happy, ako sa na zaciatku konca zdalo. Vyborne citanie.
Jedine, co mi vadilo, ze tuto knizku doniesol domov moj syn (tretiak) za odmenu v nejakej mimoskolskej sutazi. Hoci podla nazvu a obalu by clovek cakal mozno nieco na styl 3 patracov, Rychlych sipov, ci Pana Tragacika, je tam par pasazi, ktore su o vyrazny kus pikantnejsie (takze aj filmova verzia by stala za pozretie). To uz ale nie je autorova chyba.
Nejsem příznivec historických románů, přesto jsem neodolal a tuto knihu kvůli šachové hře přečetl. Nezastírám, že především a jen kvůli hře samotné. Samozřejmě kniha obsahuje převážně něco jiného, ale už prostředí okolo šachu mi bylo sympatické.
To však nehodnotím knihu, nýbrž svoji posedlost šachy.
Kniha je napsána dobře, obsahuje tradiční historická fakta a pro mě tudíž mnoho zbytečností. Příběh je dobře vymyšlen na dostupných faktech a v některých fázích je čtenář dobře vtažen do děje. Neděje se to ovšem po celý text knihy.
Obdivuji člověka, který měl tento osud. Nakolik byl geniální, to již nikdo teď neposoudí. Malý vzrůstem, velký na duchu.
Kdo má rád historii, určitě zaplesá. Já obdivoval pouze Marii Terezii. Je to vůbec poprvé, co jsem se ocitl v její přítomnosti. A byla to společnost příjemná.
Čtivý příběh se zajímavým námětem. Je až s podivem, že se někdo mohl soustředit na hru a navíc vyhrávat v takových podmínkách, jaké útroby Turka skýtaly. Asi to byl opravdu šachový génius.
Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně , a protože taťka hraje šachy, rozhodla jsem se, že si rozšířím obzory. Přestože je příběh o šachovém automatu, samotnou hrou se nezabývá, řeší spíše výrobu automatu, jak neprozradit jeho tajemství a taky život v monarchii za Marie Terezie. Autor přiznává, že informací o šachovém Turkovi moc není, takže strohá fakta obalil fiktivním příběhem a ten byl podle mě povedený. První třetinu knihy jsem sice kvůli nedostatku času četla dlouho a děj mě ani nenutil, abych před spaním přelouskala aspoň pár stránek, pak se to ale pěkně rozběhlo a závěr byl tak akční, že jsem to ani u této knihy nečekala. Navíc jsem se opět dozvěděla něco nového, tentokrát z druhé poloviny osmnáctého století. Dávám čtyři hvězdičky.